Článek
Když Mercedes-Benz představil první generaci třídy A, mnozí nechápali, o co mu jde. Následoval losí test, kde se nové mini MPV převrátilo. Na pošramocenou pověst zareagovala automobilka montáží ESP a úpravou podvozku. Od té doby byla pověst auta zachráněna, jen jej nikdo nepovažoval za sportovní. Mercedesu ale jako by to vadilo, a tak v roce 1998 udělal dvoumotorovou verzi A190 Twin. Jo, vážně. Někomu v Mercedesu přišlo jako dobrý nápad narvat do malého hatchbacku dva spalovací motory. Podobné kreace už jsme na stránkách měli ( pamatujete na TT?), ale žádná se na to nehodila méně, než áčko od Mercedesu.
Jaký měli proboha důvod vyrobit takovou šílenost? No, v roce 1998 získal Mika Häkkinen poprvé titul Mistra světa ve Formuli 1 a Mercedes to chtěl nějak oslavit. Pořád mi není jasné proč, ale k oslavě si vybrali hatchback třídy A a představili koncept A190 Twin, minimálně jeden kus nesl označení A38 AMG.
Vývoj auta trval patnácti lidem jen čtyři měsíce. A proč do toho Mercedes vůbec šel? No, krásně na téhle praštěné verzi ukázal variabilitu malého Áčka se sendvičovou podlahou, které i takhle používalo převážně sériové díly. Oba motory jsou shodné s verzí A190 s výkonem 125 koní a točivým momentem 180 Nm. Jsou umístěny pod úrovní podlahy a každý pohání tu nápravu, u které je umístěn. Celkový výkon auta byl 250 koní, točivý moment pak 360 Nm. Při váze 1365 kg (Základní A160 vážila 1115 kg) to nebyly špatné hodnoty.
Po nastartování prvně naskočil přední a po několika sekundách zadní motor. Standardem byla elektronická spojka, která byla u běžných modelů jen za příplatek. Aby bylo ovládání auta co nejlepší, byl elektronický i plyn, který automaticky spolupracoval s kontrolou stability, kterou nebylo možné vypnout. Jediný elektronický volič pak ovládá obě převodovky současně. Když to fungovalo, byla z toho maximálka 230 km/h a zrychlení na stovku za 5,7 sekundy (jen o 0,2 sec. pomaleji, než BMW M3). Když jste ale nechtěli trhat rekordy, dal se stiskem tlačítka zadní motor vypnout.
Úpravy neznamenaly jen přidání motoru, Mercedes snížil podvozek o 10 mm. Změnou musel pochopitelně projít i brzdový systém, který malému áčku věnoval větší sedan E55 AMG. Osmnáctipalcová kola v rozšířených blatnících byla obutá do speciálních pneumatik Bridgestone. Kromě blatníků mělo auto upravené oba nárazníky s většími otvory, spojler a nástavce prahů. V červeném interiéru byl semišový volant, klimatizace a CD přehrávač. Vepředu i vzadu je dvojice sportovních sedadel, auto je tedy jen čtyřmístné. V kufru nezbylo místo na rezervu a měl objem jen 260 litrů.
Vzhledem k datu výroby se dalo předpokládat, že bude Mercedes tohle áčko propagovat i s podporou závodních jezdců týmu McLaren. Oficiálně byla A190 Twin dokonce označována za Häkkinenovo a Coulthardovo služební auto. A Fin si auto opravdu vyzkoušel, když vozil redaktory Auto Motor und Sport. Chválil elektronickou spojku podobnou té v monopostu McLaren a přesné řízení. Prý by se mu líbilo, kdyby Mercedes toto auto opravdu vyráběl. Jenže to se nestalo a vznikly jen 4 kusy A190 Twin (podle jiných zdrojů pět). Häkkinen dostal jeden, Coulthard druhý, třetí putoval do muzea značky ve Stuttgartu a čtvrtý sběrateli Lindsayovi Foxovi do Austrálie. A v roce 1998 je na mosteckém okruhu Häkkinen a Coulthard představili i českým divákům. Zbarvení monopostů tehdy malým hatchbackům opravdu slušelo. Dnes je auto velmi vzácné. Později sice Mercedes vyrobil jiný dvoumotorový koncept, který měl vzadu elektromotor, ale to se s Twinem nedá srovnávat.
