Gérard Larrousse má Porsche pod kůží a závodní volant v ruce

Do kokpitu závodního vozu totiž usedá sem tam i nyní, účastní se různých závodů klasických aut a pravidelně se pere o přední příčky na každoroční Tour Auto, kterou pořádá agentura jistého Patricka Petera – stejného nadšence, který před lety založil úchvatnou akci, svátek všech nadšenců do starých motorů – Le Mans Classic.

Gérard Larrousse se nenarodil v rodině automobilového závodníka. Jeho táta se o auta nezajímal vůbec, a tak si na své první odmávnutí šachovnicového praporku musel pěkně dlouho počkat. Až po studiích na obchodním lyceu získal svou první práci pro NSU France a dostal se díky tomu dokonce za volant závodních strojů jako testovací jezdec.

Po NSU přišla nabídka od Alpine a s ní se během následujících dvou let podíval i na nejslavnější rychlostní zkoušky světových rallye. Ostatně málem vyhrál v Monte Carlu v roce 1968. S lehkou Alpinkou o objemu válců pouhých 1 300 cm3 naháněl Vica Elforda na vedoucí pozici s Porsche 911T. Poršák byl také velmi lehký, ale jeho motor měl takřka dvojnásobný objem. Historka praví, že nebýt tehdy diváků, kteří ve špatný čas naházeli v jedné šikaně do jízdní dráhy nános sněhu, býval by možná nakonec Larrousse s Alpinou vyhrál.

Ale i tak to stačilo, aby si ho Elford a další členové továrního týmu Porsche všimli. S Porsche tehdy závodil i Bjorn Waldegaard, zatímco Rauno Aaltonen a Paddy Hopkirk sázeli na nesporné kvality Mini Cooperu. Hannu Mikkola atakoval také přední pozice, tehdy ještě s Datsunem. Zkrátka Larrousse se do továrního týmu nakonec dostal a jeho angažmá začalo být velmi zajímavé. Hned první závod sezony 1969 dopadl pro tovární tým Porsche naprosto skvěle. V Monte Carlu dojeli na dvou prvních místech, Waldegard první, Larrousse druhý se ztrátou čtyř a půl vteřin. Oba startovali s Porsche 911 S s motorem 2.2 litru. Gérard Larrousse navíc uměl využít svůj potenciál skvělého univerzálního jezdce. Tehdy k sobě totiž disciplíny, jakými byla Rallye, závody do vrchu i okruhy, měly dost blízko.

A automobilová Tour de France byla přesně tím podnikem, kde se rychlostní zkoušky charakterem hodně měnily. Občas se objevila v rámci dlouhé osmidenní trasy hodně náročná rallyová rychlostní vložka, někdy proložena vyloženě závodem do vrchu a občas i časovkou po závodním okruhu. V témže roce 1969 celou Tour de France Larrousse vyhrál a k tomu účelu využil dvoulitrové Porsche 911 R, které mělo nejen vysoký výkon 210 koní, ale pojí se s ním i nesmírně zajímavá historie.

Postavilo se jich všeho všudy jenom dvacet a při testování v Monze v říjnu 1967 se povedlo přesně tomuto autu překonat vytrvalostní rychlostní rekord na dvacet tisíc kilometrů, který mělo původně Porsche atakovat se závodním modelem 906. Jenže u něj na hrbolatém povrchu Monzy kompletně odešlo odpružení a tým ze Stuttgartu musel začít improvizovat. A Ferdinand Piech, tehdy mladý ambiciózní šéf závodního oddělení Porsche, rozhodl, že do Monzy přivezou právě model 911 R. Auto vážilo jen 900 kg a červené ohraničení pro rafičku otáčkoměru se posunulo až lehce za osmičku. Bylo to první a naprosto úžasné Porsche 911, postavené čistě pro závodní účely.

Následující rok už na „Tour“ přivezl Larrousse od Porsche speciálně upravený model 911 ST. „T“ značí Tour, tedy přímo onen slavný závod. Originálů existuje dnes již jen třiadvacet, některé zdroje říkají čtyřiadvacet. Na každý pád ono původní žluté závodní auto s červenými pruhy posádky Larrousse/Gélin stále existuje a před několika lety jej zrekonstruovala britská firma Historika, specializující se na ty nejzajímavější a nejexkluzivnější projekty z historie značky Porsche. Gérard Larrousse na tehdejší Tour de France již do smrti nezapomene.

„Se svými mechaniky jsem uzavřel sázku, že za každé kilo, které ušetří, zaplatím lahev šampaňského,“ sliboval Gérard Larrousse před závodem v roce 1970.

Výchozí model továrního závodního Porsche 911 S už i tak vážil nesmírně málo. Veškeré odhlučnění šlo pryč, skla se vyměnila za polykarbonátová a tehdy ještě velmi malá 911 na krátkém rozvoru dosahovala úžasně nízké hmotnosti lehce přes 800 kilogramů. A vůz Gérardův vůz se povedlo odlehčit ještě dál na celkových 789 kg suché hmotnosti. Platil tedy minimálně jedenáct lahví šampaňského. Ale to není ta hlavní část příběhu. Na „Tour“ se mu spolu se spolujezdcem Mauricem Gélinem tolik nedařilo. Ke konci osmidenního maratonu, při kterém se skoro nespí, jim vypověděla službu spojka a ztratili čas. Dojeli celkově třetí, zvítězil Jean Todt s Matrou 650. Larrousse byl velmi naštvaný, ale dojel do cíle a zjistil, že se mu mezitím doma právě narodil syn. Na tenhle závod rozhodně nikdy nezapomene.

Byl opravdu závodnickým univerzálem a spolehlivým jezdcem. Téhož roku získal spolu s týmovým kolegou Willi Kauhsenem stříbro v Le Mans na tehdy velmi obávaném a řidičsky náročném Porsche 917. Před nimi byl už jen Richard Attwood s Hansem Herrmanem na shodném voze. A v Le Mans se mu spolu s pozdějším stájovým kolegou Henri Pescarolem podařilo triumfovat, hned dva ročníky po sobě. Ale to bylo již v týmu Matra-Simca Shell v letech 1973 a 1974.

Ze světa rychlých kol nikdy nezmizel. Jen se postupně od roku 1976 „vysvlékl“ ze závodní kombinézy a ujal se role týmového manažera. Působil v Renaultu přímo na pozici ředitele závodního týmu a vedl současně i švýcarskou stáj, která se věnovala Formulím 2. Dotáhl Renault na pozici šampiona v sezóně 1979, v osmdesátých letech spolupracoval s Ligierem a dotáhl to i na rozhodnutí založit si vlastní závodní tým. S obchodním partnerem Didierem Calmelem založili Larrousse F1 team, ale francouzský právník se účastnil aktivně jen ve dvou sezónách v roli týmového obchodníka. Byl obviněn z vraždy své manželky, kterou zabil ze žárlivosti. I takové šílené věci stávají. Každopádně od prvního startu s monopostem šasi Lola a motorem Cosworth DFZ V8 při GP v San Marinu roku 1987 se týmu nedařilo nijak hvězdně. Pódiových umístění bylo úplné minimum a v nejlepším roce kariéry – 1992 se tým Larrousse umístil celkově na šesté pozici mezi konstruktéry.

Dnes si Gérard Larrousse užívá světa rychlých kol jinak. Spolupráci s Porsche nikdy úplně neukončil a pomáhá značce jako ambasador v rámci akcí spojených se závodní historií stuttgartské značky. Sám aktivně jezdí. S bývalým stájovým kolegou Vicem Elfordem se účastnili třeba historické „Tour de Corse“ s Porsche 911 SC a užívá si každoročně také výše uvedenou domácí Tour Auto, kterou pořádá jeho přítel a další významný francouzský automobilový nadšenec Patrick Peter. Přejme mu mnoho zdraví a elánu do dalších let. Zažil úžasnou dobu plnou těch nejzajímavějších závodních aut historie a je skvělé, že i v osmdesáti letech má chuť i čas vyprávět skvělé historky a předávat zkušenosti nám mladším, co jsme onu dobu nezažili.