Článek
Dost lidí tuto zemi obdivuje, má rádo a do krve by se bili za pověst jejich výrobků. Jenže realita je smutnější, protože spousta věcí ze země galského kohouta je prostě objektivně mizerná. Můžou za to věčné stávky, které patří k Francii stejně neodmyslitelně, jako atributy vyjmenované na začátku.
Ostatně vezměte si průměrné francouzské auto. Když se na něj podíváte důkladně, není to většinou žádný zázrak a spíše okouzlují cenou. Naštěstí existují výjimky, do kterých se vyplatí investovat. Jednou z nich je i Renault 5 Turbo.
Slovo Turbo v osmdesátých letech bylo magickým zaklínadlem a objektem touhy všech malých kluků. Renault to věděl a stejně tak věděl, že auto se slovem Turbo v názvu musí být skvělé. Takže původní pětka musela být výrazně upravená. Jenže proč to vůbec dělat, když to je malý městský hatchback. No jistě, jediným důvodem v 80. letech byl motorsport, konkrétně rally. Alpine A310 V6 už na konkurenci nestačila a pro rodící se skupinu B bylo potřeba zrození nové hvězdy.
Ale jak na to? Platforma na auto s motorem uprostřed v továrně není, navíc vám dělníci pod okny mávají transparenty a nechtějí pracovat, takže na její vývoj ani nemáte peníze.
Proto vezmete to nejlevnější (a nejpopulárnější), co vám sjíždí z pásů. Ve firmě Heuliez Renaultu 5 následně vyndali motor a vyřízli celou podlahu za zadními sedadly. Tam se totiž pohonná jednotka na pomocném rámu nově přestěhovala, jenže výkonnější. S přeplňovaným čtyřválcem měla pětka najednou trojnásobný výkon. V takovém případě se k tomu musely vyměnit i nápravy za širší, což znamenalo mohutný bodykit. Dále byla střecha a dveře nahrazeny hliníkovými díly. Navrch se to celé polepilo nápisy Turbo, jak bylo v 80. letech dobrým zvykem. Finální sešroubování měla na starost továrna Alpine v Dieppe (dnes sídlo divize Renault Sport).
Nejvýznamnější ale u pětky byla její účast v rally. Jean Ragnotti předváděl za volantem téhle punkové nákupní tašky divy a vyhrál Monte Carlo 1981. Na nástup čtyřkolkového Audi Quattro ovšem Renault nezareagoval a stávající model pouze dohnal na limit s verzí MAXI 5 Turbo. Ragnotti s ní ale vyhrál pouze na Korsice 1985, protože se jednalo o čistě asfaltovou soutěž. Na šotolině tahle zadokolka prostě proti Peugeotům a Lanciím neměla šanci.
Na odkaz pětky turbo mělo před lety navázat Clio V6. Druhá generace prcka dostala také motor doprostřed, jednalo se o třílitrový šestiválec, a rozsáhlé úpravy karoserie. Ačkoliv šlo podle Clarksona o nejvíc funky auto na světě, po konci výroby druhé generace Clia zaniklo a dalšího podobně šíleného auta jsme se od značky již nedočkali.