Kia Picanto je jedním z nejdostupnějších aut v Česku. Skvěle se hodí do města a výbavou nemusí být žádné holátko

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O cenách ale až později, pojďme se věnovat samotnému autu. Aktuální třetí generace se prodává od roku 2017 a faceliftem prošla už podruhé. Novou omlazenou verzi na první pohled poznáte okamžitě hlavně podle předních partií - výrazné světlomety připomínají řešení použité například u SUV Sorento. Picanto navíc přidává docela agresivně vypadající nárazník, zajímavě pak působí i lampy vzadu.

Přestože nejmenší model značky Kia na délku měří jen 3 605 milimetrů, nabízí až nečekaně prostorný interiér. Do kabiny se vejdou čtyři dospělí standardních postav – a nejenže vejdou, usadí se vcelku pohodlně. Jen samozřejmě nesmíte čekat zázraky.

Na skromné vnější rozměry nejvíc dojíždí kufr, který je opravdu malý. Objem sice činí slušných 255 litrů, jenže zavazadelník nabízí velice krátkou ložnou plochu a je celkově hodně malý v podélném směru. Převoz čehokoli trochu objemnějšího si tak vyžádá sklopení zadních opěradel, dělených v poměru 60 : 40. Pak Kia pobere až 1 010 litrů.

Při prvním usednutí za volant mě mile překvapilo provedení palubní desky. Ta je nová a její součástí je také 8palcový dotykový displej, na němž běhá infotainment, a digitální přístrojový panel. Vnitřek tak vyhlíží moderně, navíc přidává bohaté možnosti konektivity.

Multimediální systém působí přehledně a slušnému uživatelskému zážitku pomáhá přítomnost fyzických ovladačů sloužících k obsluze nejdůležitějších funkcí. Snad jen vypínání upozornění na překročení povolené rychlosti (stejně jako u ostatních aut různých značek otravné a nepřesné) by mohlo být vyřešeno lépe. Kvůli deaktivaci musíte hluboko do útrob infotainmentu. Výhrady však nemám k digitální přístrojovce, sžil jsem se s ní snadno a rychle.

Picanto může být i velice slušně vybaveno, testovaný kousek ve specifikaci Comfort nabízel manuální klimatizaci, vyhřívané sedačky, vyhřívaný volant nebo couvací kameru.

Interiér pochopitelně využívá zejména tvrdé a „nudné“ plasty, nepůsobí však vyloženě laciným dojmem. Zpracování se zdá být dobré. Líbila se mi i sedadla, na tak malé auto Kia poskytuje slušné odkládací prostory a příjemný je také výhled všemi směry.

Zájemci aktuálně mohou volit ze dvou motorizací, k mání jsou pouze atmosférické jednotky o objemech 1,0 a 1,2 litru. Modernizaci bohužel za oběť padl litrový přeplňovaný motor.

Náš kousek poháněl slabší litrový tříválec, který poskytuje maximální výkon 46 kW (63 k) a nejvyšší točivý moment 93 Nm. Spojen je s pětistupňovou manuální převodovkou.

Uvedené parametry jasně naznačují, že Picanto neohromí akcelerací ani rychlostí. Třeba ve městě, do něhož je ostatně primárně určeno, lehké autíčko ještě působí jakžtakž svižně, dál „za cedulí“ už to však žádná sláva není.

Atmosférický tříválec se z nízkých otáček sbírá tak neochotně, že vás při každé snaze o akceleraci donutí podřadit. Ani ve vysokých otáčkách se sice nedostavuje kopanec, ale auto alespoň zrychluje – i když pořád tak, že na předjetí třeba kamionu potřebujete hodně místa a času. A podřazovat se musí také v táhlých stoupáních, na pětku Picanto ztrácí rychlost.

Lehce pak malá Kia zaostává také na dálnici, kde při maximální povolené rychlosti motor točí zhruba 3 700 otáček a je docela hlučný. Stotřicítkou ale jezdí v pohodě.

Přesto si myslím, že klidným a trpělivým řidičům, kteří jsou smířeni s pasivní rolí v provozu, a pohybují se hlavně po městě, v obcích a po okreskách, bude malá Kia s litrovým motorem naprosto dostačovat.

Zbytek se jihokorejské automobilce docela povedl. Řazení je přesné, páka se navíc pohybuje v krátkých drahách, spojka je lehká a motor působí většinou kultivovaně. Hodně se mi líbil podvozek, který na malé a dostupné auto působí dospěle. Picanto je stabilní a pohodlné, jen po trefení hlubokých výmolů si občas nepříjemně bouchne a někdy lehounce odskočí.

Krátký rozvor a kola umístěná prakticky v rozích karoserie mají pozitivní vliv na ovladatelnost, tenhle drobek tak hodně ochotně zatáčí a radostně mění směr. Až mi přišlo líto, že mám k dispozici tak málo výkonu… Řízení je hodně lehké, tak akorát strmé, ale postrádá cit a zvlášť okolo středu působí hodně odtažitě.

A spotřeba? Po týdenním testu, zahrnujícím cestování v hustém pražském provozu i přesuny po dálnicích, palubní počítač ukazoval průměr 5,2 litru na 100 kilometrů.

Přestože Kia Picanto představuje jedno z nejlevnějších a nejmenších aut na českém trhu, nepůsobí jako prosté splnění úkolu nabídnout zákazníkům něco, co „jen stačí“, nebo cosi jako prostý základ nabídky, u kterého se značka může chlubit „cenou od“.

Vlastně mě mile překvapilo, jak docela vyspělým vozem malé Picanto je. Na svoje rozměry nabízí vcelku prostornou kabinu, může být hodně slušně vybaveno a ještě se poměrně hezky řídí. Jasně, nějaké ústupky (kufr, výkon) tu jsou, ale určitě existuje skupina řidičů, pro které může být skromná kia ideálním povozem.

A tím se dostávám k ceně. Picanto by aktuálně mělo být třetím nejdostupnějším novým vozem v Česku, před ním se nacházejí jen Mitsubishi Space Star se základní cenou 289 760 Kč a příbuzný Hyundai i10 za 309 990 Kč. Kia startuje na 319 980 Kč.

Jenže vstupní specifikace Active nemá klimatizaci (manuální je za příplatek 40 tisíc korun), postrádá výškově stavitelné sedadlo řidiče a výškově posuvné dno zavazadelníku a objednat si do ní nemůžete ani vyhřívaná přední sedadla nebo vyhřívaný volant. Většina řidičů tak spíše sáhne po testované výbavě Comfort, která stojí 354 980 Kč.