Na konci sedmdesátých let začal Saab pracovat na vývoji zcela nového auta vyšší střední třídy s předním pohonem, který by v nabídce doplnil typ 900. Ale protože ve dvou se to lépe táhne, takže se Saab spojil s koncernem Fiat, který se do práce na podobném autě pustil také. Výsledkem byl projekt Tipo 4, ze kterého vznikl Fiat Croma, Lancia Thema a právě Saab 9000. Design všech mělo vytvořit studio Italdesign Giorgetta Giugiara. Během projektu ale pod křídla Fiatu přešla také Alfa Romeo a i ona měla vyrábět velký sedan 164 na této platformě, ten její ale navrhnul Pininfarina.

Právě o vzhled auta se Švédi s Italy pohádali poprvé. Björn Envall, šéfdesigner Saab,u vždy začínal od prostoru pro posádku, kde má být dostatek pohodlí a místo pro bezpečnostní prvky. Italy nejvíc zajímal vnější vzhled. Saab tedy odstoupil od smlouvy, i když základní tvar karoserii ponechal. V sériovém provedení se model 9000 představil v květnu 1984 a v Trollhättanu se rozeběhla sériová produkce. Pětimístný liftback měl dostatečný vnitřní prostor a kufr o objemu 625 litrů.

Jako první přišla na trh verze 9000 Turbo 16 s přeplňovaným dvoulitrem DOHC, který byl umístěn vepředu napříč a skloněn o 20 stupňů vpřed. S parametry 175 koní a 273 Nm se Saab dostal na 220 km/h, přičemž stovku překonal za 8,3 sekundy. Od roku 1986 se nabízela atmosférická verze 9000i s výkonem 132 koní. Prodeje podpořila také akce The Long Run, kdy na trati Talladega v Alabamě odkroužily tři namátkou vybrané exempláře 100 tisíc km bez větších závad průměrnou rychlostí 210 km/h. Pokus trval dvacet dnů a padlo při něm 22 rychlostních rekordů. Prodeje v USA šly ihned po akci nahoru a verze Turbo se zde nově prodávala ve sportovnější verzi Talladega se spoilery a litými koly.

Rok 1988 byl poznamenán příchodem verze 9000 CD. Až k C-sloupku bylo auto stejné, rozdíl byl v zádi. Model CD byl klasickým tříprostorovým sedanem se stupňovitou zádí. Liftback byl od té doby nazýván CC (Combi-Coupé). Sedan byl o 15 cm delší, na designu však rozdílnost od Giugiarova návrhu nebyl znát. Až tak dobrou práci u Saabu odvedli. Saab ale nezapomněl ani na motory a uvedl čtyřválec 2.3 16V s výkonem 146 koní a točivým momentem 207 Nm. I z tohoto motoru byla brzy odvozena přeplňovaná verze s výkonem 200 koní. Později přibyly ještě verze Ecopower s výkonem 170 koní a vrcholná Aero s výkonem 225 koní.

Od roku 1990 byla značka Saab součástí koncernu General Motors a Saab byl odpojen od Scanie, jejíž jméno zůstalo ve znaku aut až do roku 2000. V roce 1992 proběhla další důkladná modernizace, kterou na karoserii poznáte podle nižší přídě s tenčími zdvojenými světlomety. Zadní část liftbacku se připodobnila sedanu CD, víko kufru sahalo až k nárazníku a karoserie byla více vyztužena. Doplněna byla i nabídka motorů, kde přibyl nový třílitrový šestiválec Opel s výkonem 210 koní. Saab s ním zvládnul 230 km/h, stovku za 8 sekund a průměrně spotřeboval 10 l/100 km.

Nakonec ale i tohohle seveřana dohnal jeho věk. Dne 6. května sjel z výrobní linky poslední z 503 087 vyrobených kusů. Ten ale neputoval k dealerovi, ale do firemního muzea v Trölhattanu. Saab svůj vrcholný model poté nahradil novějším typem 95, který si ale nikdy nezískal stejnou popularitu. To zjistíte například i ze Švédské knihy Muž jménem Ove, kde se hlavní hrdina věnuje popisu svého vozového parku a jeho vývoji od typu 92 a také vozového parku souseda, který je zarytým Volvařem. Ačkoliv jde o příběh ze současnosti, Ove skončí v Saabu 9000 CS, protože nic lepšího už prý značka pod koncernem GM nikdy nevyrobila. Zda mu dáváte za pravdu nebo ne, to už nechám na vás.