Článek
Zmiňovaný systém nejednomu z mých kamarádů zmírnil následky havárie, neřku-li zachránil život. A právě ono zmírnění následků je zásluha asistenčních systémů.
V jisté nadsázce a s trochou zjednodušení by se dalo říci, že nouzové brzdění funguje jako adaptivní tempomat. Jen s tím rozdílem, že nedrží nastavenou rychlost, ale neustále hlídá vzdálenost předmětu před vámi. Tím nemusí být jenom automobil, ale také třeba cyklista či zvěř. I proto můžete na internetu najít testy, kdy nouzové brzdění například na spací matraci nereagovalo. Důvod?
Audi pre sense
Automobilky mají své systémy navržené tak, aby detekovaly určité předměty. Jak zmiňuji výše, jde především o automobily, cyklisty, zvěř nebo chodce. Například na dálnici vám nemůže auto „šlápnout na brzdu“ jenom proto, že před vámi letí kus listu nebo malá větev. V tu chvíli by totiž manévr, který by systém vyvolal, představoval daleko větší nebezpečí pro auta za vámi, než „srazit“ list nebo malou větvičku. Systém má tedy jasně definované předměty.
Nouzové brzdění dokáže na základě senzorů detekovat překážku. Neustále se propočítává vzorec, který se skládá nejen z toho, jak daleko je vozidlo před vámi, ale v úvahu se bere rychlost, jakou se k překážce přibližujete. Systém dopočítává rozdíl rychlosti, díky čemuž dokáže předvídat, kdy už může hrozit kolize. Jakmile taková situace nastane, tak vám dá akustický signál. Po jeho zaznění ve většině případů máte ještě šanci zareagovat i vy. Jakmile nereagujete, auto začne brzdit zcela samo.
Ve velmi krátkém časovém úseku vás systém zvukově upozorní. Pokud se ani poté nic neděje, během zlomku vteřiny připraví brzdy na maximální možný brzdící účinek, leckdy vám stáhne pásy, propočítává vzdálenost... a jakmile jde do tuhého, začne brzdit. Celý sled uvedených akcí se může odehrát i za menší časový úsek než je jedna vteřina. Ve většině aut se při aktivaci nouzového brzdění rozblikají i varovná světla. A to z důvodu, aby za vámi jedoucí vozidlo vědělo, že váš vůz prudce brzdí. Všechny informace proudí od radaru do procesoru, který vše následně zpracovává. I proto v dnešních moderních autech není procesor jen jeden, ale hned několik. V procesoru se mimo jiné v neuvěřitelně krátkém časovém úseku rozhoduje, co za předmět je před autem. Je to jiné auto a má dát pokyn k brzdění? Nebo jde jen o padající listy?
Žádný chytrý systém v dnešním autech, který nám má usnadnit řízení, není spolehlivý za všech okolností. Rozhodně se nedoporučuje na asistenty plně spoléhat. Adaptivní tempomat může mít problémy při hustším sněžení, hlídání jízdního pruhu vám nebude fungovat, když je na silnici sníh a občas některé radary a senzory mohou vypovědět funkci i za hustého deště. Ani nouzové brzdění není dokonalé, a rozhodně ne za všech okolností dokáže předejít nehodě. Automobilky říkají, že tento systém má minimálně zmenšit následky nehody.
Ve velkém procentu případů je ale systém tak propracovaný, že zastavit dokáže. Ale stačí jen trochu štěrku nebo sněhu na silnici a situace je rázem zcela jiná. A narazit do vámi jedoucího auta v rychlosti 100 kilometrů v hodině, to už je přece jen rozdíl v porovnání s tím, když do něj narazíte v rychlosti o polovinu nižší. Na každý pád platí, že nejlepší systém nouzového brzdění je ten, který si díky vašemu jízdnímu stylu vůbec nebude muset aktivovat.