Dostupný vůz pro celou rodinu: Citroën Berlingo je praktické a jednoduché auto, které staví módu SUV na hlavu

Citroën Berlingo je skvěle zavedená obchodní značka. První generace přišla na trh v roce 1996, prodávala se velmi dlouho a stejný scénář se zopakoval i s druhou generací, od které mám tento týden klíčky. Objevila se před patnácti lety a byla nahrazena novým modelem teprve nedávno. Málokterému autu se poštěstí, že by zůstávalo ve výrobě tak dlouho. A důvodem byla konstrukční jednoduchost, velmi příznivá cenovka i spolehlivost na velmi vysoké úrovni.

Testované Berlingo jsem si zapůjčil od AAA Auto, kde se prodávalo za cenu 270 000 Kč. Jde o pětimístnou verzi Multispace s motorem BlueHDi o výkonu 73 kW (100k), která byla vyrobena v roce 2015. Auto mělo v době testu najeto pouhých 72 tisíc kilometrů a bylo koupeno nové u nás v České Republice. Našel jsem si staré ceníky z roku 2015 a v té době se tato motorizace s manuální převodovkou prodávala za 422 900 korun. S příplatkem za metalízu a automatickou klimatizaci, kterou naše testované auto mělo, se přehoupla přes 460 000 korun. Jenže dealeři Citroënu v té době uměli kouzlit s cenovkami a nabízeli různé lákavé slevy. Je tak vysoce pravděpodobné, že původní majitel neplatil tehdy ani čtyři sta tisíc korun. V době dnešních cen to zní až neuvěřitelně. Za prostorné rodinné auto dnes utratíte klidně dvakrát tolik. I proto jsou bazarové ceny zachovalých a málo ojetých rodinných vozů tak vysoko.

Berlingo může být právem hrdé na veškerou ergonomii interiéru, využitý prostor a na příjemné pohodlí v kabině. Nenajdeme tu žádné drahé materiály, ale nic nepůsobí vysloveně nekvalitně, a to ani po více než sedmi letech provozu. Sedadla jsou obyčejná látková, plasty jsou tvrdé, ale poměrně dobře odolávají pazvukům. Co skutečně nesmírně překvapí, je množství odkládacích ploch.

Mezi sedadly je rozměrný zašupovací kastlík, kam se vejde nejen mobil a peněženka, ale také klíče, svačina, a dokonce i malá lahev s pitím. Nad čelním sklem je rozměrná kapsa, jakou běžně známe z dodávkových aut, na přístrojové desce další přihrádky. Pod výdechy ventilace jsou dvě kapsy ve tvaru válců, ty však nevím, k čemu by člověk využil. Ve skutečnosti si v tomhle Berlingu můžete odložit třeba ty zmiňované klíče od domu na tolika místech, že je pak po příjezdu budete klidně čtvrt hodiny hledat.

Vzadu je místo uzpůsobené zejména pro cestování s dětmi. Dospělí mají na zadních sedadlech místa spíš poskrovnu, trojice dělených sedadel je poměrně úzká, ale prostor pro nohy tu je, jen není vysloveně velký. Dětské sedačky umístíte do úchytů isofix a manévruje se s nimi výborně. Rodič dítě posadí, ani se nemusí ohýbat. Posez je tu poměrně vysoký, a to i vpředu. Vzadu mají pak děti sklopné stolečky v opěradlech předních sedadel, ta střední lze sklopit dolů a tím získáte další „herní“ plochu včetně držáků na pití. V podstatě je to jako v limuzíně. Jen to, co by v „rollsu“ bylo z kovu a ušlechtilého dřeva, je v Berlingu obyčejný černý plast.

Jeremy Clarkson ve svém slavném sloupku v The Sunday Times Berlingo II Multispace recenzoval a zdálo se mu, jako by auto do světa křičelo: Já jsem Range Rover! Samozřejmě, že není, je to víceméně dodávka převlečená za osobní auto. Druhá generace Berlinga ve skutečnosti převzala platformu, na které vzniklo třeba i C4 Picasso, a dá se považovat spíš za osobní auto. Také už je proti původním starým Berlingům nejen ještě prostornější, ale i kultivovanější.

Pořád Berlingu cosi k dokonalosti chybí. Podvozek je tvořený vpředu klasicky zavěšením typu MacPherson, vzadu je vlečená náprava s torzní příčkou. Je to jednoduché řešení, ale konstruktéři nedokázali úplně dobře odtlumit přenos rázů do karoserie. Berlingo se pak na rozbité silnici chová tak, že máte pocit, že slyšíte drobné vůle z podvozku. Určitě pomůže (v konkrétním případě) výměna kostí stabilizátorů, ale z toho, co jsem si o podvozcích Berlinga nastudoval, je zřejmé, že úplného odtlumení se tu zkrátka nedočkáme. A je to škoda, protože auto je jinak velice komfortně odpružené, takže kdyby bylo bývalo ještě lépe odhlučněné a odfiltrované od silnice, byla by jízda skutečně skvělá.

Co se týče charakteristicky jízdních vlastností, tady samozřejmě nečekejme žádná překvapení. Auto je na limitu výrazně nedotáčivé, ale v reálu s ním budete jezdit plynule a defenzivně. Má rádo poklidnou jízdu a to podtrhuje i celkový výkon a naladění naftového motoru. Šestnáctistovka je nesmírně úsporná, ale bohužel i poměrně líná. Maximální hodnota výkonu 73 kW (100k) není přece jen pro toto větší auto žádný zázrak, zejména když ho plně naložíte. To pak nepomůže ani velmi slušná hodnota maxima točivého momentu 254 Nm, který přichází už v poměrně nízkých otáčkách. Při předjíždění pomaleji jedoucích aut musíte opravdu hodně přemýšlet, pružné zrychlení je docela špatné.

Toto auto si stejně bude pořizovat klidný řidič, bude ho využívat k práci a cestování a mírně omezená dynamika motoru mu nebude v zásadě vadit. Berlingo Multispace se dalo tehdy koupit ještě se silnější 88kW (120k) variantou téhož motoru, kde bylo dokonce maximum 300 Nm a šestistupňová převodovka. To je určitě lepší varianta a klidně bych doporučil si za ni připlatit.

Na druhou stranu 100k motor je o něco jednodušší. Nemá systém Start&Stop a tím pádem lze startovat ještě i bez sešlápnuté spojky, což ji šetří. Pětistupňová převodovka není úplně handicap, protože pětka je poměrně dlouhá, při dálničních 130 km/h točí motor zhruba 2500 otáček. Šestistupňové převodovky mají ale i odolnější spojky a není tím pádem vůbec dobré, když bude vámi vyhlédnutý exemplář BlueHDi 100 nějakým způsobem načipovaný. Tam už musíte počítat s tím, že spojka bude brzy zralá na výměnu.

Spolehlivost motorů 1,6 HDi není vůbec špatná. V recenzi sesterského vozu Peugeot Partner se jí zaobíral kolega Dalibor už před třemi lety a doporučuji přečíst i jeho článek. Určitě je lepší si připlatit za co nejmladší exemplář s osmiventilovým typem HDi splňujícím normu Euro 5 (od 2010) nebo jako v případě testovaného auta Euro 6, kde je tedy už vždy systém katalytické reakce využívající močovinu. Klíčové je samozřejmě hledat jako vždy auto s jasnou a věrohodně dokumentovanou historií. Výdaje na údržbu nebudou velké, ale zanedbaný vůz by vás mohl překvapit.

Prvním problémem je tu špatně vyřešený vypouštěcí šroub olejové vany, kvůli jehož poloze zůstává vždy v motoru nějaký zbytkový olej, klidně i půl litru nebo víc. Olejová vana se pak postupně zanáší úsadami. Část majitelů aut s motory 1,6 HDi (všech generací) původní vanu již měnila za upravený typ, který se dá běžně koupit. Potom se můžou vyskytovat závady vstřikovačů, ať už ovládaných pomocí piezokrystalů (Continental/VDO), nebo pozdějších od firmy Bosch. Nejsou ani výjimkou vady na vstřikovacím zařízení močoviny, případně na filtru pevných částic. Ten tu má svou určitou životnost, většinou v rozmezí 120 až 150 tisíc kilometrů.

Filtr pevných částic vyjde typicky už pro tyhle vozy (dle typu a emisní normy) v rozmezí od pěti do deseti, maximálně dvanácti tisíc korun. Záleží na dodavateli a samozřejmě i na tom, zda se jedná o filtr nový, nebo repasovaný. Vysokotlaký vstřikovač Bosch stojí zhruba pět tisíc korun, a pokud budete měnit rozvody, sada včetně vodní pumpy vyjde na osmiventilové OHC provedení motoru HDi na čtyři tisíce. Nejsou to zdaleka tak hrozné položky.

Jízda s Berlingem je pohodlná, docela plavná a na kvalitní silnici i příjemně tichá. Podvozek má své limity, jízdní vlastnosti jsou o určitých kompromisech. Auto je postaveno sice relativně levně, ale nic tu nepůsobí chatrně nebo nekvalitně. Slícování panelů bylo na výborné úrovni, ovládání bočních velkých dveří rovněž. Karoserie netrpí na předčasné sklony ke korozi. Ale je potřeba se o auto také patřičně starat. Jednou za čas určitě promazejte lišty, v nichž jezdí posuvné dveře, jednou za rok třeba i vyndejte plnohodnotnou rezervu, která je umístěna dole pod podlahou kufru. Její držák se časem ušpiní a začne rezavět. Pro toho, na něj nikdy během provozu auta ani nesáhne a nepromaže, je možné, že po letech bude oříšek rezervní kolo z vozu vůbec vymontovat. Jeho plechový disk vystavený vodě, blátu i soli v zimě samozřejmě také nepěkně zrezne.

V době, kdy bylo toto Berlingo Multispace zbrusu nové, to byla fantastická nabídka. Za málo peněz jste dostali velké a praktické auto, které bylo přece jen výrazně lepší než kupříkladu soudobé Dacie. I dnes dává jako ojetina smysl. Vůz udělá ještě velkou službu během následujících let, navíc je až obdivuhodně úsporný. A je i pravděpodobné, že pokud ho budete dál udržovat v perfektním technickém stavu, udrží si i svou velice slušnou zůstatkovou hodnotu.