Hlavní obsah

Olej, pot a slzy aneb jak se točila Climbkhana Kena Blocka

Foto: Archiv Garáž.cz

Před dvěma týdny nám Ken Block konečně předvedl zas něco trochu jiného. Po vyjížďce mimo silnice se vydal do vrchu. A hned do toho nejslavnějšího. Jeho fotogenické blbnutí vás možná už nebaví jako kdysi, ale je za ním pořád hodně práce. A vy se teď s námi můžete podívat do zákulisí.

Článek

Protože sami připravujeme videa, jsme v tomhle tak trochu postižení, ale vždycky rádi nahlédneme někomu druhému pod pokličku. Zvlášť když si Ken Block na adrenalinových videích do značné míry založil svůj brand. Pokud vám Gymkhany už lezou krkem, stejně byste měli dát Climbkhaně šanci. V hlavní roli tu totiž kromě Blocka a jeho čtrnáctisetkoňového Mustanga jménem Hoonicorn účinkuje slavný americký krpál Pikes Peak v Coloradu. Dějiště zřejmě jednoho z největších závodů do vrchu a tak trochu vetrikální obdoba Zeleného pekla se stovkami zákrut.

Foto: Archiv Garáž.cz

Cesta je už dost dlouho vyasfaltovaná a od dob, kdy ji neuvěřitelným kalupem proletěl Seb Loeb už se o ní zase tak moc nemluví, ale to na její poetice nikterak neubírá. Sám jsem ji vyjel turistickým tempem s Toyotou RAV4 z půjčovny a moc adrenalinu v tom nebylo, jenže jako turistovi vám nedovolí jet víc než 30 (km, nikoliv mil) v hodině a pečlivě to na mnoha místech kontrolují. Ken Block se oproti tomu do kopce vydal v šílené přestavbě, pod kterou poznáte Mustanga opravdu jen v obrysech. Hora mu však přesto ukázala zuby, a tak se muselo natáčet natřikrát. Poprvé zradila technika, což bylo možná dobře, protože Hoonicorn se na příští pokus vybavil antilagem, který konečně umožnil auto řídit jinak než stylem zapnuto/vypnuto. Podruhé v horní pasáži nasněžilo (to se stává dost často, v celé délce je Pikes Peak otevřen jen tři, čtyři měsíce v roce) a celou oblast zahalila mlha.

Až napotřetí se všechno podařilo a během několika dní se stihly dotočit všechny důležité záběry. Blockovi s přípravou a režií pomáhal Jeff Zwart, který má na Pikes Peak odjety tisíce kilometrů převážně ve vozech od Porsche. Pamatuje šotolinovou verzi a vzpomíná na ni moc rád. Zároveň ale vždy dodá, že ta asfaltová je mnohem záludnější, protože když už na ní ztratíte grip, musíte mít hodně rychlé ruce a nervy. Blockovi to ostatně v jednom okamžiku ustřelí tak dokonale, že si sáhne nejen na kraj svých schopností, ale i na kraj samotného svahu. Nebyl by přitom první a rozhodně ani poslední, kdo by tu udělal pár kotrmelců. Naštěstí koly vzhůru neskončil a i díky Zwartovi, hlavním povoláním režisérovi a producentovi, natočil jednoho z nejefektnějších autových videí roku, které okatě odkazuje na slavný Climb Dance Ariho Vatanena.

Tenkrát na šotolině a v Peugeotu 405 T16. Nesrovnatelné? Dost možná, ale za tenhle pokus o poctu klasice se na Blocka rozhodně nikdo zlobit nemůže.

Reklama

Načítám