Článek
Vzpomínáte si na vaše první řidičské zážitky? Pokud jste měli to štěstí, seděli jste tátovi na klíně při vyjíždění z garáže, nebo možná na opuštěném parkovišti. Drželi jste volant a kroutili s ním ze strany na stranu, zatímco vám táta šlapal na pedály a jistil vás jednou rukou v bocích a druhou na volantu. Nebo jste možná vyrazilli na Matějskou a tam byla autíčka. Klasický autodrom s vozítky, co mají stožár zapíchnutý do stropu a nechají vás jezdit kolem dokola a beztrestně bourat do ostatních. Máte volant, jeden pedál na všechno, a když se vozítko porouchá, musíte počkat na obsluhu až přijde a znovu vás "nahodí". Kdo si na tyhle krásné a bezstarostné časy dětských let nevzpomíná?
Já si na ně vzpomněl, když před dvěma týdny Nissan představil nový Leaf. Jsou v něm dva pedály - plyn a brzda, ovšem japonská automobilka se kasá, že ta brzda je tam skutečně jen na okrasu a pro vyloženě krizové situace. Leaf totiž disponuje tak silnou rekuperací, že jakmile sundáte nohu z plynu, auto začne dost výrazně brzdit, a pokud nepřidáte, jednoduše zastaví. Není to novinka, sílu rekuperace si můžete nastavit i v Teslách a např. Chevrolet Bolt má na zesílení jejích účinků páčku pod volantem, tj. takovou ruční (doslova) brzdu. Nissan ovšem jako první začal mluvit o tom, že jeden pedál je až až.
Takže už jsme opravdu zpátky na Matějské. U aut, která mají jenom jeden pedál a volant. U aut, kterým se sice dostaneme pod kapotu, ale dolijeme tam tak maximálně kapalinu do ostřikovačů. Jakmile auto "klekne", musíme počkat na obsluhu, tj. servis či odtahovku, aby nám ho za drahé peníze zase nahodili. Pro někoho návrat krásných bezstarostných časů, kdy nemusí kvedlat pákou, řešit záběr spojky nebo divně rachtající pazvuky spalovacího motoru, pro jiného definitivní konec všeho a poohlížení se v inzerátech po něčem, co je tak robustně a trvanlivě postavené, že to samoobsluhou a samoopravou přežije alespoň dalších deset, patnáct let.
Tak nějak tipujeme, že spolu s námi patříte do druhé kategorie. Nemáme nic proti moderním technologiím, ve sportovních i supersportovních autech dneška vidíme pokroková řešení neustále a stačí se podívat, čeho jsou Porsche, Ferrari nebo McLaren schopné na okruzích i běžných silnicích. To prostě rozum nebere. Jenže je to promile automobilového průmyslu a ten zbytek se ubírá zcela opačným směrem, který z nás asi už brzy udělá sběratele veteránů.