Užitkové vozy nejsou na Garáži zrovna častým tématem, dnes mám však hned několik důvodů, proč o pick-upech psát. V prvé řadě se na bojišti této třídy objevili hned dva noví a významní žoldáci z Japonska, Mitsubishi L200 a Nissan Navara, přičemž oba patří ke stálicím segmentu. Z druhého jmenovaného budou navíc vycházet další vozy, konkrétně alternativa Renaultu a hovoří se o luxusní variantě od Mercedesu. Automobilky holt objevily potenciál této třídy a všimly si nárůstu prodejů zejména v Evropě. Na starém kontinentu nemají pracanti s korbou velkou tradici, v USA či Asii jsou však nepostradatelní a zejména ostré varianty označované jako Ute milují i v Austrálii.

Ve srovnání s SUV a crossovery, které jsou nyní také in, je však pick-upy radost řídit. Jedná se totiž o stroje s robustní mechanikou, nejsou tak zahaleny hávem přemíry kultivovanosti a daří se jim do značné míry vyhýbat elektronickým šidítkům. Tady ještě řidič musí opravdu řídit, ne jen obsluhovat počítač. Mě pick-upy baví královsky, v terénu totiž zvládnou podobně mnoho jako pravověrné offroady, na silnici hojně komunikují s řidičem a mezi námi, když napadne trocha sněhu, můžete si s pohonem zadních kol v základním režimu užít i táhlých driftů. K tomu všemu si přičtěte vrozenou robustnost, díky které se nemusíte ohlížet, zda si odřete při parkování disk a není ani nutné vyhýbat se rozbitým silnicím jak čert kříži. A to jsem se ještě vůbec nedostal k samotné podstatě takového automobilu – utáhne mnoho tun za jakýchkoliv podmínek, na korbu naložíte téměř cokoliv a přesto můžete relativně komfortně převézt pětici dospělých. Občas bych si přál mít farmu, už jen kvůli tomu, abych po ní mohl jezdit pick-upem.

Zatímco v USA jsou populární mastodonti se silným benzinovým motorem, v našich podmínkách dává větší smysl menší naftový pick-up. Kromě již zmiňovaných novinek v podobě Nissanu Navara a Mitsubishi L200, se dnešního testu zúčastní také Isuzu D-Max, což byl vždy tajný tip na kvalitní užitkovou mulu. Isuzu se zaměřuje zejména na dodávky, tohle je jediné osobní auto, které u nás prodávají. Nemusíte se však bát málo známé značky, nejen že se jedná o nejstarší japonskou automobilku, D-Max je navíc sourozencem Chevroletu Colorado a Američané jsou na podobné stroje specialisté. Všechny tři vozy přijíždějí s moderními, dvakrát přeplňovanými naftovými čtyřválci, u Mitsubishi a Nissanu se pak jedná o zcela nové jednotky. Podobný je rovněž systém pohonu všech kol, který můžete přiřadit ke standardní zadokolce, přičemž nechybí ani uzávěrka zadního diferenciálu či redukce. V neposlední řadě mají všichni zástupci v testu větší kabinu double cab a nejsilnější dostupné varianty svých jednotek. Jediný Nissan však přijel s manuálním šestikvaltem, zbývající konkurenti se musí spolehnout na klasický pětistupňový automat s hydrodynamickým měničem.

Isuzu ale tentokrát dorazilo s celou řadou doplňků, jako pevné ráfky obuté do terénních pneumatik Mickey Thompson, ochranný rám pod předním nárazníkem či černé pruhy. Zejména díky širokým kolům byl pohled na D-Max nejzajímavější. Oceňujeme praktický kryt ložné plochy, který se zamyká dálkově. Mitsubishi má rovněž takový, musí se však zamykat zvlášť, což ne vždy šlo uplně hladce. L 200 přijela v nejvyšší možné výbavě a tomu odpovídalo i bohaté pochromování vozu, někdy možná až trochu přehnané. Nejeelegantněji tak vypadá Navara, která přijela také ve vrcholném stupni výbavy. V tomto případě to ale znamená vice než u konkurentů, můžete totiž mít třeba panoramatický kamerový systém, bezklíčový vstup či diodové světlomety. To se odráží i na celkové koncepci interiéru. Navara uvnitř působí podobně moderně jako jakýkoliv jiný Nissan, má tedy veškeré vymoženosti i pěknou architekturu palubní desky. Mitsubishi na druhou stranu působí tak, že kdyby nemělo příplatkový centrální displej, hádal bych vnitřku stáří alespoň 15 let. Isuzu na tom není o mnoho lépe, u těchto dvou se užitkové zaměření projevuje výrazněji, očekávejte tedy lány tvrdých jednoduchých plastových výlisků v různých odstínech šedé.

Řekněme si však na rovinu, že o krásu interiéru u pick-upů primárně nejde, mnohem zajímavější tak je srovnat užitkové vlastnosti vozů. Maximální hmotnost taženého přívěsu? U Mitsubishi to je 3100 kg, u Nissanu a Isuzu pak 3500 kg. Světlá výška? Mitsubishi 235 mm, Isuzu taktéž, Nissan však pouze 223 mm. Brodivost se nám u Nissanu nepodařilo zjistit, u ostatních činí 600 mm. Maximální zatížení? U všech tří vozů lehce přes tunu v závislosti na zvolené výbavě. Tohle jsou opravdoví dříči, které můžete zapřáhnout do otěží a nechat je pracovat v lomu.

Jenže značná část zákazníků má pick-upy i pro běžné každodenní jezdění. Nastartujte poránu Isuzu a budete si připadat, že sedíte ve starém Zetoru. Motor vydává hlasité pazvuky, které alespoň trochu ustoupí po zahřátí, ale nikdy ne uplně. Převodovka buďto nechává dlouho klouzat měnič, anebo řadí hrubiánsky. Alespoň že se Isuzu se svými 160 koňmi ochotně sune vpřed. Jízda je navíc docela zábavná. Škoda, že chybí samosvorý diferenciál, kterým předchůdce disponoval. Na výjezdech ze zatáčky pak zejména na mokru často ztrácí vnitřní zadní kolo trakci, což je ještě umocněno terénními pneumatikami.

Zpočátku působí Mitsubishi podobným dojmem. Stojedenaosmdesáti koňový motor je rovněž dosti hlasitý, a to ještě vice než slabší varianta se 156 koňmi. Převodovka neřadí zrovna intuitivně ani rychle a nečekejte kdovíjakou vytříbenost. V přímce však Mitsubishi doslova letí, kola se navíc začnou protáčet mnohem později než u Isuzu, a to nejen kvůli ne zcela vypínatelné kontrole trakce. Celkově jsem však od Mitsubishi očekával více, zejména po zkušenosti se slabší variantou s manuální převodovkou, kterou bych ve výsledku snad doporučoval více, protože dynamicky na tom nebyla výrazně hůře, ale potěšila větší kultivovaností.

Častým problémem pick-upů je omezený jízdný komfort, zejména poskakování zádi vozu kvůli tuhé zadní nápravě odpružené listovými pery a rámové konstrukci automobilu. Ne jinak je tomu i u testovaných strojů, přičemž Mitsubishi poskakovalo nejvíce, Isuzu o špetku méně a Nissan na tom byl asi nejlépe. Není se však čemu divit, vždyť Navara má ve většině verzí pětiprvkovou zadní nápravu. Na nakopávání zádi si však u všech vozů brzy zvyknete a začnete oceňovat robustnost podvozku. Tyhle stroje totiž na nerovnostech fungují tiše a jsou poddajné.

Pokud ale hledáte pick-up převážně pro silniční použití, uspokojí vás nejvíce Nissan. Začíná to již zmiňovaným interiérem a pokračuje motorem. Nový diesel o objemu 2.3 litru totiž jako jediný zní srovnatelně s běžnými osobními automobily, takže ani při jízdě po městě za studena vás z něj nebude bolet hlava. Šestistupňový manuál nemá tak těžký chod, jak jsme u pick-upů zvyklí, přesnosti však příliš nepobral. Ve výsledku se s ním ale nespolupracuje špatně. Má navíc krátké převody, takže Navara jede pěkně zlehka, motor se radostně vytáčí, je kultivovaný v celém spektru otáčkoměru a má také slušný tah. Při 130 km/h na dálnici sice jednotka točí přes 2700 otáček za minutu, což není málo, ale zároveň to znamená, že stačí šlápnout na plyn a i z této rychlosti snadno zrychluje dále. Rovněž jízdní vlastnosti Navary jsou v tomto případě nejlepší – chová se stabilně, v zatáčkách se dá nasměrovat nejpřesněji, neodskakuje a obecně máte pocit, že řídíte spíše běžné SUV než užitkový stroj, jen je to větší zábava.

Všechna tři auta jsme vzali i do terénu, kde excelovalo Isuzu. Bylo to však z velké části právě lepšími pneumatikami, které byly mimo zpevněnou cestu vhodnější než zimní obutí Mitsubishi a Nissanu. Pneumatiky se tedy neobalily tak rychle bahnem, ale více se čistily a měly lepší záběr. Offroadový expert by nejspíše rozeznal zásadnější nuance mezi vozy, běžný zákazník ale bude spokojen se všemi zhruba stejně. Pouze Nissan má nevýhodu v o něco menší světlé výšce.

Ve výsledku je však právě Navara vozem, který musí tentokrát vyhrát. Obětovala sice 5% terénních schopností, dostanete ale o 15% více kultivovanosti a jistoty na silnici, aniž by bylo potřeba dělat kompromisy v užitkovosti či zábavě za volantem. A já se těším, jaké další pick-upy se na trhu objeví!

Proč má Nissan pětiprvek?

Nissan u Navary nabízí hned dva typy zadní nápravy – tuhou s listovými pery, která se hodí pro velké zatížení, a komfortnější pětiprvkovou. Při pohledu pod záď však zjistíte, že se vlastně jedná stále o tuhou nápravu, jen zavěšenou na pěti místech a bez listových per. Důvod je jasný, větší komfort, což ve srovnání s konkurenty trochu cítit lze, a hlavně příprava podvozku pro luxusnější variantu od Mercedesu.