Článek
Víte, žijeme v úžasné době. Já, ačkoliv jsem na světě teprve čtvrt století, jsem mohl naplno zažít neskutečný boom v oblasti elektroniky a plně si ho vychutnat. Kdyby mi někdo jako malému klukovi běhajícímu po sídlišti, pro kterého bylo největší odvazem hledání min v operačním systému Windows 95, řekl, že za několik let bude mít u sebe téměř každý krabičku, která bude umět telefonovat, fotit, natáčet kvalitní videa, videohovory a přehrávat filmy plus zvládne najít téměř jakoukoliv informaci na světě díky věci zvané internet, asi bych se na něj díval, jako když přiletěl z Marsu.
Jenže dnes je možné díky pokroku elektroniky téměř cokoliv, což se naplno projevuje i v oblasti automobilů. A jak to tak bývá, člověk podobných vynálezů využívá k tomu, aby mnoho věcí fungovalo automaticky či samo a on se o to nemusel starat. V autě tedy máme automatickou klimatizaci, automatické stěrače, automatické vypínání a zapínání motoru na křižovatce, umí samo zaparkovat, brzdí samo před překážkou, nebo vás na ni alespoň upozorňuje, a tak dále. A jsou to neskutečně příjemné věci, které dělají jízdu nejen komfortnější, ale často i bezpečnější.
Jenže člověk jde dále, počínaje adaptivním tempomatem a udržováním v pruzích, konče plně autonomním strojem. A je to zcela logické, vždyť když dnes může tlustý amík sedící u počítače v Texasu vybombardovat dronem syrskou vesnici a umíme nasměrovat vesmírnou sondu tak, aby kroužila na oběžné dráze Jupiteru, tak proč nenechat auto, ať jezdí samo?
Zejména lidi, kteří nejezdí nejmodernějšími auty, mohou všechny ty automatické technologie fascinovat a já se jim vůbec nedivím. Jenže díky své práci mám možnost užívat podobné věci denně a popravdě, většinu z nich po nadšeném zkoušení brzy vypínám či nepoužívám. I v Mercedesu třídy S si tak obvykle nechávám v automatickém režimu jen stěrače a klimatizaci. Proč? Víte, až vám auto při samoparkování odře kolo či odmítne správně a včas naskočit motor při systému start-stop, začne vás to štvát. A co víc, některé prvky mohou být i nebezpečné - dám příklad. Poměrně klasická situace, kdy na čtyřproudé silnici ve městě potkáte dva pomalé řidiče, jednoho v pravém pruhu, druhého kousek za ním v levém. Vy se musíte proplést mezi nimi, mezera je tak akorát velká na to, abyste nikoho neomezili. Rozjedete se tedy proti autu, které je více vepředu, začnete vybočovat do druhého pruhu a chcete jet dál, ale ouha, protinárazový systém si začal myslet, že budete do auta před vámi bourat a ve chvíli kdy vybočíte, zadupne naplno brzdu, ačkoliv držíte plyn. V tu chvíli máte jen pár metrů za sebou auto, které de fakto vybrzdíte. A zkuste to řidiči vysvětlovat, že to ne vy, ale auto samo. Další následky jako je hromadná nehoda si raději ani nechci domýšlet.
Zpět však k jádru pudla. Současní řidiči berou různou pomocnou elektroniku jako nějakého anděla strážného, který se o všechno postará, boha, který vše špatné vyřeší a oni se mohou věnovat něčemu jinému, než řízení. Jenže ve skutečnosti se místo sebe spoléhají na bandu podivných ajťáků nevylézajících na denní světlo a pár řidících jednotek. Opravdu se chceme spoléhat na někoho jiného, když se naše křehká tělesná schránka pohybuje slušnou rychlostí v plechové krabičce? Podívejte se na své mobilní telefony, občas se zaseknou, občas prostě nefungují správně. Kdyby mělo takovou spolehlivost vaše autonomní auto, budete už dávno mrtví.
Ne, opravdu teď nechci působit jako zpátečník, všechen ten vývoj je vážně fantastický a rychlost šíření pokroku až šílená, jen je novým, trochu děsivým trendem zbavovat se odpovědnosti. Nechci říkat, ať si nekupujete adaptivní tempomat či podobné věci, jen apeluji na jedno - i v moderním autě se plně věnujte řízení a spoléhejte v prvé řadě sami na sebe. Pomocníky nepoužívejte primárně, ale až ve chvíli, kdy budou opravdu nápomocni - kupříkladu pojedete-li unavení v noci domů či na tisíc kilometrů dlouhé trase, právě adaptivní tempomat se v tu chvíli bude rozhodně hodit, protože vaše soustředění už nemůže být stoprocentní. Jak ukázala nedávná smrtelná nehoda Tesly, i autonomní vůz musí být neustále kontrolován svým řidičem, jinak to může dopadnout tragicky. Zatím totiž nikdo, ani ta nejlepší elektronika, nedokáže na silnici vyhodnotit nenadálé situace lépe, než dobrý řidič. A kdo ví, jestli se to někdy vůbec změní.
