Dějiny Jawy

Motocykl Jawa Bizon vznikl neuvěřitelně rychle a stejně rychle se dostal do sériové výroby, aniž byla jeho výroba dříve plánována. Tento konstrukčně, ale především vzhledově výjimečný motocykl přišel na svět jako neplánovaný pohrobek předchozího velkého projektu a zároveň nejdražší slepé uličky v historii značky Jawa – Unifikované řady. Tvůrcem motocyklu byl akademický architekt Jan Tatoušek, který nás bohužel v roce 2021 navždy opustil. Jeho tvorbě byla dokonce věnovaná výstava v Národním technickém muzeu.

Čtyřválcové silniční závodní motocykly Jawa a ČZ, konstruované ve druhé polovině šedesátých let, představovaly špičku naší poválečné jednostopé techniky. František Pudil, autor vidlicového čtyřválce ČZ 350 DOHC, již není mezi námi déle a koncem 2021 nás opustil i Zdeněk Tichý, konstruktér čtyřválcové Jawy s dvoudobým motorem.

Jawy se čtyřdobými motory byly v prvním desetiletém, předválečném období existence značky, chápány jako ty lepší, luxusnější motocykly. Nejspíš proto byla také v padesátých letech uvedena na trh Jawa 500 OHC, ale pro ekonomicky nižší přínos proti masově vyráběným dvoutaktům byl ukončen její potřebný další vývoj i její výroba. Po roce 1964 už nebyla součástí Jawy továrna na výrobu motorů, proto pozdější úvahy o náběhu výroby motocyklů Jawa se čtyřdobými motory nebyly reálné.

Jawa – největší výrobce motocyklů s dvoudobými motory na světě. To po desítky let hlásala komunistická propaganda. Dlouhou socialistickou cestu dvoutaktů odstartoval pérák hned po druhé světové válce, a pak se toho ve výrobním programu Jawy už měnilo jen málo a s velkým zpožděním. Proto by pravdivá hláška ze sedmdesátých let už bohužel zněla: Jawa –- největší výrobce jediného modelu motocyklu se zastaralým dvoudobým motorem na světě. Jak úžasné a zároveň smutné je pak setkání s prototypem motocyklu s motorem čtyřdobým, který by býval mohl být ve své době plně konkurenceschopným ve světovém měřítku!

Debaty o tom, dokdy byly motocykly Jawa na velmi dobré úrovni ve světovém měřítku, probíhají mezi příznivci značky (mezi něž se také řadím) už desítky let. Není pochyb, že pérákem Jawa předstihla v období po druhé světové válce nejspíš všechny výrobce motocyklů střední kubatury. Ale na jak dlouho? Je na to odpověď? Nestíhal se další vývoj, uvedení inovací do výroby, nebo třeba obojí? Vynikající konstruktéry přece Jawa měla, po válce proto i výtečně vydělávala. Co ji tedy brzdilo? Na to se nyní pokusíme nalézt odpověď.

Na konstruktéra Jiřího Mráze rád vzpomínám. Byl to ryzí člověk, se kterým jsem měl možnost se na sklonku jeho života spřátelit a zapsat jeho vzpomínky na život, prožitý pro motocykly Jawa. Jiří Mráz byl v Jawě zaměstnán od roku 1940 do roku 1985. Byl členem kolektivu, který za války tajně pracoval na vývoji motocyklu Jawa 250 – pérák. Celý život pak pracoval na vývoji hlavně podvozkových dílů pro motocykly Jawa. Stal se specialistou na využití plastů, což v socialistickém Československu naráželo na mnohé překážky.

Předválečné i poválečné motocykly Jawa, ty všechny známe. Bylo o nich hodně napsáno už za socializmu. Co se ale dělo za války? Zřejmě nic moc, jakýsi vývoj, vlastně nějak vznikl i pérák … ten byl ale přece výsledkem práce dělníků, směřujících k socializmu! Minulému režimu se příliš nehodilo vyzdvihovat úsilí těch, kteří během šesti let německé okupace dokázali pro značku Jawa připravit sériové i sportovní prototypy pro poválečnou výrobu.

Při shromažďování faktů o historii značky Jawa jsem vyzpovídal mnoho pamětníků, kteří se podíleli na konstrukci, výrobě i na sportovních úspěších motocyklů Jawa. Tentokrát jsem se sám stal pamětníkem, abych posloužil jako náhrada za ty, kteří již nejsou mezi námi. Je to o zážitku nedávném, jen z roku 2014, ale týká se motocyklu z roku 1939, na kterém se od konce druhé světové války svezlo nejspíš už jen pár lidí.