On toho tedy Adolf Hitler v garáži zas tak moc neměl a nechal se především vozit, ale zásadní roli vozu nikterak nepodceňoval. Jeho mohutné "kabriolety" vedly vojenské přehlídky, překračovaly hranice dobytých území a hrály důležitou roli na dobových fotografiích. Vůdcova přízeň "proslavila" především dva modely od Mercedesu, které si dodnes tento stín nesou na kapotě, ačkoliv je to i vzhledem k limitované produkci pro jejich majitele hotový dar z nebes, protože právě pojítko s Hitlerem drží ceny těchto vozů šíleně vysoko. Jsou to ale vlastně vozy? Z dnešního pohledu bychom je i v éře přerostlých SUV mohli bez okolků označit za tanky.

Mercedes-Benz 770K

Slavný "velký Mercedes" byl od roku 1930 do roku 1943 vlajkovou lodí značky a byl dodáván především hlavám států a důležitým politikům. Hitler jezdil ve svém vlastním Grosseru od roku 1931 a další exempláře využíval i Göring, Himmler, Heydrich nebo třeba císař Hirohito. Základní verze měla 150 koní, ale existovala i přeplňovaná dvousetkoňová verze, se kterou vůz uháněl až 160 km/h.

 

Hitlerův vůz za druhé světové války, tedy ten samý, se kterým překročil i okupované československé hranice, byl druhou verzí s přeplňovaným motorem o výkonu 230 koní. Šlo o obrovský osmiválec o objemu 7,7 litru, který byl spjat s čtyřstupňovou manuální převodovkou. Hitlerův Mercedes jezdil maximálně 80 km/h, protože vážil bezmála pět tun. Šestimetrový vůz byl totiž kompletně opancéřovaný, měl několik centimetrů tlustá skla a vyztužený podvozek pro případ najetí na minu. Tohle monstrum mělo spotřebu 40 litrů na sto kilometrů, a proto je v něm instalována nádrž o objemu 195 litrů.

Na dobře hlídaných přehlídkách Hitler ve voze stál a vítal davy, při přepravě v okupovaném území spoléhal na neprůstřelné sklo. Svůj Mercedes si velmi oblíbil a opatřil ho i svým nejvyšším oficírům. Celkem se vyrobilo pouhých 205 vozů a do dnešní doby jich přežilo jen pár. Tmavě modrý exemplář, kterým prokazatelně Hitler jezdil, se v roce 2009 prodal za 5,5 milionu EUR.

Mercedes-Benz G4

Předválečné Géčko bylo snahou Mercedesu o vojenský tendr. Třínápravový vůz ve čtyřkolce (tj. poháněny jsou zadní dvě nápravy se samosvornými diferenciály) stojí na žebřinovém rámu s tuhými nápravami. Model G4 vyhrál tendr ve čtyřletém plánu zbrojního rozvoje, který nakonec vyústil ve druhou světovou válku. Nebyla to žádná masovka, G4 byl velitelským vozem pro nejvyšší důstojníky. Díky světlé výšce 23 centimetrů a redukcím, si poradil i s drsnějšími cestami, ale jeho délka a rozvor ho omezovaly v těžkém terénu.

 

Pod kapotou byl osmiválec o objemu 5,4 litru a výkonu 100-110 koní. Hitler si vůz velmi oblíbil a zajížděl s ním do čerstvě dobytých území. Dokud se dobývaly země s hustou sítí silnic, nebyl s podobnými vyjížďkami problém, ale na bahnitých cestách východní fronty už docházel Géčku dech. Jeho pohotovostní hmotnost 4 tuny si netykala s nezpevněným terénem, a tak musel Führer často přesednout do něčeho méně okázalého. Nepomohl ani vývoj speciálního Géčka s výkonnějším motorem. Hitler proto vůz později používal spíše ke slavnostním účelům. V roce 1939 posloužil k anexi Československa a Rakouska, což potvrzuje jeho přítomnost na mnoha fotkách z této smutné kapitoly světové historie. Většina gé čtyřek provozovaných NSDAP měla mimochodem světla i vzadu, aby mohla oslnit řidiče za nimi a odradit je od "lepení se na zadek".

Ještě jednou zdůrazňujeme, že jsme článek zařadili operativně především kvůli tomu, že o těchto vozech se mluví málo. Jejich stigma z období druhé světové války je prakticky nesmazatelné, a proto si o nich přečtete jen v souvislosti s Hitlerem. A tak jsme si prostě jen počkali na vhodnou příležitost, která nastala dnes. Bez ohledu na temné kořeny totiž nelze než nad těmito robustními Mercedesy smeknout. Vypadaly jako tanky a podobně byly i stavěny (G4 má dvě elektrická a jedno mechanické palivové čerpadlo... pro jistotu). Přesto by odvedly skvělou práci i mimo světová bojiště, kdyby se dějiny rozhodly jít odlišným směrem.