5 modelů, za které to Ferrari od fanoušků schytalo

Někdy se Ferrari zkrátka netrefilo a tohle je toho asi nejlepším důkazem. Je to nejdostupnější Ferrari, které si stále ještě můžete dovolit koupit a hlavně si jej můžete dovolit servisovat. V první verzi Mondial 8 z roku 1980 sklízel značnou kritiku, protože byl vlastně dost pomalý. Byl ještě méně oblíbený, než jeho předchůdce Dino 308 GT4. Ale Ferrari na to nešlo špatně a s návrhem oslovilo Pininfarinu, který udělal to nejlepší, co mohl. Díky tomu vzniklo unikátní kupé 2+2 s motorem uprostřed. Jenže právě motor, třílitrová V8 s výkonem 215 koní, byl slabinou celého auta. První Mondial nebyl moc rychlý, což bylo pro Ferrari špatné. Další verze QV, 3.2 a T už ale byly mnohem lepší, stigma špatné první verze ze sebe však Mondial nikdy nesetřásl.

Ferrari tímhle autem reagovalo na italské daňové zákony, které znevýhodňovaly auta nad 2 litry objemu motoru. Dvojnásobné DPH byla rána pro peněženky a konta mnoha bohatých domorodců, kteří by jinak po vzpínajícím hřebci sáhli. Ferrari tak stvořilo nejmenší vidlicový osmiválec na světě s výkonem pouhých 170 koní a maximálkou 220 km/h. Za jejím volantem se prý nikdy necítíte jako ve Ferrari.

Ano, jak bych mohl dát do výběru Testarossu, vždyť je božská. Já vím, bílé Miami Vice, žábry na boku a neskutečně tlustá zadnice s pětilitrovým plochým dvanáctiválcem (nejde o boxer, ale o véčko s rozevřením 180°). Jenže je tu jedna verze, která se fakt nepovedla. Dostala název 512 M jako Modificata, tedy upravená. Auto bylo stále perfektně vyvážené s krátkým rozvorem, širší zádí a žábrami na boku. Problémem byl vzhled, protože kulatý čumák s pevnými světlomety ve stylu 550 Maranello vypadá dodnes odporně. K autu se vůbec nehodí a celé Pininfariovo snažení tím bylo zabito. Je to prostě hnus, ale ani tak není levný.

Velké a pohodlné GT od Ferrari určené pro americký trh se v Evropě nikdy neprosadilo. Přitom ani nevíme proč, protože základní koncept nebyl špatný. Design vytvořil tradičně Pininfarina. Ano, od běžných tvarů ostatních modelů se velmi odchýlil, ale vzhledem k charakteru auta se to dá pochopit. Tříprostorová karoserie není pro Maranello typická a tak auto vlastně ani jako Ferrari nevypadá. Netradiční byla i nabídka automatické převodovky z koncernu GM. Ta však vyžadovala častou a drahou údržbu. Jeremy Clarkson o něm prohlásil, že je nechutné v každém směru, ovšem jeho čas určitě ještě přijde.

A končíme s dalším osmiválcovým kupé z produkce. Tentokrát to slízne první kulatý model 348TB (nástupce elegantního 328). Design od Pininfariny mu tehdy nepomohl a mohly za to žábry. Ano, ty samé žábry, které z Testarossy udělaly ikonu, kterou milujeme dodnes. Na menším 348TB ale nefungovaly. Jinak to auto špatné nebylo. Mělo V8 uprostřed a pohon zadních kol, oproti starší generaci 308/328 byla výrazným posunem vpřed, ale oblibu u fanoušků si získal až nástupce F355 s umírněnějším tvarováním bočních průduchů. Nemůže se ale pyšnit titulem posledního Ferrari, na jehož vývoj dohlížel i sám starý Enzo. Podobný problém s popularitou později potkal i dalšího v řadě – Ferrari 360. To má i u nás nálepku auta pro fotbalisty (a Leoše Mareše), zatímco nástupce F430 byl mnohem oblíbenější.