Hlavní obsah

Když se noviny po Evropě rozvážely šestikolkami Citroën

Foto: Petrolicious
13. 8. 2019

Zkuste si to představit: jste trucker na dálnici, je hluboká noc a vy se těšíte, jak si na nejbližší pumpě dáte pořádné kafe, abyste neusnuli a dovezli zeleninu bezpečně do obchodu. Náhle vás ale předjede něco divného – Citroën CX se šesti koly a nápisem Service de Presse na boku skříňové zadní části. Musíte si promnout oči, ale přízrak už je pryč – pálí to stošedesátkou vstříc trafikám, aby si lidé mohli k ranní kávě přečíst nejčerstvější drby.

Článek

Ne, to nebyla fata morgána, ale realita, byť to auto trochu připomínalo Frankensteinův výtvor. Jen jste tenkrát neměli internet, abyste si podobné kreace vygooglili. A vlastně nejen zvláštní auta, ale i běžné zprávy. Kdysi zkrátka bylo získávání informací mnohem složitější a většina lidí je čerpala právě z novin. Aktuální informace jste se dozvěděli se zpožděním několika hodin, ne pár sekund jako dnes. I tak šlo ale médiím o rychlost, protože když jste nějakou událost neotiskli druhý den, měli rázem čtenáři důvod, proč číst konkurenci.

Foto: Petrolicious

Bylo fuk, zda bylo parno nebo vánice, čtenáři chtěli k ranní kávě svůj čerstvý Financial Times

Celodenní události se tak musely sepsat, nechat vytisknout a přes noc dopravit do trafik a stánků po celé zemi. A nebo i mimo ní, protože například londýnský Financial Times se v 70. letech rozhodl rozšířit svůj náklad i do dalších zemí Evropy, aby i ostatní měli možnost dozvědět se novinky o posilování a bankrotech firem, vývoji na burze a důležitých zprávách z finančního světa. Dnes to je jednoduché, protože noviny pošlete elektronicky do lokální tiskárny a z té se snadno distribuují po okolí, ale tehdy to nebylo možné. Zmíněný Financial Times se pro Evropu tiskl ve Frankfurtu, ale druhý den ráno jej museli najít i zákazníci na stáncích v Římě. Tuny potištěného papíru musely urazit 1 200 kilometrů přes noc a i dnes by vám to podle map trvalo s dodržením maximální povolené rychlosti téměř 12 hodin. Kamiony tedy distribuci zvládnout nemohly.

Foto: Petrolicious

Citroën CX Tissier pro rozvážku novin Höllander

Řešení nabízela firma Francouze Pierra Tissiera. Ta se již dlouho soustředila na úpravy velkých Citroënů DS, ID a později CX. Z obyčejných modelů dokázala postavit prodloužené verze nebo varianty s vyšší nosností a dokonce i třetí nápravou – odtahovky, dodávky, sanitky a další speciální modely. Jeden třínápravový CX dokonce sloužil jako transportér malého vrtulníku pro televizní štáb na slavné Rally Paříž-Dakar, jiný zase jako pojízdný bar. Skvělé chování velkých Citroënů na silnici tím ale neutrpělo. Auto schopné převézt metráky papíru rychle po dálnici přes půl kontinentu bylo rázem na světě.

Foto: Petrolicious

Tissier uměl nabídnout zcela individuální přestavbu, na přání klidně i obytný vůz

Redaktorům Petrolicious se podařilo kontaktovat Phila Collinse (jen shoda jmen), jediného známého majitele šestikolky Citroën CX Loadrunner v Británii. Používá ji pro tahání karavanu vlastní výroby, který si vyrobil z trupu letadla Piper Comanche (tento zajímavý příběh si nechme na jindy). Collins také spravuje web o svém autě, a tak byl požádán o pár slov ohledně zajímavých šestikolek: “Samozřejmě nemám žádné zkušenosti s rozvážením novin a mé vědomosti o něm pochází jen z internetu. Před pár lety jsem se ale setkal s jedním Holanďanem, který se takto živil v osmdesátých letech. Noviny nakládal v jedenáct hodin večer v Amsterdamu a jel s nimi až na jih Francie, kde se měly prodávat další ráno. Když je vyložil, vyspal se vzadu na korbě a pak jel zpět do Amsterdamu. To celé si zopakoval třikrát za týden.“

Vzdálenost mezi Amsterdamem a Marseille je 1 234 kilometrů. I pokud by se trafika otevírala v sedm a byla jen jedna, znamená to osm hodin jízdy průměrnou rychlostí 154 km/h. Je ale otázka, zda nemusel vykládat náklad novin na více místech, to by mu potřebný čas ještě zkrátilo, přitom nesměl mít větší zpoždění než 15 minut. A to celé musel absolvovat v naftové dodávce Citroën s jednou nápravou navíc. Pak se trochu vyspal a o něco déle jel zase domů. Kam se hrabou závodníci Cannonball Runu – holandský rovážeč novin si dával soukromý závod napříč kontinentem třikrát týdně. Tohle opravdu nebyla práce pro každého, ale její vykonavatelé zosobňovaní „malými velkými hrdiny silnic a dálnic“ alespoň mohli mít unikátní řidičské zážitky.

autowebAUTOWEBaUtOwEb