Infiniti se stahuje z trhů EU, můžou za to emisní limity

Realitou je fakt, že západoevropské prodeje Infiniti nikdy nedosahovaly žádných závratných čísel. Vloni se prodalo jen lehce přes šest tisíc kousků ze všech tří nabízených modelů japonské exkluzivní značky, která je propojena s mateřským Nissanem. To byla bohužel jen polovina obvyklých prodejů za předchozí dva roky. Můžeme si za to sami, protože Američané koupili za stejné období přes sto padesát tisíc automobilů značky Infiniti. I v Číně se evropské prodeje překonaly asi pětinásobně, byť má Infiniti stále na čínském automobilovém trhu dost mizivý celkový podíl.

Infiniti sdělilo tento týden britskému automobilovému časopisu Autocar, že v sunderlandském závodě Nissanu, kde vyrábí nejmenší crossovery Q30 a QX30 ukončí jejich výrobu. Nebude však propouštět a všech asi 200 lidí z projektu Infiniti seženou práci v mateřském Nissanu. Jednotliví dealeři budou podporovat značku a prodeje ještě do začátku roku 2020 a firma jinak zajistí, aby všichni stávající zákazníci Infiniti nepřišli o nasmlouvané záruční podmínky. Přes dealerskou síť Nissan zajistí případné svolávací akce i pozáruční servis. Nakonec, z České Republiky se Infiniti jako samostatná značka stáhla již před časem, ale neznamená to, že by zákazníci, mezi které nyní patřím i já, neměli kam jezdit na servis, přejí-li si ten autorizovaný.

Infiniti začalo prodávat svůj vůbec první model Q45 s osmiválcovým motorem na konci osmdesátých let. Sedany Infiniti byly odpovědí Nissanu na vznik a docela raketový úspěch Acury mateřského koncernu Sóičira Hondy, který pod tímto názvem začal od roku 1986 prodávat své vozy ve Spojených státech. V září 1989 byl založen Lexus Eijim Toyodou a dva měsíce později, v listopadu Nissan zaregistroval své Infiniti. Všechny značky měly podobné obchodní cíle – prorazit na americkém trhu a přesvědčit tamního zákazníka o kvalitách i luxusním komfortu japonských značek.

Acura i Infiniti hrálo na sportovnější struny, Lexus vsadil na přepych. V devadesátých letech se přidala k trojici i Mazda se svou sekcí Xedos, která, jak je u filozofie Mazdy tradiční, zkusila své štěstí s technologickým pokrokem. Dnes již víme velmi dobře, že obchodní strategie Lexusu byla ta daleko nejúspěšnější. Z přesmyčky slova „luxus“ se nakonec stala plnohodnotně vnímaná firma, kterou spojuje s mateřskou Toyotou jen málokdo. Vyplnila zvláštní mezeru na trhu. Existovalo mnoho zákazníků, a nakonec to tak stále platí, kteří nechtějí Mercedes-Benz ani Jaguar, přitom BMW je pro ně moc nepohodlné nebo vyzývavé. Saab, značka architektů a lékařů, bohužel už delší dobu nová auta nevyvíjí a Volvo tento segment dokázalo velmi dobře vyplnit. Ale když chcete něco ještě lepšího, s elegantními analogovými hodinami na perfektně zpracované palubní desce, nezajímají vás absolutní výkony, to spíš ticho v kabině, jdete si pro Lexus. Tahle značka vám navíc dnes dokáže poněkud schizofrenně nabídnout kromě kultivovaných hybridů i pořádný atmosférický osmiválec ve velkém kupé, které se řídí jako opravdové sportovní auto. Takové, dovolím si tvrdit, nemají ani u BMW, které má již několik desetiletí slogan „radost z jízdy“ za své hlavní marketingové heslo.

Acura se Evropy zalekla již od počátku a ladné Xedosy jsou v našich končinách již dávno zapomenutou, ač hezkou epizodkou let devadesátých. Infiniti přišlo na náš konzervativní trh příliš pozdě. To byl problém číslo jedna. Navíc v době ekonomické krize zájem o silné šestiválcové sedany a kupé s pohonem zadních kol rapidně ochladl. Problémem číslo dvě bylo, že se název Infiniti nedokázal zákazníkům zarýt pod kůži. Kromě velkého SUV QX70, středně velkého QX45 se daleko nejpopulárnějším modelem stal sedan s klasickou koncepcí a hutnou V6 pod kapotou s názvem G37. Prodával se i jako kupé či kabriolet. Nedávno jsem vám dokonce přímo svůj vlastní soukromý exemplář kupé G37S  na stránkách Garáže představil.

Vtipkoval jsem, že by bývalo bylo víc „cool“, kdyby mu ponechali jeho domácí japonský název – Nissan Skyline. Tohle jméno má díky popularitě japonské kultury pouličních závodů velký zvuk po celém světě. Kdo by neznal proslulý tokijský „Mid Night club“. Evropští zákazníci přijali poslední model „Skyline“ Nissan GT-R s velkým nadšením a byl z něj obchodní úspěch. Jenže Infiniti jako alternativa k BMW prostě marketingově nezafungovalo. A to se celý tým velmi snažil. Pro sezóny 2013-2015 vozil Sebastien Vettel logo Infiniti na svém monopostu Red Bull racing teamu, ale ani to nedokázalo dostatek zákazníků přilákat. Možná je to jeden z dalších důkazů, že doba, kdy jste o víkendu vyhráli se svým vozem okruhový závod a v pondělí ho prodali v showroomu zákazníkovi, je dávno pryč. Tohle fungovalo v době, kdy auta prodával Jaroslav Juhan. „Imagemaking“ je v dnešní době daleko komplikovanější.

Letošní modelová paleta vozů Infiniti čítá trojici samostatných typů. Všechny by se svou charakteristikou vážně daly zařadit k alternativně pro německé BMW, zejména díky vytříbeným až sportovně střiženým jízdním vlastnostem. Upřímně řečeno věřím, že mnichovskou „modlu“ dokáží i v určitých disciplínách předčit.

Na spodní části žebříčku sedí crossover nižší střední třídy Q30 či QX30 s pohonem všech kol. Prodává se za ceny do 30 tisíc Euro. Dle mého plní funkci luxusně vybaveného vozu v populární třídě automobilů, kam patří například Nissan Qashquai. Budete se divit, ale vůz sdílí svou platformu s Mercedesem třídy A, potažmo jeho crossover verzí GLA. Mateřský koncern Renault-Nissan pod vedením Carlose Ghosna měl totiž prsty i ve vývoji malých mercedesů s pohonem předních kol.

Střední část nabídky tvoří sportovní sedan s pohonem všech kol Q50, případně příbuzné elegantní kupé Q60. To se již nevyrábí a je možnost maximálně sehnat nějaký doprodejový skladový vůz. Má velmi silný třílitrový šestiválec přeplňovaný dvěma turbodmychadly, a pokud můžu soudit dle předchozího modelu G37S, se kterým aktuálně jezdím, i jízdní vlastnosti Q60 budou velmi přesné a vyladěné po všech stránkách. Q50 je modernější konstrukce a ukrývá pod přední kapotou sofistikovanou 3.5 litrovou V6 propojenou systémem hybridního pohonu. Má více než 360 koní a rád bych se s ním svezl, abych si potvrdil či vyvrátil domněnku, že bude vlastně možná jízdně v lecčems zajímavější než tradiční, úspěšně se prodávající BMW 340i.

Na vrcholu stojí velké SUV, které můžete mít s téměř 400 koňovým osmiválcem, který je stále nepřeplňovaný. Myslím, že ti vnímavější z nás už to celé začínají chápat. Infiniti nabízí portfolio, které jako by zapomnělo na fakt, že právě přichází (obrazně řečeno) ropná krize. V 70. letech způsobila obrovskou rošádu v automobilovém světě a auta se najednou nevratně přestala vyrábět jen taková, aby byla hlavně krásná a rychlá. Dnes v pravém smyslu slova žádnou ropnou krizi nemáme, ale stále se zpřísňující emisní limity v členských státech Evropské unie i změny priorit typického zákazníka znamenají, že přicházíme o další automobilovou značku na Starém kontinentě. Značku, která staví jízdní vlastnosti a zvuk hebkého šestiválce nad vyspělost infotainmentu, pokročilost jízdních asistentů a emise oxidů uhličitých na jeden ujetý kilometr.