Od největšího průšvihu Mercedesu jménem Maybach uplynulo už jednadvacet let

Vzpomínáte si na automobilku Maybach? Ne? To nevadí, nejste sami. Wilhelm Maybach po opuštění pozice technického ředitele u Daimleru založil v roce 1909 vlastní firmu, která vyráběla motory pro vzducholodě Zeppelin, o deset let později postavil své první auto a do války se věnoval opulentním limuzínám (válečnou výrobu tanků včetně Tigeru připomínat nebudeme). Po válce na tuto značku ale svět prakticky úplně zapomněl.

Mercedes však nezapomněl. Už v šedesátých letech se u Maybachu vyráběly (většinou ručně) speciální verze Mercedesů (W106 a W118), proto si automobilka v devadesátých letech vybrala toto jméno pro útok na trůn automobilové aristokracie – který si pro sebe chtělo zabrat BMW s novým Rolls-Royce Phantom. Ne snad že by značka Mercedes neměla ve světě dostatečný zvuk, ale když chcete za své produkty účtovat dvojnásobek nejvyšší sazby, potřebujete trochu zvučnější jméno.

A také výjimečný produkt – tím se v roce 2002 (první koncept se předvedl světu již v roce 1997) stal superluxusní Maybach 57 a jeho ještě lépe vybavené dvojče s prodlouženým rozvorem Maybach 62 (číslo označuje délku 5,7 metru a 6,2 metru). Tyto majestátní limuzíny s distingovaným designem a dvoubarevným lakem byly přehlídkou nejmodernějších technologií a nejluxusnějších komfortních prvků, jaké u Mercedesu dokázali vymyslet.

Šasi kombinovalo hliník, hořčík a kompozitní materiály, o pohon se staral dvakrát přeplňovaný V12 (M285) produkující ve výkonnější variantě S (s objemem 6 litrů místo původních 5,5 l) rovnou 612 koní a 1 000 Nm. Maybach díky němu zrychlil na stovku pod 5 sekund a jel až 270 km/h (bez elektronického omezovače možná i přes 300 km/h), proto potřeboval přední brzdy se dvěma brzdovými třmeny.

Uvnitř jste našli jen tu nejjemnější kůži a nejkvalitnější dřevo, rozvalit jste se mohli na elektricky nastavitelných (vpředu v 18 směrech, vzadu ve 14 směrech) sedadlech s vyhříváním/chlazením a masáží, k dispozici jste měli ploché obrazovky s DVD přehrávačem a bezdrátovými sluchátky, hi-fi Bose s 21 reproduktory, palubní telefon, navigaci s hlasovým ovládáním, čtyřzónovou klimatizaci. Nechyběly ani humidor na doutníky nebo vyhřívané držáky na nápoje, elektricky ovládané roletky na okna pak doplňovalo elektrochromatické střešní panoramatické okno (stiskem tlačítka jste ho mohli zneprůhlednit) a běžné nebylo ani elektrické otevírání/zavírání kufru, parkovací kamera nebo startování tlačítkem. Zkrátka fascinující výkřik techniky.

A aby se Maybach na trhu nejnáročnějších zákazníků řádně uvedl, představení bylo vyloženě spektakulární – první vyrobený Maybach ve skleněném boxu podnikl na palubě zaoceánské lodi Queen Elizabeth II sedmidenní transatlantickou cestu ze Southamptonu do New Yorku, v přístavu ho vyzvedl vrtulník a transportoval ho do prestižního hotelu Regent na Wall Street, kde se oficiálně předvedl dychtivé veřejnosti. Až na to, že veřejnost zase tak dychtivá nebyla…

Mercedes očekával roční prodeje na úrovni 2 000 kusů, ale první rok se prodalo jen 166 exemplářů oproti konkurenčním 300 Phantomům. Ani následující roky nepřinesly zásadně zvýšenou poptávku, nejúspěšnější tak pro Maybach byl rok 2004, kdy se prodalo stále směšných 244 vozů. Když pak v roce 2008 přišla globální ekonomická krize, prodeje Maybachů spadly na dno. Mercedes s sebou tuto živou mrtvolu vydržel vláčet až do roku 2013, kdy ji definitivně pohřbil.

Samozřejmě se nabízí otázka, proč jedna z nejslavnějších a nejluxusnějších značek neuspěla v superluxusním segmentu – a důvodů je samozřejmě víc. Maybach se sice narodil v dobách hospodářské konjunktury, ale blížící se recese mu podtrhla nohy. Bylo také veřejným tajemstvím, že Maybach stál na základech třídy S generace W140, ale přišel na trh v době, kdy už na silnicích jezdil modernější nástupce W220. Ale především asi zákazníci zvyklí na výjimečné zboží nechtěli kupovat prodlouženou S-Klasse s divným designem, cenovkou mezi osmi a dvanácti miliony korun a naprosto neznámým jménem. V přímém souboji s povedeným a stylovým Phantomem neměl šanci. Maybach prostě není Rolls-Royce.

Po deseti letech produkce, pouhých 3 000 vyrobených kusech a ztrátě skoro miliardy eur zbyly účetním Mercedesu jen oči pro pláč – na každém prodaném autě prodělali skoro tolik, kolik za něj utržili. Mercedes ale na jméno Maybach tak úplně nezanevřel, označuje jím totiž tu zcela nejluxusnější specifikaci třídy S a občas vytvoří koncept s označením Maybach, takže je možné, že si jen připravuje půdu pro slavný návrat. Jenže dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, že…?