Článek
Mohu se docela dobře vcítit do role člověka, který touží po autě pro radost, občas v něm potřebuje převézt i své děti, a tu a tam s ním vyrazí na delší služební cestu. Zapomeňme rovnou na nové Porsche 911, protože tak velký rozpočet obyčejně nemíváme. A i kdyby byl, nové Porsche 911 je ve své poslední generaci opravdu velmi široké, má obrovská kola a na dlouhé trase není zrovna z nejtišších aut, která si na trhu můžete koupit. Ten správný sportovní univerzál je potřeba dnes hledat jinde.
BMW se své pozice vyrábět auta pro radost jen tak nevzdává
Smyslem dnešního zamyšlení není ani plivat oheň a síru na BMW, které podle mnohých zapomíná na základy svých technických předností a staví auta se čtyřválci umístěnými vpředu napříč. Ale není ani oslavou značky s modrobílou vrtulí ve znaku. Impulzem byla jedna krátká návštěva mého kamaráda, se kterým sdílíme společnou vášeň pro historické sportovní vozy, ale jehož autem pro běžné ježdění se stal malý dvoudveřový dvojkový bavorák, interně označovaný jako F22.
BMW M240i v závodním provedení pro sérii vytrvalostních závodů série VLN
Měl jsem možnost pořádně vyzkoušet už dvě verze povedeného dvojkového kupé, každou úplně jinak konfigurovanou. Kamarádovo auto pochází ještě ze starší série označované M235i, vyráběné do roku 2016. Má pod kapotou třílitrový řadový šestiválec N55 s přímým vstřikováním a jedním turbodmychadlem typu twinscroll. Má pohon všech kol xDrive, sportovní osmistupňovou automatickou převodovku a nepotřebuje ještě DPF filtr. Kořeny motoru N55 hledejme ještě dál, v roce 2009, kdy se podíval do trojkové řady. V oblíbené verzi 335i ohromoval svými výkony a působil na mnohé fanoušky BMW jako taková „malá“ M3.
To druhé auto, které jsem měl doma půjčené před delším časem, bylo dvojkové kupé M240i z roku 2018, varianta již s přepracovaným motorem B58, který nabízel oproti předchozí verzi o 10 kW výkonu navíc (250 kW), a rovných 500 Nm točivého momentu. A tato síla byla opravdu tím, co dominantně určovalo projev motoru a jízdní vlastnosti auta. Motory N55 i novější B58 působí skoro jako atmosférické pětilitry, jen bez výraznější výkonové špičky v úplně nejvyšším spektru otáček.
BMW M240i má pod kapotou motor B58, který se stal ve své kategorii motorem roku v roce 2016; stejně jako jeho předchůdce N55 o dva roky dříve
Zadokolka s manuální převodovkou, ale bez příplatkového samosvorného diferenciálu z nabídky M Performance doplňků byla citlivá, řiditelná, ale nedokázala nikdy odjet z ostré vlásenky jinak než než s protáčejícím se vnitřním odlehčeným kolem. Museli jste ubrat, akcelerovat jemně, našlapovat opatrně, jako když vedle vás spí v kočárku nemluvně. Absence samosvoru mi tehdy kazila dojem z jinak opravdu perfektního bavoráku. Nebyl problém auto před zatáčkou rozhodit a pod plynem ho poslat do zatáčky rozevlátě. Šlo to, ale na porci 500 newtonmetrů zkrátka potřebujete samosvorný diferenciál nebo rovnou pohon všech kol.
BMW M240i ve slušivém kabátku doplňků M Performance; můžete si připlatit za vkusné karbonové libůstky
Teprve o něco později jsem si vzal klíčky od zmiňované kamarádovy varianty, která měla přesně onen pohon všech kol xDrive – tedy verze, která se bohužel již v konfigurátoru BMW nenachází. V současné době jde šestiválec M240i koupit u dvojkové řady F22 už jen s pohonem zadních kol, přičemž cena začíná těsně pod hranicí 1.3 milionu korun s DPH. Jenže pohon všech kol xDrive dvojku docela hezky transformuje v daleko použitelnější auto, a kupodivu neobírá řidiče o příjemný zážitek z řízení auta, které je opravdu dnes jako jedno z mála zbylých, orientováno plně na řidiče.
Zážitek z řízení přesně odpovídá očekáváním nás – a klidně to řeknu – starších harcovníků, kteří mají bavoráky najeté hlavně z éry devadesátkových trojek E36, a pak vylepšených a dodnes nesmírně populárních E46, které přišly na trh v roce 1998. Přiznám vám ještě jednu věc – pro mne je totiž dvojka F22 ekvivalentem obecného pojmu „trojkový bavorák“. Jsem zvyklý na ty staré a od určité doby se trojkové BMW zvětšilo zkrátka už příliš. Možná právě i proto tehdy dvojkové kupátko vzniklo, aby oslovilo staromilce a fanoušky značky.
BMW M240i má kulatý volant velikosti, která padne akorát do ruky, a automatickou převodovku se sekvenčním řazením; po manuálu bych v tomhle autě kupodivu netoužil, výhoda osmi rychlostí je v krátkém odstupňování dvojky a trojky, zatímco s manuálem už i na vytočenou trojku letíte skoro kriminální rychlostí
I poslepu bych poznal, že řídím starý dobrý bavorák
Sedl jsem si dovnitř, „emková“ sedadla příjemně objala má záda, volant jsem měl přesně proti sobě. Tady si není nač stěžovat. Všechno je po ruce. Po nastartování se ozve příjemně tlumený baryton řadového šestiválce, řadím „drive“ a jedu se projet po okolních okreskách. První dojem není úplně z těch nejvzrušenějších, zejména pro člověka, který tráví čas spíš ve sportovních autech, která jsou typicky několik dekád stará a chybí jim veškerá moderní „chytrá“ elektronika.
Ale taková už je doba. Volant má elektrický posilovač, obírá řidiče o bezprostřední vjemy ze silnice a ani s tou hmotností celého auta to není příliš růžové. Dvojkový bavorák taky není úplně malý. Auto je postavené na rozvoru 2 690 mm a měří do délky 4 430 mm, což je úplně přesně tolik, kolik měřila dřív mnou oblíbená trojka generace E36. Ani ta nevážila jako pírko, málokterá M3 reálně ukázala na vahách pod 1 400 kg už tehdy, v dřevních dobách.
BMW M240i lze dovybavit i krásným karbonovým křidélkem, ale raději bych ty desetitisíce investoval do příplatkového samosvorného diferenciálu
Když si chcete udělat radost, ale pohodlí si neodepřete
Přesně pro tohle by se dalo BMW snadno i kritizovat. Řízení není tak citlivé, jak by mohlo, hmotnost je o dobré dva metráky větší, než by naznačoval prostor uvnitř, a motoru chybí jiskra v úplně nejvyšších otáčkách. Jenže určitá uhlazenost v kombinaci s extra silným motorem, který si při bleskurychlém podřazení umí hezky odkašlat do výfuku, jsou právě ty přednosti, které vás osloví, když je vaše každodenní auto už léta VW Passat, a autíčkářským radostem jste odvykli.
Dvojkový bavorák s pohonem xDrive a automatem je velký „odvaz“ pro lidi, kteří by si sami sebe asi těžko dokázali představit v nepolstrovaném hliníkovém kokpitu Lotusu, nebo se zapínat do závodních čtyřbodových pásů v Caterhamu, kde budou za moment vystaveni všem povětrnostním živlům.
Tohle BMW je v podstatě geniální stroj, ve kterém se pohodlně, za doprovodu kombinace oblíbené hudby a kultivovaného vrnění řadového šestiválce, dopravíte po dálnici až na Severní smyčku Nürburgringu. Protáhnete se, v kavárně před vjezdem do areálu dáte rychlé espresso a vodu, dobijete „zelenou“ magickou kartu a dáte ještě dvě nebo tři večerní kola. Jediné co po projetí turniketem uděláte, bude přepnutí jízdní dynamiky z Comfort do režimu Sport +.
BMW M240i vypadá s doplňky M Performance jako malá M2; jen ty vytažené lemy blatníků jí chybí
Pochopitelně, že ti nejzkušenější jezdci brzy najdou limity schopností auta, ale pro ty vyrábí BMW třeba úžasné M2 CS a Porsche svou fenomenální 911 GT3. My „hobbíci“, kteří si na „závodníky“ v bezpečí okruhu jednou, možná dvakrát za rok rádi zahrajeme? Nám bude tento bavorák určitě víc než jen stačit. Možností výběru sportovního vozu v ceně do milionu a půl je naštěstí stále spousta. Lze si vybrat od spartánského Lotusu, přes ostrou prťavou čtyřkolku s názvem Toyota GR Yaris, nesmírně schopný ostrý hatchback Honda Civic Type R až po osmiválcový Mustang.
Ale pointa je jiná. Často totiž nehledáme auto, které umí skvěle jen jednu věc. Hledáme emoce zabalené ve zdánlivě praktickém a hodnotném balení, protože nemůžeme mít tři nebo čtyři auta pro různé příležitosti. A proto je tu M240i – auto, které bych se vážně neostýchal nazvat ideálním sportovním univerzálem. Moc dlouho již v nabídce automobilky nezůstane. A zrovna třeba jako poslední edice Lotusu Elise či Subaru BRZ máte šanci koupit jedině letos, neotálel bych ani s bavorákem M240i. Zmizí a nové už možná nebudou takové.