Článek
Je to jednoduchá matematika - Norsko, Dánsko nebo Švédsko vede před ostatními evropskými zeměmi v prodeji elektromobilů nikoliv o parník, ale rovnou o několik rybníků. Důvodem jsou samozřejmě daňové úlevy nebo rovnou vratky ve výši několika tisíc EUR, případně bezplatné dobíjení ve veřejných automatech. Průměrný Nor si tak snadno spočítá, že elektromobil koupí mnohdy i pod cenou podobného modelu se spalovacím motorem, přičemž nejen že ušetří na provozu (může dobíjet v práci nebo na jiných místech v podstatě zadarmo), ale často získá i lépe vybavený vůz. Ze hry můžete vyřadit jízdní emoce, protože většina populace se tímto měřítkem neřídí a navíc mluvíme o pořizování vozu do městských aglomerací, tj. mluvíme o spotřebce na přesun z místa A do místa B. Takhle prostě uvažuje většina.
V našem okolí se nerozhodným majitelům dieselů často předhazuje právě Norsko nebo Dánsko jako modelový příklad progresivní země, kde auta prdí už jen neškodné zelené obláčky, pokud vůbec něco prdí. Jenže v Dánsku se teď krásně ukazuje, že za tím není svědomí občanů, ale pouhá vypočítavost. Jakmile totiž vláda pohrozila škrtnutím daňových úlev, začali se Dánové ve velkém vracet k autům se spalovacím motorem. Zatímco ve zbytku Evropy prodeje elektromobilů pomalu stoupají, v Dánsku v posledních měsících prudce klesly. Vláda už sice plánuje prodloužení úlev a návrat situace do původního stavu, ale je evidentní, že celé to nadšení z elektromobilů je uměle vytvořeným konstruktem. Bez pobídek to fungovat nebude, ale právě tady stát naráží na zdánlivě neřešitelný problém.
Představte si na chvilku, že většina osvícených zemí v Evropě zavede vratky na elektromobily (Německo se na to chystá ve velkém). A lidé je opravdu začnou kupovat. Stát tedy bude na jedné straně krvácet, protože bude dotovat tisíci EUR každý prodaný vůz, na druhé pak přijde o daň na pohonných hmotách, protože nová auta už budou cucat jen elektřinu. Úplně přeskočme, co by takový nárůst elektromobilů znamenal pro síť a ceny elektřiny. Zatím se elektromobily musí propagovat jako čistá, ale především cenově dostupná energie, jinak by na to nikdo neskočil. Jakmile pobídky skončí, lidé se opět houfně vracejí ke spalovacím motorům. Snahou státu je tedy na jedné straně dotovat elektromobily, aby si na jejich dostupnost lidé zvykli, na druhé pak tlačit na automobilky, aby kvůli snižování emisí spalovací motory přestaly používat.
Jakmile se tak stane, a doufejme, že půjde o hodně vzdálenou budoucnost, budeme jako spotřebitelé v pasti. Už se nebude kam vrátit a my budeme odkázáni na elektromobily a cenu elektřiny, kterou bude diktovat kdo? Ano, pochopili jste to správně. My jako petrolheadi ale prohrajeme dvakrát, protože opravdu zábavné elektromobily, které by navíc i skvěle vypadaly, jsou zatím jen doménou těch nejprémiovějších modelů. Zatím tu nemáme žádný elektrický hot hatch, žádnou kapesní tramvaj a aktuální trendy tomu ani příliš nenahrávají. Nezbývá než doufat, že tenhle vabank o zelenou budoucnost se bude hrát ještě pěkných pár let, abychom si stihli za volantem jaksepatří užít.