Renault Scénic 1.5 dCi - Střední MPV na velkých kolech

Pamatuju si to, jako by to bylo maximálně 3 roky zpátky, když na trh dorazila první generace Scénicu, tehdy ještě pod názvem Mégane. Ostatně dá se považovat za zakladatele segmentu kompaktních MPV. Ono je to ale ve skutečnosti už 20 let, přičemž na kulaté narozeniny v Renaultu připravili novou čtvrtou generaci, a ta si bude chtít udržet místo na výsluní.

Renault v současnosti více věří crossoverům, což se kromě posledního Espace potvrdilo i u menšího Scénicu. Od svého většího sourozence se vzhledově hodně inspiroval a boduje atraktivním designem a elegancí. Scénic působí robustnějším dojmem, možná za to můžou i obří dvacetipalcová kola, která jsou standardním rozměrem. Podle automobilky to má zdůraznit jeho osobnost a prý to neovlivní komfort.

Jelikož nemáme možnost srovnání, musíme to automobilce věřit. Že by to byl nějaký kostitřas, se říct nedá. Rázy a hluk od podvozku ale jsou znát a na mysl se stále vkrádá myšlenka, že by to s menšími koly bylo lepší. Dalo by se argumentovat lepšími jízdními vlastnostmi, kdyby ovšem Scénic neměl úzké gumy 195/55.

U Francouzů jsme zvyklí, že cílí hlavně na dojem a vzhled, takže chvíle za volantem Scénicu vám pohled na jednotlivé prvky interiéru rozhodně zpříjemňuje. Nový středový displej je v rámci módy vystouplý a s poměrně dobře zvládnutou intuitivností ovládání. Uvítal jsem možnost rozdělit displej na dvě poloviny a zobrazovat tak dvě funkce. Postrádám však tlačítka, vše se ovládá pouze dotykem, což za jízdy není nejsnažší. Sedadla vypadají velice hezky a mají příjemně dlouhý sedák, na druhou stranu jsou ale tvrdší a s horším bočním vedením. To mi ale u vozu kategorie MPV vlastně moc nevadí. Uvítal jsem ale volant s dobrým průměrem i tloušťkou věnce.

Automobil MPV si ale kupujete kvůli prostornosti a možnosti převážet více osob. Vlastně ne, protože žijeme v ČR, tak tady si pár s jediným dítětem alibisticky koupí sedmimístné MPV, protože „co kdyby náhodou mámo“. Ale v normálním světě by Scénica vyhledával hlavně někdo, kdo plánuje vzadu přepravovat nejen děti, ale i dospělé. A těm vyšším by prostor vzadu pro kolena nemusel připadat dostatečným, zvláště když jim ještě pár cm ubere stoleček. Místa nad hlavou a na šířku je dost. Zadní lavice je totiž primárně pro dva pasažéry, nouzově pak pro tři. Pokud navíc posunete lavici dopředu, abyste zvětšili kufr, znemožníte posez prakticky jakémukoliv člověku nad 150 cm. Standartní objem kufru 506 litrů se tím však zvednete na 637 litrů. Jediným tlačítkem sklopíte zadní opěradla a získáte takřka rovnou podlahu. Drobnější věci pak určitě pojme obrovské množství odkládacích prostor v kabině, například šuplíkový kastlík u spolujezdce. Posuvný je i středový tunel, kde buď máte držáky nápojů a další přihrádky ve čtyřmístné variantě, nebo jej posunete vpřed, získáte prostor pro nohy pátého pasažéra, ale zase přijdete o ty držáky.

Naftová patnáctistovka se zprvu jevila jako nedostatečný motor. Může za to zejména ten masivní dojem celého auta. A při prvních kilometrech jsem měl neustále pocit, že by se pár deci objemu ještě hodilo. Ale Renault má tu výhodu, že si na něj rychle zvyknete a naučíte se jezdit tak, jak to motor potřebuje – ve správný moment jej vytočit nebo si podřadit. Poměrně záhy jsem proto zjistil, že vlastně tento motor plně dostačuje. Není sice na nějakou ostrou svižnou jízdu, ale na tu si přece nebudete kupovat MPV. Na prosté cestování je tahle verze se 110 koňmi a 260 Nm optimální volba. Navíc můžete nastavit motor do jednoho z pěti režimů – neutral, sport, eco, comfort a perso (osobní nastavení). Nakonec mi nejvíce seděl režim eco, protože nutit Scénica ke sportovní jízdě je absolutně zbytečné. Takže jsem si vybral Perso, nastavil jej ekologicky a vyměnil zelenou barvu za jinou. Nějak mám k zelené barvě odpor, za což vděčím dvěma jmenovcům v čele jedné barevné politické strany, ale to sem teď nepatří.

Renault nám auto zapůjčil s šestistupňovým manuálem, který se vyznačuje dobrým odstupňováním a přesnými dráhami. Dost přesné je i řízení, byť nepatří k nejcitlivějším. Auto nabízí řidiči dobrý výhled a také velmi dobré odhlučnění. Jen zpětná zrcátka mají nějaký špatný tvar a při dálničních rychlostech se zbytečně moc akusticky projevují. Ovšem na každý den se rozhodně jedná o příjemného společníka. Pravdou ovšem zůstává, že Scénic není tím, kdo by určoval trend v této kategorii. Auto je to sice povedené a pohodlné, přesto se na něm pár mínusů najít dá. Největším problémem je asi menší prostor vzadu, také pohodlí by na menších kolech mohlo být větší. Vynahradí vám to ale líbivý design, příjemně nízká spotřeba, dobrý výhled a snadné sžití se s autem samotným. Pokud potřebujete MPV, určitě vás nezklame.

Šfdesignr RenaultuLaurens van der Acker již dřve naznačil, že dvactky u Scnicu nebudou vjimkou. Naopak se s tmto rozměrem počt i pro dalš modely, protože lpe vypadaj, s vyššm profilem nem bt zhoršen jzdn komforta zlepšuj efektivitu provozu dky užšmu profilu. Navc maj i inženři snazš prci, protože podvozek modelu ladili jen pro jednu velikost kol. Stle vis otaznk nad nklady spojenmi s vměnou při poškozen a dostupnost neoriginlnch rfků a gum. Rozměr 195/55 R20 totiž nepatř k nejobvyklejšm.