Článek
V roce 1979 byl na trh uveden sportovní model Silvia S110 a automobilka se rozhodla jej propagovat v automobilových soutěžích. Ostatně když to fungovalo u kupé 240Z, proč by nemohlo u Silvie. Navíc se prodával také puritánský model Silvia HT RS, který si o úpravu na soutěžní speciál přímo říkal. Dvoudveřové kupé dostalo atmosférický čtyřválec FJ24 DOHC s karburátorem Solex o objemu 2,4 litru s výkonem 265 koní a točivým momentem 260 Nm. Točivý moment posílala na zadní kola pětistupňová manuální převodovka.
Konstrukce podvozku byla odolnější, ale jinak sériová. Nissan dále rapidně snížil hmotnost odstraněním všech zbytečností z interiéru a výměnou kapoty i víka kufru za plastové díly. Na některých soutěžích v Africe se používala také plastová boční okna.
Nissan nechtěl příliš rozhazovat a postavil opravdu jen povinných 200 kusů. Padesát mělo volant vpravo, zbytek vlevo. Nevzhledné rozšíření (plastové lemy nýtované na původní díly) na sériovém autě bez závodních barev zrovna oku nelahodilo, a tak automobilka ani velký zájem nepředpokládala.
Od roku 1983 se soutěžní Nissany 240 RS začaly objevovat na tratích mistrovství světa, moc úspěchů ale nezískaly. S pohonem pouze zadních kol a těžkou karoserií se na většině soutěží nemohly vyrovnat čtyřkolce Audi Quattro nebo lehkému speciálu Lancia 037. I tak ale na Novém Zélandu budoucí mistr světa Timo Salonen vybojoval v těžké konkurenci senzační druhé místo, které je dodnes největším úspěchem tohoto auta. Nissan pokračoval v soutěžích do roku 1985, pak se stáhnul a typ 240 RS se tak nedožil konce skupiny B. O to větší naděje vkládala automobilka do vývoje typu 200SX, ale ani ty se nenaplnily.
