Jméno Tudor vycházelo z dvoudveřové karoserie (v angličtině two doors, české slovo tudor se ale používalo už před válkou), autu zůstal, i když se vyrábělo ve čtyřdveřové verzi. Auto sice bylo prezentováno jako nové, koncepce s páteřovým rámem ale vycházela z předválečného modelu Popular. Nakonec automobilka kromě osobních aut dělala i kabriolety, dodávky a speciální sanitky.

Řadová jedenáctistovka OHV pod přední kapotou dosahovala výkonu 32 koní, který auto dokázal rozjet až na 100 km/h. K ní byla připojena čtyřstupňová převodovka, která měla synchrony jen na třetím a čtvrtém stupni. Původně se řadilo na středovém tunelu, ale u modernizované verze 1102 se řadilo na sloupku pod volantem. Nádrž byla vepředu u přepážky motoru a měla objem 35 litrů, průměrná spotřeba byla kolem deseti litrů. Přední kola měla nezávislé zavěšení, odpružení zajišťovala příčná listová pera. Brzdy byly jen bubnové, střední část karoserie měla stále ještě dřevěnou konstrukci pobitou plechy, takže hmotnost auta byla pod jednou tunou.

Původně se nejvíce vyrábělo dvoudveřových sedanů, od roku 1949 se ale pozornost zaměřila na ty čtyřdveřové. V omezené míře běžela v Mladé Boleslavi produkce dvoumístných roadsterů určených na export. Jejich montáž se ale později přesunula do Vrchlabí a Kvasin.

Škoda pracovala i na třídveřovém automobilu STW s karoserií kombi, který ale nevyráběla sama. Karoserie těchto aut se stavěly v karosářských dílnách po celé republice. Karosa Brno a Karosárna Brožík v Plzni jej stavěly jako Woody, v Rousínově a Letňanech dřevěnou konstrukci oplechovali.

Výroba skoro všech verzí byla ukončena v roce 1951, kdy se počet vyrobených typů 1101 a 1102 zastavil na 67 tisících aut. Z toho zhruba 29 tisíc bylo dvoudveřových a 18 tisíc čtyřdveřových. Výroba dodávek běžela ve Vrchlabí o rok déle.