Hlavní obsah

Legenda: Seat 850 Coupé - Italský Španěl

Foto: Archiv Garáž.cz

Někdo by mohl říci, že španělská automobilka Seat nemá žádnou historii, protože celou dobu čerpala ze zahraničních základů. Pravda je ale taková, že Seat kvůli zemi zdecimované po druhé světové válce hledal nejjednodušší způsob, jak vyrábět auta. A věřte, že vždy vyráběl auta plná emocí.

Článek

Automobilka Seat začala reálně existovat až v roce 1950, i když počátky španělského automobilového závodu se datují už k začátku čtyřicátých let. Tehdy ještě pod názvem SIAT. První polovinu svého prozatímního života zasvětil Seat spolupráci s italskou automobilkou Fiat. Už první model 1400 byl postaven a redesignován ze stejnojmenného auta značky Fiat. Nejvíce se ovšem tato dvojčata lišila vzhledem. V té době zaměstnávala automobilka Seat necelou tisícovku dělníků a za den dokázala vyprodukovat 5 automobilů. Po relativně obstarožní čtrnáctistovce přišla revoluce v podobě motorizace celého Španělska, kterou zařídil model Seat 600. Ano, i tehdy šlo o u nás známý Fiat 600. Maličkatý městský dvoudveřový automobil. Tady si Seat zároveň poprvé vyzkoušel trošku své vlastní individualizace, když šestistovku protáhl a vytvořil  z ní čtyřdveřovou variantu označovanou jako Seat 800. Ta se vyráběla pouze ve Španělsku a pouze pod značkou Seat. Španělská automobilka udělala také několik technických inovací a produkce se výrazným způsobem zvýšila. 

Foto: Archiv Garáž.cz

Elegantní křivky

O několik let později přišla „naše“ 850. První model se ukázal v roce 1966, tedy dva roky po představení italského základu. Seat stejně jako Fiat přišel na trh s trojicí karosářských variant. Následně přidal ještě jednu, která se od Italů opět lišila. Základ nabídky tvořil dvoudveřový vůz připomínající mix kupé a mini-sedanu. Následně bylo k dispozici atraktivnější kupé a otevřená varianta Spider. Seat pak vůz v roce 1971 opět o něco natáhl a přidal další dvojici dveří. Na autosalónu v Paříži se tak představila varianta 850 Especial Lujo.

Na designu osmsetpadesátky se odráží jemnost a elegantnost šedesátých let podobně jako třeba na naší Škodě 1000MB. Krásné oblé tvary doplňují jemné křivky, které lákají oko k nekončícím pohledům. Z auta nevystupuje žádná agrese nebo dramatičnost, spíše ve vás vzbuzuje až úsměvnou něžnost. Mohou za to také až miniaturní rozměry. Osmsetpadesátka přišla po starší šestistovce, aby přinesla více sportovnosti. Základní tři karosářské varianty Seatu se proti Fiatu téměř vůbec nelišily. Relativně dlouhou příď s dvojicí dominantních světlometů a dvojicí blikačů doplňuje dlouze klesající střecha a docela krátký zadní převis, který ani nedává tušit, že by se za zadní nápravou skrýval motor. To prozrazuje až výrazné žebrování víka motorového prostoru. Čistotu zádě narušují jen další kulaté světlomety, označení vozu a úzké chromované nárazníky.

Foto: Archiv Garáž.cz

Dobře známé pracoviště

Uvnitř mě přivítal vcelku známý interiér. Musel jsem se při pohledu na některé ovládací prvky usmát. Výdechy ventilace a páčky pod volantem mi připomněly dobu, kdy jsme si s rodiči užívali cesty do Jugoslávie v žigulíku. Ano, fiaťácký styl, který se dostal až do ruských strojů, nelze přehlédnout. Jinak absolutní strohost. V šedesátkách jste si moc vybírat nemohli, takže dva analogové přístroje v kapličce a pár přepínačů po stranách. K tomu doslova obří volant a miniaturní pedály. Sedačky postrádaly jakékoliv nastavení, nabízely jen odklopení opěradla pro o něco jednodušší gymnastiku pro cestující na zadních sedadlech. Po pravé ruce byla ručka a sytič. Na první pohled by se mohlo zdát, že se do Seatu 850 Coupé nevejde nikdo nad 170 cm. Ale zdání klame. Sedí se nízko a vzhledem k zaklonění opěradla jsem měl se 175 cm dostatek místa nad hlavou. Myslím, že tak dalších deset centimetrů. Maličkému Seatu uvnitř nescházela ta oblíbená vůně starších vozů, která mixuje zašlost plastů a zrající kůži. Kdo má rád stará auta, ten ví, o čem mluvím a už jen tohle vás dokáže vtáhnout do dob, kdy tohle auto vzniklo. Teď už jen stačí probudit k životu mohutných 47 koní v zadní části a vyrazit vstříc španělské závodní historii. Osmsetpadesátku v originálním stavu mi dovolili protáhnout po starém okruhu Terramar z roku 1923 s dvojicí klopených zatáček!

Foto: Archiv Garáž.cz

Inovativní Seat

Seat 850 má za zadní nápravou posazený stejně maličký čtyřválec o objemu 843 ccm. Výkonové varianty byly dvě, slabší s 37 koňmi a silnější s 10 koňmi navíc. Po otočení klíčkem se opět dostavují vzpomínky. Zvukovým projevem se malý seátek rovná naší tisícovce. Minimální odhlučnění dovoluje vychutnávat mechanické zvuky od motoru a podvozku plnými doušky. Manuální převodovka nabízí pouze čtyři rychlosti, ale její dlouhá rovná řadička do nich zapadává s naprostou lehkostí. V prvních kolech se musím srovnat s miniaturními pedály, které jsou kousek od sebe. Zároveň zjišťuji, kdy mohu řadit jednotlivé rychlostní stupně, jak dobře auto brzdí a zatáčí. Řízení je samozřejmě nejslabší částí, to mě ale nepřekvapuje. Dlouhý převod a drobné vůle odkazují na stáří, brzdy jsou však vynikající. Seat má přeci jen 650 kg, takže je lehký jako pírko. Navíc ve své době platil za inovativní stroj, protože byl prvním Seatem, který měl na přední nápravě kotoučové brzdy. Po pár kolech jsem se konečně osmělil a zkusil, co je v atmosférickém čtyřválci. Úplně bez problémů se osmsetpadsátka dostala přes stovku a směle utíkala dál. Nakonec jsem se z úcty ke španělským renovátorům a klopené zatáčce přede mnou zastavil na rychlosti 130 km/h. Překvapilo mě, jak byla na nerovném starém betonovém povrchu se spoustou děr a vystouplých panelů osmsetpadesátka komfortní. Filtrovala díry s přehledem a jízda s ní byla velmi příjemná. Je jasné, že vzhledem k úzkým pneumatikám a dlouhému převodu řízení by to v zatáčkách nebyla nijak velká zábava, ale i tak, na dobu, kdy se vyráběla, šlo o vynikající kus auta. Na sněhu s ní rozhodně musela být velká zábava. Zároveň musím zmínit, jak se člověk vrátí v čase i co se týče ovládání auta. Dnes jsme příliš zhýčkáni všemi možnými asistenty a posilovači. Tady mi najednou přišlo, že volant potřebuje více ovládací síly, spojka i brzdy taky. 

Foto: Archiv Garáž.cz

Odpočívají v pokoji

Každá z automobilek má někde schované své poklady, Seat nevyjímaje. Měli jsme to štěstí, že jsme směli ráno před odletem navštívit starou továrnu Zona Franca, kde se nyní vyrábí pouze plechařina. V jedné z hal je totiž ukrytý depozit. Nádherný depozit, ve kterém pod igelity odpočívá zhruba 150 vozů. Seat zde schovává celou svoji historii, závodní speciály, ale také koncepty. Nechybí ani dílna, ve které se vybraná auta renovují. A musím uznat, že je na co koukat. Nejlepším oddělením je samozřejmě to závodní, kde vedle úspěšných rally speciálů vyčnívá dakarské Toledo, které se však do dakaru nikdy nepodívalo. Z těch sériových stojí za zmínku Seatem vylepšená Ibiza, kterou dostal ve svých 18 letech španělský král, černo-žlutá Ronda, kterou Seat u soudu dokazoval, jak odlišná je od Ritma, nebo první elektrické Toledo postavené u příležitosti letní olympiády. A takhle bychom mohli jmenovat dál a dál. Nejlepší bude, když se podíváte na naše video. V rohu je ještě jedna magická místnost, kde se zaměstnanci depozitu snaží velmi šetrným způsobem digitalizovat celý archiv technických výkresů, fotek, diapozitivů a různých knížek. Historie se musí udržovat, a to u Seatu dělají dobře! 

Foto: Archiv Garáž.cz

Reklama

Načítám