Článek
Fiat sekal sportovní otevřené modely odvozené od běžných typů jak Baťa cvičky. Svou variantu Spider měl typ 850 a počítalo se s ní i u nástupce 128 vyvíjenému od poloviny 60. let. To byl první Fiat s motorem vepředu a pohonem předních kol. Design dostal na starosti Marcello Gandini, šéf studia Bertone. Ten svůj projekt nazýval interně Autobianchi A112 Runabout, protože právě od Autobianchi A112 si nový Spider vypůjčil podvozkový základ. Jméno pak naznačuje, že designově se Gandini inspiroval závodními čluny.
Odbornou i laickou veřejnost nadchlo v roce 1969 i technické řešení s motorem napříč před zadní nápravou a pohonem zadních kol. Motor pocházel z již zmíněného typu 128. Sériová verze přišla na trh v roce 1972 a kupodivu nakonec Fiat ustoupil od jména 128 Spider a ponechal autu interní označení X1/9. Význam zkratky je jednoduchý – X1 znamená osobní automobil, číslice devět pak pořadí projektu, například 128 byla 1 a typ 127 zase 4.
Dvousedadlové kupé s odnímatelnou střechou typu targa se poprvé představilo fanouškům 23. listopadu 1972. Nový Fiat měl mimořádně tuhou karoserii s pevným obloukem za sedadly a plnil ty nejpřísnější dobové bezpečnostní předpisy.
Nejprve vznikaly hranaté karoserie přímo u Bertoneho, teprve pak se hotové převážely do továrny Fiat, kde byl domontován motor, převodovka a podvozek. Konstrukce McPherson na obou nápravách vycházela z ozkoušených řešení na Fiatu 128 a Lancii Stratos. Kotoučové brzdy na všech kolech dokázaly zkrotit zážehovou třináctistovku OHC s výkonem 75 koní a točivým momentem 99 Nm. Se čtyřkvaltem uměl Fiat jezdit až 170 km/h. Prodeje Fiat podporoval akčními modely Corsa (širší blatníky a spojler), Speciale I a Lido.
Na malém roadsteru se vyřádila i sportovní divize Abarth. Ta do auta instalovala šestnáctiventilovou osmnáctistovku s výkonem 197 koní. Auto mělo nahradit v rally úspěšný typ 124 Abarth, ostatně bylo postaveno i ve stejné červeno žluté barevné kombinaci, nakonec byl ale do rally nasazen typ 131 Mirafiori ve verzi Abarth. X1/9 pod označením Abarth Prototipo 2000 se tak na tratě nikdy nepodíval a existuje jen jediný exemplář.
K modernizaci Fiat přistoupil v roce 1978, kdy pod kapotu modelu X1/9 instaloval motor a převodovku z typu Ritmo. Nová patnáctistovka měla výkon 84 koní a točivý moment 118 Nm. Upravoval se ale i interiér, který dostal jiná sedadla a modernější přístrojovou desku. Kvůli bezpečnosti mělo auto větší nárazníky, dostalo i širší kapotu motoru kvůli lepšímu přístupu.
V roce 1982 je výroba přesunuta přímo k Bertonemu, který ale nic nijak výrazně neupravoval. Přibyla jen možnost vícebarevného laku, polepů nebo jiných kol. I Bertone pokračoval v tradici akčních edic VS, Speciale, Sunshine nebo rozlučková Gran Finale s Alcantarou a klimatizací. Když výroba v roce 1989 končila, pohybovaly se počty vyrobených kusů okolo číslovky 200 tisíc. Z toho nějakých 60 tisíc bylo vyrobeno Bertonem.
Úspěch tedy pro Fiat tenhle model byl a krásný je dodnes. Jen škoda, že jeho ceny vystřelily tak strmě vzhůru, jinak by byl takřka dokonalý.
