S Capri jste se u nás už setkali, ale zkrátka jsem další možnosti vyzkoušet verzi 2.3, tentokrát s manuálem neodolal. Navíc, když je v dobovém tuningu od Suhe. I tohle je zástupce třetí generace z roku 1983 (začátek výroby 1974), která karosářsky mohutně vycházela z té předchozí. Chlubila se ale lepší aerodynamikou a upravenými světlomety. U některých motorizací bylo k dispozici i vstřikování paliva.

Kapota je stále hodně dlouhá a zabírá pocitově polovinu délky auta, i když opticky s doplňkovými výstupy vypadá kratší, než u běžné verze. Kabina začíná až snad v půlce auta, řidič ale sedí v takřka ideální pozici. Sériový gumový spojler musel vyklidit místo velkému lakovanému křídlu. Není ale jediným doplňkem, Suhe Fashion je kompletní bodykit podspojlerů, nástavců prahů a žaluzií zadních oken, které vypadají krásně dobově. Dnes se to nenosí a vypadalo by to strašně přeplácaně, ale jako dobový tuningu to celkem funguje. Totéž se dá říct i o decentních polepech. Nasazená patnáctipalcová kola jsou z Fordů RS a s těmi nikdy nešlápnete vedle. Z pod zadního nárazníku navíc vykukují dvě obří koncovky výfuku, které stojí za větší hlučností auta.

Do interiéru se díky ohromně dlouhým dveřím nastupuje skvěle, navíc je auto v nejvyšší výbavě Ghia. Čekají tam na vás dvě nesmírně pohodlná a nízko ukotvená útulná sedadla s výborným anatomickým tvarováním a výrazným bočním vedením umožňující posez v ideální pozici, a pak zadní, trochu nouzová lavice. Tam opravdu dlouháni nebudou chtít sedět. Za ní je poměrně velký a plochý kufr, který dělá z tohohle kupé i lehce praktické auto. Navíc se stejně jako u druhé generace vyklápí celá záď i s oknem, takže přístup je sem mnohem lepší. A slušně auto i vyvětráte během parného dne, protože je tu šíbr.

Vidlicový šestiválec 2.3 s karburátorem má krásný zvuk a už u stojícího auta brumlá takovým stylem, že rázem pochopíte, jak rád se pohybuje ve vyšších otáčkách. Pod kapotou mu konstruktéři vyčlenili jen úzkou nudli mezi podběhy, které jsou velmi široké. Zvuk má ale krásný a byla by škoda jen tak nečinně stát u auta, takže hurá za volant.

Stačí jen zvyknout si na trochu jinou kulisu přesného řazení a už se můžete s Capri vesele prohánět. Třeba řízení si určitě zamilujete hned, protože jde hladce a je krásně čitelné a komunikativní, okamžitě přes malý volant víte, co přední kola dělají. Tady navíc prošlo repasí, aby jste si jízdu doopravdy vychutnali. Motor má slušný záběr, ale auto není brutálně rychlé, spíš krásně hbité a svižnou jízdu rozhodně nabídnout umí. Slušně naladěný je i podvozek (prošel repasí, dřív auto dost plavalo) s tužšími silentblocky, který v zatáčkách vzhledem k věku příjemně překvapí. Nebudete s ním nejrychlejší, ale budete se královsky bavit a o to by za volantem youngtimeru mělo jít především.

Když Capri po osmnácti letech končilo, mělo na kontě necelé dva miliony vyrobených kousků. Nahradila ho předokolka Probe, která ale stejně kultovní status nikdy nezískala. Jednak nehrála v Profesionálech, ale také nevypadala tak originálně a chuligánsky. Pokud milujete youngtimery, bude se vám Capri určitě líbit. Jezdí skvěle, je slušně praktické, spoustu dílů sdílí s rozšířenějším Escortem, a hlavně se vám s ním bude dobře jezdit. A v netradiční úpravě vypadá originálněji než standardní verze, připomínající zase seriál Profesionálové.