Hlavní obsah

Infinitum Classic Event - Dovolená snů za volantem legend

Foto: Archiv Garáž.cz

Mauritius, Bali nebo Hawai? Po dlouhé době jsem našel čas na relaxaci a pořádnou dovolenou. Grilování na pláži a sluníčkem zalitá letoviska jsem vyměnil za malebné Polsko projeté ve veteránech. A stálo to za to.

Článek

Měsíc jsem přemýšlel, jestli se o dovolené opět pustím do nějakých horských pasů s automobilovou novinkou nebo vymyslím konečně i něco jiného. Vsadil jsem na druhou variantu. Důvod byl na snadě. Čím dál tím víc propadám kouzlu starých aut a pasama jsem už projel několikrát. Asi tři týdny před dovolenou mi zavolal můj kamarád Piotr R Frankowski, jestli bych se nechtěl zúčastnit prvního Infinitum classic event. Na to jsem nemohl nekývnout, takže sbalit kufry, sednout na letadlo a vyrazit směr Polsko. Poitr sliboval tři neuvěřitelné dny za volantem hned několika youngtimerů, téměř 400 najetých kilometrů na nejlepších polských silnicích, spousty jídla a spaní po starých zámcích. Tohle vypadá na kvalitní, benzinem a stylem provoněnou dovolenou.

Foto: Archiv Garáž.cz

Dokonalá profesionalita

Je pravda, že jsem celou cestu, než jsem dosedl na letišti ve Varšavě, přemýšlel, jak bude asi celá akce vypadat. Už jsem něco viděl a vím, co obnáší uspořádat Legendy v Čechách. Že by Poláci dokázali něco víc než my? Ano , dokážou, a to v úrovni kvality akcí automobilek. Když jsem vstoupil na polskou půdu z letadla, začal jsem pátrat v hlavě po informacích od Piotra, jestli na mě někdo bude čekat. Zbytečně. Hned u výstupu z příletové haly čekaly dvě slečny s tabulkou Infinitum. Odškrtly si mě na připraveném seznamu a prokličkovaly se mnou halou až ven, kde mi poprvé spadla čelist. Čekala tam na mě limoška. Přesněji bavorácký jezevčík L7, tedy prodloužená sedmička z poloviny devadesátých let. Moje nejoblíbenější bondovská sedmička. Chlapík v padnoucí mundůru uložil moje zavazadla do kufru, otevřel mi dveře a transportoval mě na první místo setkání. Na zadních sedadlech jsem měl připraveno pití a čtivo, samozřejmě anglické.

Foto: Archiv Garáž.cz

Zastavit jsme měli na zámku Moszna. V relaxační poloze na zadních sedačkách Limo7 jsem si představoval nějaký zámek, vedle kterého bude stát hotel. Asi po více než dvou hodinách jízdy jsme konečně odbočili z hlavní ulice. Pomalejší jízdou mezi baráky jsme doputovali až k závoře, která nás bez jakéhokoliv znamení pustila. Otevřel se před námi krásný prostor s dominantou zámku, který vypadal jak z nějaké pohádky. Na parkovišti před ním už stálo vyskládaných asi 30 veteránů různých značek. Já jsem v tu chvíli vypadal jako deseti letý kluk, který prstíčkem ukazuje a poznává značky aut. Jéééé osmička od BMW, jééé pět žehliček, dvanáctiválcové XJ… Hele a támhle stojí mamut. Vyskočil jsem z limuzíny a jal jsem se udělat pořádnou obhlídku. Co na tom, že se mě hostesky snažily informovat o možnosti ubytování. Pozdravil jsem Piotra a začal se ho vyptávat na podrobnosti. Až on mě zastavil a poslal na hotel, abych si odpočinul a připravil se na večerní akci, kde se dozvím všechny podrobnosti.  Už klíč od pokoje mi naznačoval, že nepůjde o novodobý hotel. Opravdu, vstoupil jsem do obrovské komnaty s velkými okny a vůní 18. století. Na pokoji byl připraven dopis, který zopakoval to, co stálo v pozvánce, a krabička s dvojicí hrníčků s logem Infinitum.

V podvečer jsme se sešli na terase, kde už na nás čekalo martini tryskající z fontány. Piotr nás přivítal, představil majitele společnosti Infinitum a informoval, že si do sytosti užijeme starých aut, historii Polska i dobré jídlo a hudbu. Ta přišla hned po první večeři, kdy nás svým úžasným hlasem potěšila jedna polská jazzová zpěvačka.

Foto: Archiv Garáž.cz

Souboj o klíče

Všichni se už ale netrpělivě těšili na ráno druhého dne, kdy jsme do ruky měli vzít klíče od veteránů a vyrazit. Na parkovišti stálo víc aut, než bylo účastníků, ale bylo mi jasné, že největší souboj bude sveden o dvojici Porsche, Corvettu C4, dvě osmičková BMW nebo Mercedes-Benz 190E 2,3 16V. Já už měl vybráno dopředu. Chtěl jsem vyzkoušet mamuta, Corvettu, osmičku a pak už mi to bylo relativně jedno. Všechna auta byla vybavena automatickou převodovkou, což mi na jednu stranu bylo líto, ale z pohledu organizátora je to bezpečnější a také levnější vzhledem k možnostem zničit spojku či manuální převodovku. Přece jen se podobných akcí budou účastnit různí lidé a hodně rozdílné budou i jejich zkušenosti za volantem.

Foto: Archiv Garáž.cz

Ráno po snídani nás v jednom ze zámeckých sálů čekal briefing, kde nás Piotr seznámil s trasou prvního dne, která měla mít zhruba kolem 140 km. Rychle představil místa, kde se zastavíme, a pravidla jízdy. Jako první pojede dvanáctiválcový Jaguar XJ a za ním zbytek skupiny. Takže žádné letecké dny? Bylo mi to jedno, protože jsem se těšil jako malý kluk. Jako první mi v ruce přistály klíčky od SL500. Takže ideál na pohodlný cruising po krajině. Zelenkavou žehličku jsem si šel prohlédnout. Byla ve špičkovém stavu, na tachometru jen lehce přes 100 000 km. V loketní opěrce jsem měl připraveny kazety Lennyho Kravitze a Erosse Ramazzotiho a pod sedačkou opět vodu. Počasí nebylo úplně ideální, takže jsem nechal plátěnku nataženou. Konečně jsme mohli vyrazit. Bylo to monstrózní, protože se rozpohyboval had zhruba 24 youngtimerů. Jakmile jsme vyjeli na hlavní, byli jsme středem pozornosti všude, kde jsme se objevili.

První část cesty měla zhruba 80 km směrem k českým hranicím, kde byla první zastávka na náměstí v Zabkowicích, mají tady nakloněnou věž jako Pise. Po krátké přestávce jsem z SL500 přeskočil do zajímavějšího modelu značky Mercedes-Benz, do C36 AMG. Sportovní sedan s geny AMG a otáčkochtivým šestiválcem. Konečně jsme se trochu rozjeli. Už jsme se zformovali, takže došlo na rychlejší jízdu. Piotr měl trasu dobře vymyšlenou. Vždycky se začalo za sebou po běžných silnicích a pak nás vyvedl zhruba na 5ti kilometrovou rychlostní zkoušku, kde jsme za to mohli trochu vzít. Pořád ale nesmíme zapomínat, že řídíme youngtimery, takže tady nešlo o rychlé časy, ale především o pohodu a atmosféru automobilových legend.

Foto: Archiv Garáž.cz

Druhá zastávka nás čekala v restauraci. Ale nebyla to nějaká obyčejná hospoda. V jednom menším polském městě se usídlil bývalý italský závodník, který si vzal Polku, otevřel restauraci a připravuje tam skvělé italské lahůdky. A uvnitř nemohla chybět stylová dekorace v podobě velkých fotek ze závodění majitele. Po pozdějším obědě nás čekalo dalších 50 km, v nichž se skrývalo zhruba 10 km jedné z nejkrásnějších rychlostních zkoušek polské rally u českých hranic. Kopcem nahoru a pak se zase zakroutit dolů. Fantastický zážitek, který jsem si užil ještě v C36 AMG. Před hotelem jsme absolvovali poslední zastávku, která nám připomněla druhou světovou válku. Na hlavy jsme dostali přilbičky a šli jsme se podívat na to, co si před koncem války v Polsku budoval Hitler se svojí partou. Do dnes nikdo neví, jestli mělo jít o továrnu, bunkr nebo podzemní město. Každopádně zde při kopání tunelů zemřelo na 13 000 lidí převážně z východní Evropy.

Když jsme vylezli z tunelů, přivítalo nás deštivé počasí a já jsem na závěr cesty přemluvil jednoho z instruktorů, kteří také byli k dispozici, aby se mnou vyměnil C36 AMG za další řidičský sen v podobě 190E 2,3 16V. Konečně jsem se ponořil do jízdního zážitku. Nechal jsem si skupinu trošku poodjet a nechal promluvit úžasný vyladěný čtyřválec, který pracoval v lehké karosérii sedanu, sloužícímu jako homologační kousek pro závodní speciál skupiny A. Není nic lepšího, než když z těch moderních elektronických a výkonově našlapaných aut přesednete do staré stodevadesátky, která nemá žádného pomocníka a jen necelých 200 koní. Stačí pár kvaltů, dobře projetá zatáčka a začnete ho milovat. Lehkost s jakou se rozjíždí, jak briskně a hlavně přesně reaguje na vaše povely. Brzdy, řízení, řazení. Všechno i po těch letech dokonale poslouchá. A co, že má najeto už skoro 200 000 km? Funguje jako dnešní auto při 80 000 km…

Foto: Archiv Garáž.cz

Po relativně dlouhém dni přijíždíme kolem sedmé hodiny večer k druhému stanovišti. Tím je komornější zámek. Zato k němu patří malý rodinný pivovar. Jdeme se ubytovat, pak na krátkou prohlídku renovované části zámku a nakonec večeře - opět s živou muzikou. Když se vracím na pokoj, je už skoro půlnoc, ale zvenku mi do okna svítí intenzivní ledkové světlo. Neuvěřitelné, venku je skupina deseti kluků, kteří se pustili do leštění všech aut. Mají jich tam připraveno zhruba třicet, což mě nutí ještě jednou vyjít z hotelu. Aha, dorazily novinky a budeme mít nové náboje. Některá SLka střídají dvě Alpiny, konečně se tu objevuje mamut a také dvě nová Porsche, 968 a 944 S2.

Foto: Archiv Garáž.cz

Rychlá Corvetta

Pln dojmů padám do postele a těším se na další den, na další kilometry s veterány. Ráno u snídaně s dvojicí Angličanů rozebírám zážitky z prvního jezdícího dne. Především si ale házíme seznamy, s čím ještě chceme jet a co nás čeká. Já už mám zarezervované unikátní Géčko a po obědě se už natlačím za volant staré Corvetty, protože ta mě opravdu zajímá. 

Géčko je rarita. Všichni známe verze 55 nebo 63 AMG, ale 36? Ano, krátká třídveřová verze má pod kapotou atmosférický šestiválec z modelu C36 AMG. Pojede to s tím? Nepojede, géčko doslova letí. Jen si musím dávat pozor na včasnější brzdy a drobnou vůli v řízení. Jinak s ním úplně v pohodě stíhám přede mnou jedoucímu Porsche 968. V polovině dne nás nečeká tradiční oběd, ale piknik u přehrady. Asi nepřekvapím informací, že už je na místě připraven stylový starý obytný vůz Hymmer, dvě hostesky a zapisovač klíčů. Nejdůležitější a zároveň nejžádanější člověk akce!

Foto: Archiv Garáž.cz

Já rychle vracím géčko a do kapsy ukrývám klíčky od Corvetty. Je krásně, svítí sluníčko a já už se na ni těším. Cesta k zámku u Jelenie Gory se hezky kroutila. Za několik kilometrů jsem byl z C4 totálně odvařený. Ne z toho, jak jede dopředu, ale jak zatáčí a brzdí. Měl jsem o Američanovi trošku jiné představy. Ano, sedmička by mi ujela, ale byla to paráda. K tomu fantastický zvuk a na tachometru konečně adrenalinové rychlosti. Přiznávám, že teď jsme trošku hřešili. Corvetta byla z jízdního zážitku z celé akce asi nejvíce. Možná je to tím, že jsem do ní sednul poprvé a srovnal si své předsudky. Poslední večer jsme si užili další živé muziky a zámku, který stál na ostrůvku uprostřed jezera. Poslední den nás čekala poslední část řízení a pak už na letiště. Závěr jsem si nechal na mou oblíbenou osmičku, tady s upraveným a velmi hlasitým výfukem. Na letiště jsem se pak nechal odvézt šestistovkovým eskem.

Musím říct, že mě kluci z polského Infinitum hodně překvapili, protože úroveň, se kterou přišli, připomíná spíše západ nebo rovnou Anglii. Jak říká můj kamarád, prostě jedou vejšky. Všechna auta mají ve špičkovém stavu, poskytují stoprocentní servis, jídlo a ubytování je na jedničku, o výběru aut ani nemluvím. A podobných akcí by mělo Infinitum do konce roku udělat ještě zhruba pět. Takže pokud si chcete taky užít youngtimery, honem do Polska. Kluci já smekám čepec.

Foto: Archiv Garáž.cz

Kde a za kolik

Pokud i vy toužíte potom se ponořit do světa youngtimerů, pak stačí zavítat na stránky infinitim.com.pl a vyplnit formulář. Tři dny strávené za volantem veteránů a přenocování na zámcích vás vyjde na 2 499 eur, za to dostnete ubytování, veškeré jízdlo a pití, sadu fotografií, vlastní video a transfery z letiště a na letiště. Letenka nebo přesun do Polska je už na vás. Do konce roku v Infinitum plánují další tři nebo čtyři eventy. 

Reklama

Načítám