Čím jezdí Tony Denny

Některým pamětníkům možná bude Dennyho jméno povědomé. Nesmíte ale pátrat v závodních listinách a spíš vzpomínat na novinové útržky. Australan s obchodním duchem je totiž zakladatelem celosvětové frančízy AAA Auto. Možná teď vaše sympatie klesly na bod mrazu, ale jedno se tříáčkům musí nechat - je to osvědčený obchodní model. Denny ho rozvíjel se zarputilostí sobě vlastní a po letech ho úspěšně exportoval do jiných států (samozřejmě i k nám) a ještě úspěšněji pak většinový podíl za obrovské peníze prodal. Starého psa ovšem novým kouskům nenaučíš, a tak začal Tony Denny opět hromadit auta. Tentokrát už pro svou vlastní radost a potřebu. A když máte 220 milionů eur, můžete si dovolit skutečně postavit garáž snů jako z nějaké videohry. V té Dennyho stojí skoro pět stovek aut!

A přesně v duchu AAA Auto platí, že na každý vůz se najde kupec, takže pokud se ve dveřích garáže, která zároveň funguje jako muzeum, objeví někdo s pořádně hlubokými kapsami, je ochotný Denny mluvit o obchodu. Sám ostatně ví, kde by sehnal náhradní exemplář, protože má spíš problém, že se mu pod střechu všechny vozy nevejdou. Aktuální sbírku postavil tak, že nakoupil tři, čtyři tisíce aut, a pak se teprve vrhnul na třídění. To aby ve svatostánku jménem Gosford Classic Car Museum, ležícím hodinu jízdy od Sydney, stála opravdu vybraná společnost.

Logicky tu najdeme chloubu australského automobilového průmyslu, ale Denny má od všeho trošku, aby pokryl všehochuť, kterou uplynulé i stávající století automobilismu nabízí. Jsou tu proto australské i japonské klasiky, výběr německých vozů, přehlídka italské aristokracie i nemalá plocha věnovaná americkým esům. Dokonce tu stojí i jeden československý zástupce - Aero 662! Můžete tu strávit hodiny nebo dny a na obrovském prostoru bude pořád co ke zkoumání. Má vůbec smysl v rámci tohohle článku vybírat z pěti stovek aut těch pár výjimečných? Pojďme zkusit najít ty opravdové raritky, ideálně s australským pasem. V době, kdy jde tamní automobilový průmysl definitivně do kopru, se totiž vyplatí zavzpomínat.

Jeden z klenotů celé sbírky, minimálně co se australského týmu týká (berte to tak, že v nabídce je i LaFerrari, Porsche 959, Jaguar XJ220 a XJR15, Ferrari F40 a další). GTHO je homologační speciál pro Bathurst. Sériová verze byla výkonově podhodnocena, ve skutečnosti uměla až 380 koní a byla na začátku sedmdesátých let nejrychlejším sedanem na světě. Na světě už jich je méně než stovka a jejich cena jistojistě šplhá k milionu dolarů.

Cobry se u Falconu vyráběly hlavně v generaci XD se čtyřmi dveřmi, ale na začátku produkce v roce 1978 vzniklo i pár set kupátek generace XC. V těch nejlepších byl osmiválec o objemu 5,8 litru, manuální převodovka, samosvor a hlavně speciální závodní součástky (tzv. Bathurst Edition). A samozřejmě fofrpruhy. Přesně taková edice stojí v Dennyho muzeu.

Další převlečený závodník. Holden Torana byly oblíbené kompaktní sedany, ale SLR 5000 je brutální verze s pětilitrovým osmiválcem a závodními součástkami z australského šampionátu cestovních vozů. Některé z nich se horko těžko prosazovaly pro použití na běžných silnicích, ale nakonec to prošlo. Zlatá osmdesátá...

Připomínka starých dobrých časů. Holden EK se vyráběl v mnoha karosářských variantách, ale v muzeu stojí jako sedan. Pod kapotou je šestiválec 2,3 litru, ale mluvíme o šedesátých letech takže zázraky nečekejte. EK měly ovšem velmi kvalitní podvozky a zvládaly i lehčí terén, proto byly oblíbené u farmářů nejen v Austrálii, ale také např. v Jižní Africe.

A tohle je ta pravá legenda. I Holden EK se pro zmíněné farmáře vyráběl jako pick-up (ute), ale generace FJ byla v polovině padesátých letech tím "stopro australským" autem, po kterém se patrioti mohli utlouct. A když vyběhla na silnice pick-upová verze, zrodil se kult, který je v Austrálii dodnes hodně živí. A dokonce i FJ můžete na silnici potkat - spousta fanoušků ho drží při životě a předává z generace na generaci.

To by bylo, abychom tu neměli taky něco terénnějšího - nesmíme zapomínat, že většina Austrálie jest k autům vyloženě nepřátelská a vydat se za město se sníženým podvozkem je vyloženě koleda o průšvih. Overlander se mimochodem stavěl v Tazmánii a dodnes jsou tam na to hrdí. Tamní inženýr Arthur Hayward chtěl cenově dostupný teréňák a žádný na trhu nenašel. Tak si ho zkrátka postavil sám. Pětilitrový osmiválec, neprůstřelná 4x4 technika a solidní světlá výška udělaly z tohohle terénního ute další legendu, která je dodnes oblíbená nejen v offroadových závodech. Overlander se vyráběl i jako kombi.

Moderní generace slavných ute, stavěná v oddělení Holden Special Vehicles. Co může být bláznivější než Maloo? Pod aboriginským výrazem pro Hrom se skrývá pickupová verze klasického sedanu s neuvěřitelně robustním osmiválcem a samozřejmě pohonem zadních kol. Osobitější užitkáč byste asi v sériové výrobě hledali těžko. Škoda, že i nad ním se zavřela voda, ale naštěstí se jich prodalo dost, takže je lze vidět nejen v muzeu, ale i na silnicích.

Ok, tohle není silnička, to už jste asi poznali. Žere 10 litrů... za vteřinu! Australská vysokorychlostní chlouba má 36 tisíc koní a na kontě úspěšné překonání tisícikilometrové hranice. Teoreticky umí jet Invader III až 1300 km/h, tj. nadzvukově, ale zvládnul "jen" 1028 km/h a nadzvukový rekord musel nechat britskému Thrust SSC. Přesto jako inženýrský zázrak odpočívá v Dennyho garážích a skrytě fandí svému mladšímu bratříčkovi, Invaderu 5R, aby to Britům nandal.