Hlavní obsah

Moskvič 2139 Arbat – Prototyp sovětského MPV

Foto: Archiv Garáž.cz

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Segment MPV se tehdy ještě nejmenoval MPV a největší popularitu si zatím získával v USA. Na starém kontinentu se mezi první takové výrobce ale mohl překvapivě zařadit sovětský Moskvič se svým modelem praktického minivanu.

Článek

V osmdesátých letech ještě nikdo neznal pojem MPV, protože takových aut bylo málo. Renault vyráběl Espace, Chrysler zase svůj Voyager a Pontiac přišel s modelem Trans Sport. Plány na podobné auto vznikly ale i v Sovětském svazu, kde prototyp podobně zaměřeného vozu vyrobil Moskvič. 2139 Arbat byl velmi futuristický, a kdyby se dostal do výroby, asi by automobilce něco vydělal.

Foto: Archiv Garáž.cz

Vývoj velkoprostorového auta inicioval sám šéf automobilky V. P. Kolomnikov po svém návratu z ministerstva automobilového průmyslu. V minivanech a minibusech s předním pohonem totiž tento modernista spatřoval budoucnost. Jeho návrh ministerstvo schválilo a vývoj minivanu 2139 a dodávky 3733 povolilo do dlouhodobého plánu.

Foto: Archiv Garáž.cz

Hlavním designérem nového projektu byl jmenován Alexander Kulygin. Jeho první maketa 1:4 z roku 1987 nesla název 2131. Byla propracovaná, měla otevírací dveře i sklopná sedadla. Aby mohl demonstrovat variabilitu interiéru, používal Kulygin model ledničky. Výsledkem pak byl prototyp Kruiz se třemi řadami sklopných a otočných sedadel, který se ale nakonec do výroby nedostal. Práce na sovětském MPV byla dokonce na čas zastavena.

Foto: Archiv Garáž.cz

Projekt byl obnoven po reorganizaci vedení automobilky AZLK, kdy se šéfkonstruktérem stal Alexander Sokorin. Jeho konstrukční tým měl maketu typu 2139 Arbat hotovou v měřítku 1:5. Arbat je významná ulice v centru Moskvy. Výrazně futurističtějši design se typu 2131 nepodobal, spíše odkazoval na jiný koncept 2144 Istra. Kolomnikov byl spokojený a povolil stavbu skutečnému prototypu.

Foto: Archiv Garáž.cz

Vedením týmu byl pověřen Konstantin Gromadsky, který trávil v kanceláři mnoho přesčasů. Prostorový rám a skelet byli z oceli, panely karoserie ale konstruktéři vyrobili z plastu. Snahou bylo zlevnit výrobu a snížit cenu, aby se auto prodávalo opravdu v masových počtech i na domácím trhu, kde kupní síla zákazníků nebyla zrovna vysoká.

Foto: Archiv Garáž.cz

Auto bylo čtyřdveřové, na zadní sedadla byl přístup pouze klasickými dveřmi za spolujezdcem (podobně, jako to mají dodávky, ovšem posuvné by prý byly moc drahé). Hezkým prvkem byl dvoubarevný lak, moderně působila zaoblená příď se zatmavenými světlomety. Aerodynamika auta byla na velmi dobré úrovni. Zadní část se podobala předchozímu projektu 2131.

Vnitřek auta měl být opět především praktický. Řidič měl multifunkční dvouramenný volant a digitální přístroje, ve výbavě byl i palubní počítač a klimatizace. Řadička ale vypadala hodně staře, palubka zase byla z velmi nekvalitního a ošklivého tvrdého plastu. Lépe působí čalounění části před spolujezdcem. Na prototypu ale konstruktéři hlavně testovali prostornost a variabilitu celého interiéru. Byl sedmimístný a nabízel tři řady sedadel, z nichž druhé dvě byly sklápěcí, aby se dalo zvětšit zavazadlový prostor nebo vytvořit nouzové lůžko. Na opěradlech byly zezadu stolky pro další řadu sedadel. Přední sedadla nabízela nastavitelnou délku sedáku a navíc byla otočná směrem vzad.

Foto: Archiv Garáž.cz

Pod přední kapotou byla nová benzínová osmnáctistovka 21414 s výkonem 95 koní a točivým momentem 147 Nm. Většinu techniky ale konceptu věnoval nový model 2141 Aleko - z něj pocházela převodovka, posilovač řízení i zavěšení předních kol. Prototyp MPV vážil jen 1300 kg, motor Aleka s ním zvládal maximální rychlost 175 km/h.

Foto: Archiv Garáž.cz

Hotový prototyp byl poprvé představen v roce 1987, většího ohlasu se ale dočkal až během dalších představení v roce 1990. Automobilka měla v plánu důkladné testování, aby finální sériový model byl bez chyb. Tvary auta dostaly několik ocenění za design i celkový nápad. A právě to vlastně způsobilo problémy, protože úspěšný vývojový tým byl poslán do Itálie, aby spolupracovali se studiem Garnero na dalším MPV Moskvič Rjesa, evoluci Arbatu s obyčejnějším designem ale luxusnějším interiérem.

Foto: Archiv Garáž.cz

A tady se už Moskvič dostal do problému, peníze na uvedení modelu Rjesa a vlastně ani Arbatu do výroby v kase nějak nebyly. Na víc než prototypy obou se ruská automobilka nezmohla. Arbat si můžete dodnes prohlédnout v moskevském muzeu, Rjesa byla údajně v Itálii sešrotována. Moskvič pak ještě udělal několik skic a návrhů, k realizaci sovětského MPV ale nakonec opravdu nikdy nedošlo. Rusy tak předběhly jiné automobilky.

Načítám