Článek
První sériové auto jste mohli mít v jakékoliv barvě, pokud byla černá. To krásně ilustrovalo možnosti individualizace automobilů. Ono k čemu taky individualizovat, prostě jste potřebovali dopravní prostředek z bodu A do B. Pokud jste se chtěli odlišit, vyměnili jste následně svou Fordku za vůz jiné značky. Auto bylo spotřebičem k dopravě (některým výrobcům to vydrželo dodnes), který nemělo v očích lidí smysl zkrášlovat či upravovat. Tedy jistě, bylo dobré, když novější model rychleji jel a méně žral, ale proč dělat větší chromové lišty a jinak tvarovat kliky?
Zlom nastává ve třicátých letech, kdy se z automobilu stává něco víc, než jen spotřebič. Zatímco pračka zůstává pračkou a umí jen prát, auto nabízí víc. Je symbolem svobody pohybu, kdy můžete jet kdy chcete a kam chcete v pohodlí, jaké si zasloužíte. To mají automobily dodnes a právě proto je považuji za nejlepší dopravní prostředek na světě (a pochopitelně i za nejlepší spotřebič). Nemusí vás zajímat jízdní řády ani vzdálenost cílové destinace, čas potřebný na cestu nebo počasí. A navíc si auto dnes může v Evropě dovolit značná část lidí. Ve chvíli, kdy ve třicátých letech tato situace nastala, objevily se rázem různě zaměřené automobily na luxus či rychlost nebo přepravní kapacitu. A výrobci se začali předhánět v tom, kdo nabídne zákazníkům víc.
Jenže dát něco unikátního na sériovku je drahé, takže jak strhnout pozornost od konkurence k sobě? Jistě, představit auto, jedno jediné, které ukazuje, co všechno bychom byli schopni udělat a konkurenci tím trumfnout, kdyby si to někdo u nás zaplatil. Asi takhle uvažovali inženýři v automobilce Buick, když v roce 1938 představili první koncept na světě – Buick Y-Job.
Konstruktéři si vzali základ z modelu Century a postavili na něm velký dvoumístný kabriolet, který byl plně funkční. Ten dostal pod kapotu řadový osmiválec 5,2 litru s výkonem 141 koní. Elegantní karoserii navrhl šéfdesigner Harley J. Earl. Automobil měl elektrickou skládací střechu, která byla ukrytá pod kovovým panelem. To bylo ve třicátých letech absolutně unikátní. A stejně neotřele působily i mrkačky, které se na autě objevily vůbec poprvé. Auto mělo elegantní aerodynamickou karoserii a velké množství chromovaných doplňků. Překvapivá byla snad jen malá třináctipalcová kola, standardem tehdy byly šestnáctky.
Auto si mohli prohlédnout nadšení návštěvníci Chicago Auto Show 1950. I přes řadu kladných ohlasů jej však GM po výstavě odvezlo zpět do továrny a uložilo ve skladu. Tam stálo zapomenuté do doby, než bylo darováno Sloan Muzeu v Michiganu. Následně se stěhovalo do muzea Henryho Forda, kde bylo umístěno do roku 1993. Od té doby už opět zdobí prostory GM, konkrétně jejich design centrum v Michiganském Warrenu, kde si jej můžete prohlédnout i vy. Je dobře, že se tenhle první koncept zachoval a že dodnes automobilky podobné výtvory představují. Díky tomu víme, co všecho by automobilky dokázaly, kdyby...
