BMW 340d xDrive Touring – Jen aby se rodina nebála

Považte ten paradox. Když pomineme nasupené nárazníky a dvě velké výfukové koncovky, je to vlastně docela klasický kombík, v tomhle případě navíc v usedle hnědé barvě, který v provozu přehlédnete bez povšimnutí. Jenomže není třeba ho dvakrát přemlouvat, aby řádně zvlčil. Když dvakrát přeplňovaný řadový šestiválec spalující naftu chce, umí díky 340 koním a 700 Nm autem důkladně zacvičit. Zrychlení z nuly na sto probíhá i díky čtyřkolce za 4,8 sekundy. A to je čas, který staví rodinný dieselový kombík na roveň s opravdu rychlými sporťáky.

Zpět ovšem k té „usedlé“ poloze. Přepněme volič jízdních režimů do módu Comfort a M340d je přesně tím autem, kterým budete chtít s rodinou za zády zdolat tisíc kilometrů na zátah v rámci dovolené. Na kvalitní silnici nesmírně pohodlné, přitom pevně sebejisté, na horší středočeské okresce sice dává nedokonalosti silnice znát, pořád ale ve zcela akceptovatelné míře.

V každém případě ale veze hlavně ohromnou rezervu výkonu. Po městě i při dálničních rychlostech na osmou rychlost se kultivovaný šestiválec jen líně převaluje kolem volnoběhu, takže je v útulném interiéru ticho a klid. Stačí ale přitlačit na plynový pedál a začnou se dít věci. Motor se nadechne a skrz celý otáčkoměr, promítaný v digitální podobě na displej přístrojové desky, táhne tvrdě, hutně a neúnavně. Předjíždění je dílem okamžiku, a přestože počet koní neboří žebříčky, točivý moment 700 Nm předurčuje šestiválec k mamutímu zátahu při libovolných otáčkách.

Teď ale trochu přitvrdíme – doslova. Stačí přepnout do jednoho ze sportovních módů a karoserie na rázem tužších adaptivních tlumičích začne mnohem přesněji kopírovat silnici. Převodovka radostně podřazuje a drží vyšší otáčky, přičemž pořád je tu i možnost převzít otěže řazení do vlastních rukou a používat pádla pod silným věncem volantu. Reakce motoru na plyn jsou ostřejší a motor se za doprovodu výhružného burácení roztáčí, jak kdyby ani nebyl na naftu.

Navíc, světe div se, rodinný kombík s dieselem, automatem a čtyřkolkou se umí projevit i jako celkem řidičské auto. Od tuhého a přesného řízení jde dostatek informací a v zatáčkách se auto ovládá s čitelností zadokolky. Systém xDrive je nastaven tak, aby dával větší důraz na zadní nápravu, která je navíc opatřená elektronicky řízeným diferenciálem. Výsledkem je jemně přetáčivé nezáludné chování, kdy se dá v zatáčce krásně řídit zadek plynem, ale čtyřkolka přitom nedovolí, aby záď úplně opustila stopu.

Řečeno stručně a jednoduše, tohle auto se nechá s ohromnou radostí povodit klidně i po zakroucené okresce a nejednoho řidiče přitom vážně hodně pobaví. Sám jsem to dělal celkem intenzivně. A pak jsem taky prakticky pořád jezdil ve sportovním režimu – ne ale proto, že by moje touha po sportovní jízdě byla natolik všudypřítomná. Ten důvod byl ryze praktický.

M340d je, stejně jako spousta podobně výkonných aut od různých automobilek, mild-hybrid. To znamená, že má vedle klasické 12V baterky taky 48V baterii, která se stará o napájení startér-generátoru. Ten umí šestiválci trochu pomoci při rozjezdech a akceleraci, čímž se dosahuje tabulkově nižších spotřeb a emisí, a taky umí zhasínat motor coby stop-start ještě za jízdy před zastavením. Reálně se ale bavorácký mild-hybrid nejvíc projeví tím, že vás nenechá klasickou cestou stop-start vypnout.

Tlačítko na vypnutí téhle strašlivé funkce bylo u všech bavoráků vždy šikovně umístěno hned vedle startovacího tlačítka. Bylo pro mě tedy velmi překvapující, že jsem ho na jeho obvyklém místě nenašel. A žádné tlačítko na vypnutí stop-startu jsem neobjevil ani jinde v interiéru či v mnoha úrovních menu sofistikovaného infotainmentu. Prostě nikde.

Teprve třetí den jsem ale přece jenom objevil jeden způsob, jak se otravného záškodníka ze světa emisních norem zbavit. Motor musí být v jednom ze sportovních režimů. Stačí tedy dát nastavitelný Sport Individual, v něm všechno nastavit do výchozího komfortního nastavení a jen motor dát na Sport. Auto tedy jezdí úplně normálně, tlumiče jsou poddajné a převodovka řadí v nízkých otáčkách, jen motor běží pořád i po zastavení, a navíc má jako bonus příjemně hbitou odezvu na plyn. Zatím tedy jde šestiválec přesvědčit, aby běžel po celou dobu jízdy. Bojím se ale co za pár let.

Dost ale lamentování nad budoucností spalovacích motorů. Podstatné je, že je M340d naprosto výborné auto. Je to úžasně rychlý univerzální kombík se sportovním duchem, jehož dieselový šestiválec tahá s ohromnou vervou, ale přitom si nevynucuje žádné ústupky z každodenní praktičnosti. Pořád jde totiž i o prostorné, pohodlné a příjemné auto, které zvládá při normálním používání jezdit do osmi litrů nafty. Prostě kombík pro všechno a navíc s takovou silou, že si po výkonnějších benzinových motorech ani nepostesknete.

Konkrétně třeba po benzinovém sourozenci M340i ani nebudete mít proč – dynamicky vychází oba motory takřka nastejno (M340i zrychluje z nuly na sto o zanedbatelné dvě desetiny sekundy rychleji), a přestože se benzinový šestiválec vytáčí ještě o dost radostněji než dieselový, charakter auta už nijak dramaticky nezmění. Krom toho stojí oba motory na korunu stejně. Jak M340d xDrive, tak M340i xDrive stojí v základu 1 703 000 korun. Ovšem výsledná cena se samozřejmě odvíjí hlavně od zvolené výbavy. Jenom lak na testovaném kusu stojí 135 tisíc korun, černo-hnědá kůže v interiéru pak vyjde na dalších 70 tisíc. Pak je tu audiosystém Harman Kardon za 24 tisíc a spousta dalších položek. Výsledná cena tak vyrostla na částku 2 318 149 korun.