Land Rover Defender 110 D240 – Nevyměknem

Abych uvedl věci na pravou míru, bylo by fajn říci něco o tolik adorovaném původním Defenderu. Měl jsem možnost jet s jeho pozdní verzí dokonce několikrát, a vždy jsem si vzpomněl na slova kolegy Honzy Koubka „Zážitek nemusí být vždycky pozitivní, hlavně když je intenzivní“. Protože jakkoliv byl „Defík“ nezpochybnitelně schopný a legendární, jízda s ním byla očistec.

Místa bylo v autě tak málo, že jediná možnost byla otevřít si okno a vystrčit z něj loket. Všechny ovládací prvky šly strašlivě ztuha, auto bylo nepohodlné a hrozivě hlučné, za což mohl především čtyřválcový turbodiesel z Fordu Transit, který se pod kapotou zabydlel kvůli plnění normy Euro 5. Byl to prostě zážitek, který chcete zažít, ale nechcete jej zažívat zbytečně často. Jen jednotky jedinců jsou takoví tvrďáci, aby s původním Defenderem skutečně jezdili denně.

Vyřazení koncepce z roku 1983 ze sériové výroby, a její nahrazení něčím výrazně modernějším, bylo proto otázkou času. Takže ať už to puristé obrečeli jak chtěli, faktem zůstává, že je nový Defender navržený zcela od nuly a s čistým štítem. Přece má však se svým předchůdcem jednu věc společnou – v nabídce britské značky zastává pozici nejdrsnějšího a nejschopnějšího auta.

Vždyť stačí se na něj podívat. Přiznám se, že mě ten hranatý a zamračený design, evokující auto padoucha z bondovek, vyloženě baví. Testované auto byla navíc dlouhá pětidveřová varianta označená jako 110, což je při délce těsně přes 5 metrů (měřeno i se zadní rezervou) slušný kus železa.

Dojem utilitárního designu se ještě víc projeví v interiéru, kde se povedlo celkem pozoruhodně skloubit příjemné s užitečným. Tím příjemným myslím luxusně působící a nadmíru pohodlné kožené sedačky, přirozenou pozici za volantem s dostatkem prostoru a kompletní komfortní výbavu včetně solidně hrajícího audiosystému. Tím užitečným pak velkou spoustu prostoru, kterému vévodí obří kufr pravidelných tvarů, podlahu a některé další části interiéru z odolného plastu, ale taky velkou spoustu odkládacích prostorů a schránek, z nichž prakticky každá je doplněná USB či 12V zásuvkou.

Spíš naoko jsou potom hezké detaily v podobě přiznaných šroubů ve výplních dveří nebo palubní desce. Na druhou stranu skutečně unikátní a velice šikovný detail je třímístná přední lavice s vyvýšeným prostředním místem. Pro tři velké chlapy to úplně nebude (ti se však bez větších problémů vejdou dozadu), ale s menším dospělákem nebo dítětem se dá ve třech dopředu v pohodě vejít. A když zrovna uprostřed nikdo nesedí, sklopí se prostřední opěradlo na širokou loketní opěrku s držáky nápojů. Takhle variabilní interiér se prostě často nevidí a Defender tím docela jasně ukazuje, že vážně nechce být jen dalším „SUV prémiové značky“.

Na druhou stranu ale zvládá v běžném provozu jako prémiové SUV jezdit, což se hodí. Nosný rám ani tuhé nápravy už pod autem nehledejte a moderní konstrukce přináší moderní vlastnosti. Nezávisle zavěšená kola jsou odpružena vzduchovým podvozkem s nastavitelnou světlou výškou, což znamená kultivované chování a plavný komfort na rozbitých silnicích. Defender se po silnici nese s plavnou ledabylostí ne nepodobnou velkému Range Roveru.

Na druhou stranu přijde-li na terén, není žádný kopec dost vysoký, žádné bahno dost mazlavé a žádný brod dost hluboký. Stiskem tlačítka se auto zvýší, přičemž získá světlou výšku nezanedbatelných 291 milimetrů. Osmistupňovému automatu nechybí terénní redukce, o přenos síly mezi jednotlivými koly se pak starají elektronicky ovládané uzamykatelné diferenciály. Ve výsledku se tak Defender na pořádných gumách vydrápe úplně kamkoliv a už standardně obuté GoodYear Wrangler All-Terrain Adventure fungovaly na výbornou.

K tomu, aby se Defík s hmotností dost přes 2 tuny neohroženě drápal po rozbahněných kopcích a důstojně zdolával dlouhé cestovní trasy, je samozřejmě zapotřebí pořádný motor. Úplně nejradši bych pod rozložitou černou kapotou viděl naftový šestiválec, který v nabídce samozřejmě figuruje, nicméně testovaný vůz disponoval menším naftovým čtyřválcovým dvoulitrem, dodávajícím výkon 240 koní a točivý moment 430 Nm. A byť jsem se u čtyřválce zprvu trochu bál o sílu a kultivovanost, musím uznat, že i ty čtyři hrnky docela dobře stačí. Samozřejmě, že jim chybí sametovost šesti, a ani příval točivého momentu není tak hutný a sebejistý, ale projev je pořád důstojný, stejně jako výkon. A navíc je tu nezanedbatelný faktor spotřeby, která se při běžném ježdění (trocha města, něco delších tras bez loudání), ustálila na hodnotě 10,5 litrů. Samozřejmě to není málo, ale co byste chtěli od čtyřkolky s hmotností přes 2 tuny, která má navíc aerodynamiku a velikost novostavby. Daleko podstatnější mi přijde patřičně dimenzovaná nádrž na 85 litrů.

V konečném důsledku je tedy nový Defender na hony vzdálen tomu starému, pořád si ale veze obdobnou filozofii. Je to svérázné, neuvěřitelně schopné a odolné auto, které nově oplývá i velkou porcí komfortu a mimořádnou praktičností. Až budu potřebovat vyrazit na expedici někam do neprobádané části deštného pralesa v Jižní Americe (no dobře, taková eventualita je poměrně nepravděpodobná), určitě si vezmu coby expediční auto právě Defender. A konečně se do něj vejdu i se svým levým loktem.

A co cena? Co naplat, není to úplně levná legrace. Základní třídveřový Defender 90 startuje na částce 1 395 743 korun, pětidveřová 110 potom na 1 479 113 korun. A chcete-li testovanou verzi s motorem D240, která má výbavu HSE a navíc příplatkové terénní vybavení a hromadu dalších specialit, připravte si 2 356 657 korun.