Renault Mégane GrandCoupe 1.6 dCi: Vymírající druh

Pokud něco ve světě automobilů opravdu nepochopím, pak jsou to myšlenkové pochody marketingových oddělení různých značek. A tohle auto je toho naprosto ideálním příkladem. Renault totiž na základě Méganu vyrobil nejen kombi, ale také sedan. Ostatně tak tomu bylo již od nepaměti. Jenže pak přišel někdo z marketingového oddělení, podíval se na auto, které má nyní o chlup splývavější záď než dříve a řekl - proč to nenazvat kupé? Vždyť BMW či Mercedes rovněž používají formu čtyřdveřového kupé. Proto se tento sedan jmenuje GrandCoupe. V mých očích nesmysl, protože i linie střechy je klasicky vysoká, ale na zákazníky to třeba fungovat bude.

Na druhou stranu však neznamená, že kvůli názvu je degradováno celé auto. V zajímavé modré barvě vypadá vcelku hezky a rozhodně je to na pohled povedený sedan. A co víc, tohle je nejpříjemnější nový Mégane, ve kterém jsem zatím jel. Přitom na první pohled se nic zásadního nezměnilo. Celá přední část automobilu je naprosto stejná, což platí i o interiéru. Máte tedy poměrně dobrou pozici za volantem, poprat se ale musíte s dotykovým displejem, který je pro mě i pro mnoha pokusech a několika tisíc kilometrech stále nepřehledný a nevhodný na ovládání při jízdě. O podobných věcech už jsme vám psali kdysi.

Zatímco v běžném hatchbacku mi vzadu přijde málo místa pro kolena, u sedanu je to v mých očích o dost lepší a prostornost vzadu je na úrovni. Zavazadlový prostor má dostatečný objem, ale problém leží jinde. Tohle auto je určeno spíše pro méně náročné východní trhy a tak se víko kufru nedá otevřít zvenku. Musíte buď na klíči, respektive kartě, nebo pomocí tlačítka, které však nejde pod volantem příliš vidět a je hned vedle tlačítka otevírání nádrže.

Pod kapotou tohoto GrandSedanu najdete přeplňovanou naftovou šestnáctistovku, kterou známe již kupříkladu z předchůdce, tedy modelu Fluence. Ta má výkon 130 koní, točivý moment 320 N.m a na rozdíl od jiných karosářských variant je to vrcholná a nejdražší motorizace. Přesto se tento diesel v nejvyšším stupni výbavy Intense jen lehce přehoupne přes hranici půl milionu korun. 

Samotný motor je příjemně kultivovaný a spolupracuje se slušně řadícím šestistupňovým manuálem. Líbí se mi intenzivní zátah jednotky, která působí větším dojmem než jen jako šestnáctistovka, stejně jako spotřeba. Ta se dokáže držet příjemně nízko - okolo pěti litrů při klidné jízdě až sedmi když pojedete svižně. Jediným problémem jednotky je výrazná turbodíra, kdy zejména v nízkých otáčkách dlouho čekáte, než se turbo roztočí a auto začne pořádně jet. Někomu může ještě vadit ostřejší spojka, ale na to se dá zvyknout.

Zatímco běžný Renault Mégane mi přišel podvozkově trochu prkenný, GrandCoupe je naladěno měkce a vláčně, tak jak to u francouzských vozů bývalo kdysi. A to je příjemná změna. Nerovnosti tak auto filtruje tiše a měkce. Pro běžnou jízdu je to velmi příjemné nastavení, pokud se však vrhnete do zatáček, logicky asi nebudete příliš spokojeni. V táhlých obloucích se auto kymácí a nedokáže udržet pohyby karoserii na uzdě, přičemž samozřejmostí jsou větší náklony. Jenže to běžnému zákazníkovi jistě vadit nebude jelikož takovou jízdu Mégane nezažije.

Nečekal jsem to, ale právě tato varianta mě u nového Mégane nakonec zaujala nejvíce. Je to v podstatě stále ten obyčejný, relativně cenově dostupný sedan, který jezdí upřímně pohodlně a má uvnitř dostatek prostoru. Zároveň však vypadá zajímavě, má potentní úsporný motor a ukazuje, že sedany mají zákazníkům stále co nabídnout, byť populární jsou již jen na východních trzích.

Pod kapotou nečekejte ždn vstřelky techniky, Mgane GrandCoupe m dokonce atmosfrickou benzinovou šestnctistovku jakožto zkladn motorizaci. Vce než 130 kon pak v autě nečekejte, ať už z benzinov přeplňovan dvanctistovky či tto naftov šestnctistovky. Oblbenou motorizac bude jistě1.5 dCi s 90 či 110 koňmi.