Pět povedených aut, která se svezla na retro vlně

Minulý článek o těch retro autech, která se nedočkala prodejních úspěchů, vzbudil vášnivé reakce. Tak trochu, jako kdybych za to mohl já, že se neprodávala. Abyste viděli, že to s auty myslím dobře, tady je pět případů z historie, kdy to automobilkám jasně vyšlo.

Novodobé Mini z roku 2000 nemůže v tomhle výčtu chybět. Přesto tady BMW neoživovalo mrtvý legendární model, ale auto, jehož čtyřicetiletá kariéra skončila pouhý rok před tím. Nahradit původní Mini vlastně dost dobře nejde, geniální Issigonisovo dílo asi nelze s dnešními bezpečnostními a komfortními standardy zopakovat. BMW ale vymyslelo, jak s podobnou ikonou naložit – retro hatchback do města, hlavně aby skvěle jezdil (tehdy si ještě BMW nemohlo dovolit opak) a na praktičnost se kašle. Když se povede design, můžeme na něj nalepit hodně přehnanou cenovku a boháči nám utrhají ruce. A utrhali. Masový úspěch na obou stranách kanálu La Manche dokázal, že jej za své vzali jak Britové kvůli značce, tak Němci kvůli původu. Od té doby je Mini slušným doplňkem lepších ulic každé metropole. A nám, majitelům původních britských knedlíků, krvácí srdce. S hatchbackem problém nemáme, kombík Clubman byl původně správně úchylný, ale ty odporné Countrymany a Pacemany prostě na milost nevezmeme. Jsme ale v menšině, značka jen kvete a modely chrlí dál (už ve třetí novodobé generaci), jen už nejsou Mini, spíš Maxi…

I čtvrtá generace měla nějaké drobné retro prvky v designu, ale teprve ta pátá z roku 2005 dala lidem to, co opravdu chtějí. Uřvaný vidlicový osmiválec v klasické konstrukci a s designem kopírujícím McQueenův fastback z Bullitova případu. Světla, mřížka chladiče, každá křivka nebo design kol byly laděny podle původního originálu. A Ford to udělal skvěle, protože po Mustangu se jen zaprášilo. Nyní je na trhu šestá generace opět s Retro tvary a boří statistiky prodejů sportovních aut po celém světě. Dost možná je tohle nejpovedenější retro auto vůbec. Ford tím ukázal cestu i konkurenci, takže se k němu do party v roce 2008 vrátil Dodge Challenger. Její věrně dvojče Barracuda to napodobit nemohlo, Plymouth už v té době neexistoval. Dodge je mnohem větší než Ford a míří na trochu jiné zákazníky. Prodává se skvěle a kromě základní verze R/T si můžete pořídit silnější kusy – SRT8, Hellcat a konečně nekompromisní Demon zrychlující na stovku za 2,3 sekundy. Brzy se pak do segmentu vrátil i třetí hráč z Detroitu – Chevrolet Camaro. V roce 2009 už sice nemělo své věčné dvojče Pontiac Firebird, svým designem ale jasně odkazovalo na první generaci z 60. let. Auto si zahrálo ve filmu Transformers a o slávu mělo postaráno. Ve výrobě je dodnes a těší se stejné popularitě, jako zbylí dva konkurenti.

Tohle byl vlastně prvotní sukces retro tvarů. První Dodge Viper se objevil už v roce 1992 a kromě malých japonských autíček byl opravdu jedním z prvních aut s designem inspirovaným minulostí. Rozhodně prvním, který se dočkal masové popularity. Odkaz na původní Cobru od Shelbyho je jasný, velký vidlicový desetiválec pod kapotou z něj dělal parádní muscle car. Bohužel, letos nám byla odebrána jeho třetí generace a vůbec se neví, jestli se někdy vrátí a v jaké podobě.

Další evropský retroprcek je opět vzkříšením slavného jména z minulosti. Tentokrát se k tomuto kroku odhodlal italský Fiat, který vytvořil moderní reinkarnaci typu 500. Jako základ mu posloužila krabicoidní Panda druhé generace, ovšem na tvarech to vůbec nepoznáte. Všechny křivky si berou inspiraci z původní pětistovky a dodnes tohle auto vypadá skvěle. Fiat se osmělil a uvedl i sportovní verze Abarth, které svým předkem s „předkusem“ zase evokují slavný Abarth 1000 TC (ten ale vycházel z původního typu 600D. Auto je tak povedené, že se stále prodává velmi dobře i po deseti letech na trhu.

A končit budeme opět u Fordu, tentokrát však vzpomeneme na moderní sportovní placku s retro vzhledem z roku 2004. Inspirací mu byl závodní speciál Ford GT40 ze šedesátých let, který dominoval v závodech 24h Le Mans. Nový model byl civilní dvoumístný s podobným vzhledem a cenou blízko Lamborghini Gallardo. Jenže kvůli omezené produkci měl výrazně vyšší investiční potenciál. Ford si navíc vybíral, komu auto prodá a tento postup ztrapňoval v Top Gearu samotný Jeremy Clarkson, který si sám jedno objednal a byl s ním jinak celkem spokojený. Výroba Fordu GT byla ukončena v roce 2006, nyní po deseti letech jej Ford opět přivedl na trh, aby oslavil padesáté výročí vítězství originální GT40. A opět je to skvělé auto s prvky retro designu.