Polské hospodářství bylo po válce v troskách, hlad po produkci ale nepřestával. Navíc jeden z nejlidnatějších evropských států neměl dostatek aut. Bez jakékoliv historie se ale začíná těžko, což je pro polský automobilový průmysl příznačné. Ve finále je jediným čistě polským osobním automobilem Syrena, a na tu zrovna Poláci nemohou být pyšní. Tedy kromě jedné zajímavé verze.

Fabrika Samochodov Osobnych, tedy FSO, vyráběla nejprve automobil Warszawa. Ten byl jen upraveným GAZem M-20 Paběda. Warszawa sice byla hodna jména hlavního města, pro motoristy byla ale leckdy zbytečně velká a drahá. Polsko zoufale potřebovalo motorizovat a nabídnout lidem levné malé auto. Vzhledem k tomu, že Poláci žádný vhodný model v zahraničí nenašli, rozhodli se vytvořit si jej sami. Tak vznikla Syrena, která ale doplatila na příliš dlouhou dobu výroby a stěhovala se později do továrny FSM, aby uvolnila místo Polonezu.

V roce 1957 se skupinka inženýrů rozhodla, že si postaví pro testovací účely jednu speciální Syrenu, která bude sloužit jako pojízdná laboratoř. A když už si stavěli prototyp, rozhodli se, že to bude krásný sporťák. Na projektu pracovali Cezary Nawrota a Stanislaw Lukaszewicz celé tři roky ve volném čase. Hotový automobil pak představili 1. května 1960 u příležitosti oslav svátku práce a sklidili velký ohlas. Ostatně dodnes je Syrena Sport považovaná za nejkrásnější polské auto, které kdy vzniklo. Nádherný tvar stvořil Cezary Nawrota, který se inspiroval Ferrari, Mercedesem-Benz 190SL nebo Chevroletem Corvette.

Syrena Sport měla dlouhou nízkou kapotu, po stranách vystouplé světlomety a vpředu velkou širokou masku. Na boku jí zdobila chromovaná linka, ze stejného materiálu byl i zadní nárazník. Laminátová karoserie byla v červené barvě.  Odpružení vpředu zajistila příčná listová pera, vzadu zkrutné tyče. Původně se uvažovalo nad motorem z klasické Syreny, ale pro malý sporťák byl moc velký. Wladyslaw Skoczynski a Andrzej Zaton tak dostali za úkol zkonstruovat novou pohonnou jednotku. Výsledkem byl čtyřtaktní dvouválcový boxer chlazený vzduchem. Blok motoru pocházel z francouzského automobilu Panhard Dyna, válce, písty a hlavy měl ale z motorky Junak S-03. Klikovou hřídel a ojnice si však konstrukční tým vyvinul vlastní.

Sedmistovka dosahovala výkonu jen 35 koní, na auto s hmotností jen 710 kg to ale nebylo tak pomalé, jak by se mohlo zdát. S maximálkou 125 km/h to nebyl žádný supersport, ale v provozu se neztratil. Alespoň byl výrazně zábavnější, než sedan Syrena. Přepracované řízení, hydraulická spojka a čtyřkvalt zajistili autu slušnou zábavnost, navíc šlo i o nejrychlejší auto z tehdejšího Polska.

Reakce odborného tisku byly pozitivní, i lidem se sporťák líbil. Začala šeptanda o malosériové výrobě a hned dvě firmy dokázaly zahájit výrobu elegantních karoserií. To se ale nelíbilo zpátečnické vládě, ve které seděli nechutní ignoranti. Tajemník dělnické strany Wladyslaw Gomulka prohlašoval, že běžný člověk mít auto nemusí, že mu stačí kolo, sám se nechával vozit ve vládním Zilu. Ano, takoví psychopaté vedli socialismus v Polsku. Syrena Sport byla podle nich extravagantní (to by možná ještě zkousli) a imperialistická (přes to nejel vlak). Prototyp s nájezdem necelých 30 tisíc kilometrů stáhli z testování a zamkli jej do hlubin výzkumného centra automobilky. To ale nestačilo, tragický osud prototypu se měl naplnit úplně. V sedmdesátých letech totiž překážel a zabíral místo, takže se rozhodlo o jeho sešrotování spolu s dalšími prototypy. Ani dokumentace se v plné míře nedochovala. Vše co se dá na toto téma potkat dnes, jsou pouze repliky na různých podvozkových základech.