Článek
Bugatti Veyron měl být nejen nejvýkonnějším, ale také nejrychlejším autem a měl bez problémů překonávat hranici 400 km/h. Dneska už to nezní jako něco nepředstavitelného, ale v roce 2002 a 2003, kdy se začal Veyron vyvíjet to nebylo zase tak obvyklé. Ve videu Loris vypráví, co se mu přihodilo na rychlostním okruhu Nardo v Itálii, který se často používá na zkoušení maximálních rychlostí. Jde o kruh, který je 12,5 km dlouhý a má sklon 30 stupňů.
Stalo se to jedno nedělní ráno, kdy chtělo Bugatti otestovat čtyřikrát přeplňovaný šestnáctiválec s převodovkou v plné zátěži a vysoké rychlosti. Testovací jezdec usedl do vývojové muly a začal kroužit. Něco se mu na autě nezdálo, ale přesto dostal pokyn, aby se pokusil o jedno rychlé kolo. Zvládl ho, ale nebyl nadšený chováním auta, proto reagoval, že už by se do dalšího kola nepouštěl. I přesto jej přemluvili a Loris začal druhé rychlé kolo. Pohyboval se v rychlosti někde mezi 390 až 398 km/h, když na začátku druhého kola uslyšel nějaký divný zvuk a následně ránu. Explodovala mu levá přední pneumatika, která okamžitě rozervala blatník. Následně vystřelila kapotu do čelního okna, které se roztříštilo na tisíc kousíčků a vpadlo do interiéru.
Loris nic neviděl, ale přesto zachoval chladnou hlavu. Auto poslal do svodidel, kde došlo k destrukci levého zadního kola. Bylo to šílené, protože Loris Bicocchi nic neviděl ani neslyšel, protože v rychlosti 400 km/h to vypadá, jako kdybyste otevřeli okénko u letadla. Hlavou rozbil boční okno a když se trošku vzpamatoval, snažil se opřít auto o svodidla a tím jej zbrzdit, protože klasické brzdy nefungovaly. Veyron začal zpomalovat, tesně před zastavením se Lorisovi podařilo vykopnout zaseknuté dveře a odepnout šestibodové pásy. Chtěl se dostat z auta, protože cítil kouř a bál se o to, že by vůz mohl začít hořet.
Dnes se tomu všemu usmívá. Dokonce vzpomíná na to, že z okruhu Nardo poslali fakturu na 1 800 metrů zničených svodidel. Jemu osobně se nic nestalo a Loris strašně chválil monokok, který jej ochránil od fatálních zranění. Říkal, že to prostě patří k jeho práci a vždycky nad podobným incidentnem přemýšlel, co bude dělat, když se to stane.