Článek
Model Visa se představil v Paříži v roce 1978 a měl být na domácím trhu konkurentem Renaultu 5 a Peugeotu 104. Takřka okamžitě se automobilka rozhodla, že jej nasadí do rally, kde se kariéra typu GS chýlila ke konci a obří model CX se pro soutěže příliš nehodil.
Citroën vytvořil projekt Super X a následně soutěžní verzi Tropheé pro skupinu B. Auto mělo pětistupňový manuál a motor OHC o objemu 1299 ccm (zmenšený objem sériového motoru 1350 ccm) se dvěma karburátory Weber a pohon pouze předních kol přes samosvorný diferenciál, což už v roce 1983 nestačilo na nejlepší speciály. Visu dokonce porážela i nejlepší auta skupiny A, což byla trochu ostuda.
Pro skupinu B se tedy francouzský výrobce rozhodl zajít ještě dál a vyrobil speciál 1000 Pistes s výrazným odlehčením celého auta (kapota, dveře a boční okna byly z plastu), větším výkonem a hlavně s pohonem všech kol přes dva samosvorné diferenciály. Motor měl objem 1440 ccm a dva karburátory Weber 45 DCOE. Dosahoval výkonu 145 koní v 7000 otáčkách a točivého momentu 150 Nm v 6000 otáčkách. Maximálka byla slušných 175 km/h a na stovce byla malá Visa za 9,5 sekundy. Aby auto i zpomalilo, dostalo větrané kotouče dopředu a obyčejné dozadu. Nehořlavá plastová nádrž měla objem 80 litrů, nezávislé zavěšení všech kol bylo samozřejmostí stejně, jako hřebenové řízení s posilovačem.
Citroën se sice hodně snažil, ale na úspěchy ve třídě B to nestačilo a piloti končily mnohdy až v druhé desítce. Největší úspěch přišel až v roce 1987, tedy po konci skupiny B. Jediným výsledkem kdy Visa obstála v konkurenci, bylo osmé místo Andrueta na Monte Carlu 1985. Byla ale o dost levnější, než jiná béčka a tak v národních šampionátech startovala častěji, zejména ve Francii a Španělsku. Konec kariéry po zrušení skupiny B znamenal přesun aut do rallycrossu a na Dakar.
