Článek
V nedávné americké anketě upozornili dotazovaní právě na riziko raných fází autonomní revoluce. Vadí jim, že v každém voze je stejná technologie pojmenována v zájmu marketingu jinak, případně se jinak spouští a ovládá, nebo dokonce i chová, což je vyloženě matoucí. Některé vozy opuštění jízdního pruhu symbolizují pípnutím, jiné drcnou do volantu vibračním motorkem, další vás v pruhu rovnou udrží a to i za cenu výraznější korekce. Tohle je mimochodem funkce, kterou řidiči relativně oceňují - v kombinaci s adaptivním tempomatem a automatickou převodovkou už některé vozy umí celkem pohodlně popojíždět v zácpách, aniž byste na ně sáhli. A v případě vaší indispozice (sem spadá i mikrospánek, který má ročně na svědomí stovky životů) dokáží už dnes některé vozy nejen udržet člověka v pruhu - což se hodí na těch pár sekund, když si potřebujete otevřít lahev s pitím, něco sníst, nebo změnit nastavením na dotekovém displeji palubního systému - ale když nereaguje na opětovné převzetí řízení, dokonce umí bezpečně dojet do odstavného pruhu a zastavit.
Kolik lidí ale tuší, že některé z vozů tohle umí. Komunikace směrem k zákazníkům je v tomhle ohledu mizivá, tlusté manuály nikdo nečte, a při usednutí do auta se často řidiči soustředí hlavně na osahané funkce. Už kdysi dávno jsme psali, že řidiči využívají sotva třetinu všech dostupných vozů, pro starší ročníky jsou prostě tihle asistenti španělskou vesnicí, a naopak jim často mluví do řízení. Účastníci ankety si stěžovali především na otravování asistenta únavy (nechcete si udělat přestávku vyskočí deset minut od chvíle, kdy odjeli od pumpy), příliš citlivě nastavovanou pohotovostní brzdu, která začne prudce dobržďovat v koloně o sekundu dřív, než by to citlivě a s rezervou udělal řidič, čímž se zvyšuje riziko bouračky zezadu, pokud tak prudkou reakci další řidič nečeká, a pak je tu otravné pípání parkovacího systému ve chvíli, kdy pomalu objíždíte překážku v provozu a auto nesmyslně zapne parkovací senzory. To se ostatně stává i v zácpě, pokud jsou auta nalepená blízko u sebe.
Automobilky za tyhle lapsy většinou nemohou, každá nová technologie má dětské nemoci a musí se vylepšovat systémem pokus-omyl. I proto nás čeká cesta, která bude bolet jak čekatele na auta, co se řídí sama, tak petrolheady, jež se budou velmi neradi vzdávat vlády nad vozidlem. Jedinou útěchou je těch čtyřicet let. Alespoň tedy pro nás, staré vojny...
