Hlavní obsah

Moskvič 2144 Istra - Sovětská vize budoucnosti

Foto: Archiv redakce
14. 2. 2018

Už v 80. letech si v sovětském automobilovém průmyslu představovali, jak bude vypadat auto v roce 2000. Asi by byli překvapeni, jaká dnes auta jsou a jak futuristicky jejich koncept dodnes působí.

Článek

V polovině osmdesátých let uvedl Moskvič nový model 2141 Aleko. Nebyl ale úplně nový, ruská automobilka používala stále částečně architektoniku předchozího sedanu 2140 (který vycházel ze starého modelu 408) a karoserii Simcy 1307/1308. Inženýři tak tušili, že se musejí podívat mnohem dál do budoucnosti. Výsledkem jejich práce byl koncept 2144 Istra, který uvedli v roce 1985.

Foto: Archiv redakce

Nebyla to ale jen motivace automobilky. I sovětská vláda vytvořila projekt na představení osobního auta pro rok 2000. Skupinu vývojářů vedl A. V. Kulikov. Ten zahájil výrobu několika maket, až se propracoval k modelu 1:4. Podle něj byl vytvořen i matematický model a maketa v reálném měřítku. První skutečný bílý prototyp byl dokončen v roce 1985, během dalšího tříletého vývoje vznikal druhý béžový bez zpětných zrcátek.

Foto: Archiv redakce

Auto bylo přísně aerodynamické, dvoudvéřové, elegantní a na poměry Sovětského svazu neuvěřitelně futuristické. Hliníková karoserie byla lehoučká, tmavá světla vypadala senzačně. A co teprve když se místo klasických dveří zvedá takřka celý bok auta. To má teda styl! Podobně futuristický musel být pochopitelně i interiér – digitální přístrojovka a multimediální systém s velkou obrazovkou. Hned u ní jsou i ovladače klimatizace, další prvek výbavy, o kterém si běžná sovětská auta nechávala jen zdát. Dvoubarevný volant je vybaven airbagem, další airbag je před spolujezdcem. Bezpečnostní pásy mají předpínače a nechybí tu ani ABS. A to ještě auto mělo skenery, které v noci promítaly obraz okolí na obrazovku na palubce a také na holografický displej na čelním skle.

Foto: Archiv redakce

Vzduchové odpružení mělo řídicí systém, který měnil aktuální světlou výšku v závislosti na rychlosti a stavu vozovky. Závady na autě uměl systém zobrazovat také na obrazovce uvnitř, navíc i s doporučením, jak máte postupovat při opravě. Na svou dobu velice moderní, stejně jako naftový tříválcový turbodiesel 1.5 Elsbett s výkonem zhruba 90 koní (přesné číslo automobilka neuváděla). Ten kromě nafty spaloval i řepkový a topný olej, nebo petrolej. Výkon na přední kola přenášela bezstupňová převodovka CVT. Maximální rychlost je 185 km/h, na stovku mu zrychlení trvá 12 sekund. Popravdě, u auta s pohotovostní hmotností 700 kg bych čekal i o trochu lepší hodnoty, ale na sovětský průmysl to není špatné. Moskvič navíc trumfoval jinde – v kombinované spotřebě 3,5 l/100 km. A to ještě automobilka plánovala zástavbu motoru Elko, se kterým by se průměrná konzumace o další litr snížila.

Foto: Archiv redakce

Na svou dobu byl tenhle Moskvič velmi pokrokový, se sériovou výrobou to ale nedopadlo slavně. Chvíli se o ní sice uvažovalo, ale nutnost investic byla extrémně vysoká a automobilka ani se státní pomocí neměla na výrobu peníze. Zůstaly tak jen prototypy, které jsou dnes v ruských automobilových muzeích. Z fotek se ale zdá, že už nejsou v nejlepším stavu. Je to škoda - myslím, že šlo minimálně o zajímavou kapitolu z historie sovětského automobilového průmyslu.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama