V první polovině 60. let si pověst nejluxusnějšího automobilu na světě vysloužil Mercedes 600 Pullman a Rolls-Royce Phantom V. Velikáni tohoto světa často využívali limuzíny původem z USA. V tomto kontextu se japonští výrobci prezentovali poměrně málo. Císař Hirohito si po válce pořídil Cadillac série 75. Ale japonští státníci cítili frustraci, když jezdili automobily vyrobenými ve vítězných Spojených státech. Pro úředníky měl automobilový „American Dream“, původem z Detroitu, pouze pár let po válečné porážce velmi hořkou příchuť ponížení. 

Již na konci 50. let inženýři předních koncernů Země vycházejícího slunce pracovali na prototypech nových limuzín. V říjnu 1963 Mitsubishi představilo model Debonair. O dva roky později debutovaly téměř současně do tohoto segmentu aspirující Premium Nissan President a Toyota Crown Eight. 

VG20 - vozidlo tří výročí 

Na 14. února 1967 vedení koncernu Toyoty plánovalo oslavy 100. narozenin Sakichi Toyody, zakladatele firmy Toyoda Spinning and Weaving Co. Ltd., která započala existenci koncernu Toyota. V srpnu téhož roku se pak konaly oslavy 30. výročí společnosti Toyota Motor Corporation založené v roce 1937. Třetí výročí připadlo na duben roku 1968 – 100. výročí tzv. Restaurace Meiji (vláda císaře Mutsuhito), kdy Japonsko slavilo uznání světovou mocností. Práce na luxusní limuzíně, která by byla hodna tak významných výročí a byla by určena pro vysoké japonské představitele, byly zahájeny v roce 1961. 

První etapou na cestě Toyoty do segmentu Premium byla Toyota Crown Eight, která se představila 20. dubna 1964 v Tokiu. Pod dlouhou kapotou tiše broukal vidlicový osmiválec o obsahu 2,6 litru s výkonem 115 koní. Tento hliníkový motor, v historii japonského automobilového průmyslu první, byl vyvinutý ve spolupráci s firmou Yamaha. Crown Eight získal skvělé hodnocení mezi vládními i korporátními uživateli. Byl spolehlivý, rychlý a měl dlouhou životnost. Ale od automobilu tří výročí, později pojmenovaného Century, se očekávalo mnohem více. Na bázi agregátu V byl zkonstruován motor 3V. Obsah byl zvýšen na 2981 cm3 a výkon dosahoval 150 koní při 5 200 otáčkách za minutu. 

Pouze pro premiéra a velvyslance 

Prototypy VG20 byly testovány na podzim roku 1966 a o několik měsíců později byly smontovány první předsériové exempláře. Oficiální debut Toyoty Century se konal 26. října 1967 na 14. ročníku Tokijského autosalonu ve výstavním komplexu Harumi. Vlajkový model koncernu Toyota s velkým zájmem sledovalo více než 1,4 milionu návštěvníků. Jen velmi málo z celkem 655 vystavených automobilů tehdy vzbudilo tak obrovský zájem. Japonský automobilový tisk s ryzí hrdostí popisoval Century jako „vrchol technologie a luxusu“. 

Během testů již sériově vyráběné kusy dosahovaly rychlosti 170 km/h, ale důležitější než rychlost byla prestiž a perfektní kvalita zpracování. Přestože císařská administrativa Kunai-chō upřednostňovala limuzíny Nissan President, svou cestu do garáží paláce Chiyoda našlo i několik vozů Toyota Century. Limuzínou jezdili vysoce postavení představitelé japonské vlády: ministři, státní tajemníci a velvyslanci Japonska ve strategických zemích, mezi jinými ve Washingtonu, Londýně a Šanghaji. Toyota Century se pochopitelně stala i služební limuzínou Eije Toyody, prezidenta koncernu Toyota Motor Corporation. 

Century mělo ve standardní výbavě klimatizaci, rádio a elektrické ovládání oken. V nabídce bylo také čalounění z vybraných druhů kůže, ale mezi japonským establishmentem byla nejvíce populární konfigurace s velurem a krajkou. Ručně vyráběné krajkové potahy na sedadla jsou v Japonsku symbolem nejvyšší prestiže a ušlechtilý velur je hodnocen výše než kůže, jejíž zápach připadá řadě Japonců nepříjemný.  

Cestující na zadním sedadle byli chráněni před zvědavými pohledy záclonkami v oknech. První generace Century (1967-1997) byla k dispozici v černé barvě a na speciální objednávku bylo možné koupit metalizovaný odstín Palmela Grey nebo tmavě modré Zenith Blue. Nicméně většina zákazníků volila černou barvu jako nejvhodněji sladěnou s významem limuzíny. Toyota Century byla nabízena výlučně na japonském trhu. 

Změny v konzervativním stylu 

Ke změnám Toyoty Century docházelo velmi diskrétním způsobem. Na podzim roku 1973 byla představena zmodernizovaná série VG21. Obsah motoru se symbolem 4V-U se zvýšil na 3,4 litru a výkon vyskočil na 180 koní. Vpředu byly použity kotoučové brzdy  Summitomo/Dunlop. Vzadu pak byla umístěna zvětšená skla světel. Novinkou bylo také elektromechanické centrální zamykání. 

O dva roky později bylo upuštěno od montování manuální převodovky a diagonální pneumatiky byly nahrazeny radiálními. Zajímavým experimentem byla Toyota Century Gas Turbine Concept GT45 napájená plynovou turbínou a s elektrickým motorem. Hybrid napájený leteckým petrolejem (kerosinem) dosahoval rychlosti 160 km/h. 

Následující desetiletí je obdobím Century VG40, kdy byl zaveden, v souladu s přísnějšími emisními normami, čtyřlitrový motor 5V-EU s elektronickým vstřikováním paliva. Tato pohonná jednotka byla montována mezi roky 1982-1987. Značným, i když zvenku neviditelným symbolem technologické revoluce bylo použití optických vláken v elektrickém systému vozidla. V roce 1982 byla zavedena větší, obdélníková maska chladiče a nové nárazníky s integrovanými mlhovými světly. Osmdesátá léta přinesla také nový kokpit s elektronickými displeji. V roce 1990 byla představena verze Century Long (L) VG45 s prodlouženým podvozkem. Navzdory debutu Toyoty Celsior, ve Spojených státech a Evropě známé jako Lexus LS400, zůstalo v Japonsku vlajkovou lodí koncernu Century. 

Druhá generace: krajky a digitální televize 

Dne 18. dubna 1997 Tokio představilo II. generaci Toyoty Century (E-GZG50). Linie karosérie se změnila jen mírně, ale délka vozidla se zvýšila až na 527 cm. Přímo revoluční bylo použití 12válcového motoru o objemu pěti litrů s výkonem 280 koní. Jednotka se symbolem 1GZ-FE měla dvě vačkové hřídele pro každou řadu válců ve vidlicovém uspořádání. Spolupracovala s ní čtyřstupňová automatická převodovka Aisin Warner, s řadicí pákou buď na podlaze, nebo pod volantem. Od roku 2005 ji nahradil elektronicky řízený šestistupňový automat Super ECT. 

Na dvoře dynastie Heisei 

V roce 2006 nahradil opotřebované třicetileté limuzíny Nissan Prince Royal na císařském dvoře model Toyota Century Royal. Nová vozidla byla vyrobena na zvláštní objednávku dvoru císaře Akihita a císařovny Michiko. Karosérie těchto vozů je dlouhá šest metrů a výkon obrněných, a proto i mnohem těžších automobilů činí 350 koní. U dveří byly instalovány speciální schůdky z leštěné žuly. Čalounění stropu bylo potaženo speciálním rýžovým papírem a čalounění sedadel je z ručně tkaného veluru. Jedná se o symbolické navázání na období, kdy Toyota vyráběla tkalcovské stavy. Cena každého takového kusu činí více než půl milionu dolarů. Namísto registračních značek má císařská limuzína státní znak Japonska, Kiku-no Gomon - zlatou chryzantému s 16 okvětními listy. Mnoho vozidel Century ještě stále používají vysoce postavení císařští úředníci a ochranka panovníka. 

50 let výroby

Přestože Japonsko vždy spojujeme s průmyslovými roboty a masovou sériovou výrobou, vlajková loď Toyoty byla montována ručně. Stačí vzpomenout, že plechy karosérie byly leštěny bez použití strojů a lak byl nanášen v několika vrstvách. Katalogová cena modelu 2017 činí v přepočtu více než dva a půl milionu korun.

Výroba Toyoty Century byla ukončena v únoru 2017, přesně po 50 letech od svého uvedení na trh. Tato limuzína, která je mimo Japonsko nedostupná, má status kultovního vozidla a každý kus na trhu, např. odkoupený z ambasády, bleskově nachází nového majitele. Dosud však není známo, zda se japonské elity dočkají nástupce tohoto modelu.