Článek
Obleva. To slovo zní strašně, jeho podstata je však daleko děsivější. Tedy v případě, že plánujete vyrazit na závod, jehož pravá krása se projeví v momentě, kdy se na silnicích i v jejich bezprostředním okolí válí hromady sněhu. Krátce před startem dvaačtyřicátého ročníku vizovické soutěže, která se poslední roky jezdí jako amatérská, se v okolí Zlína sneslo nepřeberné množství sněhových vloček - minimálně ve srovnání s předešlými lety. Vypadalo to na vskutku ideální podmínky.
Den před závodem se však rtuť teploměru rozhodla vyšplhat o centimetr výše a ze sněhové nadílky ukousnout řádné sousto. Připravená čtveřice slalomových zkoušek (slalomová zkouška má stejný formát jako rychlostní zkouška, avšak je osázená více retardéry pro snížení průměrné rychlosti) tak přišla o optimální podklad a závodníci i diváci se museli připravit na kombinaci rozježděného sněhu a mokrého asfaltu.
Oficiální startovní listina čítala na 110 startujících posádek, k tomu bylo i velké množství předjezdců, tudíž byl celkový počet vozů v jednom průjezdu někde kolem 125 aut (samosebou v ideálním případě, kdy všichni odstartovali a nikdo neodstavil vůz ať už z důvodů stávkování techniky či uvíznutí ve sněhu). Většinou jely vozy domácí provenience, převážně Felicie, Favority a starší zadokolkové Škodovky od stovek až ke stotřicítkám. K tomu různé hatchbacky od osmdesátých let do první dekády nového tisíciletí, ale třeba i Lady, jedno Mini či Audi TT.
My jsme, po důkladném promyšlení, zvolili třetí slalomovou zkoušku, abychom se po krátkém seznámení s podmínkami na trati rychle sebrali a raději odjeli na čtvrtý test - legendární Barák. Nelitovali jsme ani minutu, protože už průjezdy předjezdců naznačovaly v mírně uklouzané zatáčce s vyjetými kolejemi potenciál na zábavu. Přílišná rychlost na nájezdu či vyjetí ze stopy znamenaly pro řidiče automobilů s předním náhonem plné ruce práce, u zadokolek šla vidět opatrná, resp. neopatrná práce s plynovým pedálem a následné srovnávání přetáčivých smyků. Ani ruce diváků nezahálely - jen v našem pozorovacím místě bylo k vytahování snad kolem deseti zbloudilých vozů, jež si to namířily do závěje.
Při druhém průjezdu testem se více ke slovu dostali zákeřní "fanoušci", prahnoucí po řádných zimních podmínkách na trati. Notná dávka sněhu naházená na asfalt tak překvapila nejednu závodní posádku. A každá nepříjemně překvapená posádka končící v závěji byla odměněna výskáním a zaktivovala záchranné pudy u těch samých "fanoušků" i ostatních diváků. Kdo závodil na sekundy nebo snad setiny nemohl být úplně nadšený, narozdíl od těch co jeli aby si vyzkoušeli jízdu v zimních podmínkách na uzavřené silnici. Rally žije, Stopa ještě více a doufám, že i v budoucích letech tomu nebude jinak. Do dalších ročníků přeji snad jen více sněhu.
