Hlavní obsah

Bohemia rally 2016: Úpadek jedné z velkých českých rally

Foto: Archiv Garáž.cz

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ujasněme si jednu věc. Rally mi otevřela oči a díky tomuto motoristickému sportu jsem si uvědomil, co mně na autech a fotografování baví. Přesto jsem na ni v českých podmínkách v posledních letech trochu zanevřel a spíše než velké mistráky, jsem vyhledával kompaktnější soutěže s rozmanitějším startovním polem a (pro mně) neznámými rychlostními zkouškami.

Článek

K velkým soutěžím jsem se divácky vracel snad jen kvůli specifikům ve startovní listině, tedy kvůli zajímavým závoďákům let minulých. Letošní Bohemia Rally mne zaujala kvůli umístění jedné z rychlostních zkoušek, navíc jsem se v sobotu pohyboval v Sosnové, takže to byl jen kousek, abych se dostal na rychlostky. Bohemky jsem si vždy vážil kvůli skvělým rychlostním zkouškám a startovní listině - chtěl jsem tedy zjistit, zda tyto klady stále platí a naplánoval návštěvu druhého průjezdu rychlostní zkoušky Cetno, která se jela v sobotu jako třetí v pořadí. Prošel jsem web soutěže, mírně zaskočen jsem s povděkem kvitoval absenci placeného vstupu na měřených testech a vcelku velké množství online dostupných informací.

Po parádním trackday v Sosnové jsem tedy vyrazil na vytipované místo u Mladé Boleslavi. Docestoval jsem ke křižovatce se zákazem vjezdu a slečnou pořadatelkou. Dozvěděl jsem se, že dál mohou pouze vozy "s trojůhelníkem", tedy s nálepkou z ředitelství na čelním skle vozu. Nálepku jsem neměl (jsem přeci jen prostý divák), zaparkoval jsem auto do škarpy stejně jako ostatní a dál se vydal po svých. Dvacetiminutová pěší cesta byla zakončena příchodem k na louce vyhrazenému parkovišti. Poprvé jsem si připadal jako idiot a hlavou se mi honili myšlenky, kdeže se rozdávaly ony trojůhelníky - záhy jsem zjistil, že za to může pouze moje slušnost a respektování pokynů pořadatele, poněvadž minimálně polovina vozů tímto zkrášlením čelního skla nedisponovala. Myšlenky jsem nechal plynout a pokračoval dál. Na rychlostní zkoušce se tou dobou již proháněly "legendy rallysportu". Procházím kolem pořadatelského stanoviště ke startu RZ, přičemž od slečen pořadatelek schytávám ránu na solar v podobě otázky: "Máte VIP vstup?" Krátce se zamyslím a záhy bezelstně odpovídám, že ne. Slečny vysvětlují, že vstup kterým jdu (vyšlapaný chodník oddělený látkovým "plotem" od silnice vedoucí ke startu RZ) je pouze pro držitele VIP vstupu do VIP míst a všichni ostatní musí jít jinou cestou - lesem kolem důchoďáku. Trochu rozmrzelý se ptám, proč není nikdo těch 200metrů zpět a podobné non-VIP případy jako já nesměruje rovnou jinou cestou? Opět jsem slušně poděkoval za info, jsem přeci slušný, pořadatele respektující, divák.

Foto: Archiv Garáž.cz

Přicházím zpět k parkovišti, vstupuji na rozježděnou louku a marně hledám vstup do zarostlého lesa. Po chvilce snahu vzdávám a otráveně se jdu optat nejbližšího pořadatele, jakže se mám tím lesem dostat k RZ a jestli mně může nasměrovat na stezku. Pořadatel mi s poněkud chápavým výrazem odpovídá, že žádná stezka tam není a divák se prostě musí nějak prodrat - prý tam takhle pár lidí už šlo. Nevěřím svým uším a očím. Takže na mohutně propagované soutěži, jež zaštiťuje největší "český" výrobce aut, se divák respektující pokyny pořadatelů musí prodrat lesem, aby ze vzdálenosti několika desítek metrů mohl sledovat průběh rychlostní zkoušky, na níž řada posádek startuje díky sponzorským financím z reklamy umístěné na autech. Totiž té reklamě, která je tam právě pro diváky. Ale chápu. Prostě, když bych nějak pořídil "VIP vstup" a nenechal se ukolébat nulovým vstupem, byl bych spokojený. Co takhle pro příště zavést placený vstup na všech RZ a nedělit diváka na VIP (= platícího) a socku (= neplatícího)? Na všech větších a pořadatelsky na úrovni organizovaných soutěžích je to zcela normální. Když jsem se pak konečně dostal na kýžené místo, asi kilometr a půl vzdálenou křižovatku, kde se vyjíždělo z okruhové části RZ, už mě ani nepřekvapovala nelogika ve smyslu vytvoření diváckých přechodů přes rychlostní zkoušku v místě křížení silnic, z nichž však během průběhu testu fungoval jen jeden. Namísto překonávání druhého sveřepého pořadatele (jenž však bezpochyb vykonával pouze organizátorem nakázanou činnost), bylo snažší popojít a silnici překonat svépomocí v přehledném místě o pár desítek metrů bokem. Mimo divácký přechod.

Foto: Archiv Garáž.cz

Jízda asistentského vozu v protisměru rychlostní zkoušky ve chvíli kdy byl ukončen průjezd hlavního startovního pole a čekalo se pouze na vozy, jenž neprojely cílem nebo start historického mistráku několik desítek minut před oficiálním harmonogramem (který měl v tu chvíli přibližně desetiminutový skluz kvůli spadlému stromu při prvním průjezdu), mi přišly už jen jako třešničky na dortu. Chápu, že uspořádat podobný podnik je vcelku náročná záležitost, ne vždy se vše povede, leč zažít tolik "přehmatů" během pár hodin na jedné erzetě?. Klobouk dolů! A to popisuji pouze své zážitky z pohledu nadšeného diváka. Respektive diváka nadšeného do aut. Díky takovýmto zážitkům míří můj entuziasmus do autových akcí v Česku k nule. A to nemluvím o množství rychlostních zkoušek. Jedna z nejznámějších rally měla v letošním roce méně rychlostek, než kdejaký rallysprintový podnik. Bylo jich sice 8, ale když odečteme minaturní 2,5 km městský úsek, tak jich byla za dva dny jen 6! Zajímalo by mě, jak se se koncept Bohemky jako dvoudenní soutěže v sobotu a neděli se šesti reálnými zkouškami zamlouvá, mě to však přijde hodně zvláštní. 

Reklama

Načítám