Závodní legendy se draží už tento víkend

Mezitím, se ale podívejme na závodní skvosty, které budou rovněž k mání a dle mého skromného názoru snad ještě zajímavější. Bude jich na prodej hned několik desítek a je jen velmi těžké vybrat ty nejzajímavější. Všechna mají kouzlo a za jejich vznikem i závodní kariérou stojí silné příběhy. Nakonec jsem zvolil dva příběhy z padesátých let, protože v té době se závodilo způsobem, který dnes nesmírně obdivujeme a současně už ani nedovedeme představit. Soutěžilo se na silničních okruzích, ale i v horách, kde se zdolávaly serpentiny bez svodidel, a častokrát i na rozbitém štěrku. Bylo to nebezpečné a nesmírně vzrušující.

Legendární dvojka Duncan Hamilton a Tony Rolt, to jsou přeci jedni z nejúspěšnějších britských závodníků éry, kterou můžeme znát maximálně z vyprávění našich dědů. Oba bojovali v bitvě o Británii a oběma se válku podařilo přežít. Na prahu padesátých let si užívali života a závodění s auty vnímali úplně jinak než my dnes. Byl to jeden velký mejdan. Historka o tom, kterak Hamilton zvítězil v třiapadesátém v Le Mans jen proto, že si proti kocovině pomáhal několika panáky Brandy, se zapsala mezi legendy motorsportu. Kdoví, jak to doopravdy bylo, nicméně tenhle drsný chlapík nezpomalil ani přes bolestivě zlomený nos při střetu s ptákem ve vysoké rychlosti a Jaguar C-type dovezl vítězně do cíle.

A tenhle stejný Duncan Hamilton začínal vyhrávat závody ještě dříve, právě na autě, které máte zrovna před očima. Zelený Jaguar XK120 s poznávací značkou LXF 731 zakoupil jistý Philip Fotheringham-Parker. S Duncanem Hamiltonem byli kamarádi. Amatérsky před válkou závodil a doručení zbrusu nového sportovního vozu od Jaguaru, který viděl poprvé na předváděcích jízdách v Silverstone v roce 1949, se div nemohl dočkat. XK120 byl přelomový vůz se silným řadovým šestiválcem o rozvodu 2xOHC. A jak již název napovídal, dokázal vyvinout maximální rychlost 120 mil za hodinu (skoro 200 kilometrů za hodinu). Ve skutečnosti uměl být ještě podstatně rychlejší. Legendární rychlostní rekord Jaguaru s Normanem Dewisem za volantem na rovném úseku belgické dálnice mezi Oostende a Jabbeke budiž důkazem.

Konkrétní XK120 tedy pan Parker ihned po doručení z továrny poslal Hamiltonovi na zajetí a přípravy pro okruhová závodění. Hamilton s ním závodil poprvé v květnu následujícího roku 1951 na klubovém závodě v Silverstone, kde zajel třetí místo, hned za Stirlingem Mossem a Charlesem Dodsonem. Během sezony auto závodilo ještě několikrát a úspěchem bylo i páté místo na zářijovém tradičním mezinárodním setkání v Goodwoodu, kde v tvrdé konkurenci startoval Stirling Moss dokonce už na prvním továrním ryze závodním Jaguaru C-Type.

Jaguar pak závodil dál během padesátých let a po dlouhé přestávce se jej před zhruba deseti lety povedlo citlivě a věrohodně zrestaurovat do původní podoby. Účastnil se doprovodných akcí jako například Le Mans Legends, mohl by jistě příští rok startovat i v Le Mans Classic a současnému majiteli se s ním několikrát povedlo úspěšně zdolat Mille Miglia Storica. Automobil má neuvěřitelné kouzlo a je současně i vstupenkou na skvělé akce, opravdové závody gentlemanů. Bude potřebovat zejména pravého řidiče, a nejen sběratele cenností. A když už jsme narazili na cenu, vězte, že odhadní cena leží někde kolem dvanácti milionů korun, což je dost možná férová částka za automobil, který kdysi řídil jeden z nejlepších i nejdrsnějších závodníků Británie.

Když se v roce 1958 v Earls Court motorshow objevil první Lotus Elite s revolučně řešenou konstrukcí a s nádhernými aerodynamickými tvary, okouzlil nejspíš úplně všechny. Abych to upřesnil, prototyp se objevil již o rok dříve. Nicméně tento konkrétní vůz je vůbec prvním produkčním exemplářem Lotusu se samonosnou karoserií z tvrzených skelných vláken. Domů z výstavy si ho odvezl jazzman Chris Barber. Tehdy mu bylo dvacet osm let a popularita jeho hudební skupiny strmě stoupala. A Chris, který během svého života získal cenný řád britského impéria, se ještě donedávna tu a tam objevoval na veřejnosti. Těší se stále pevnému zdraví a o nic hůř na tom není ani jeho někdejší auto s poznávací značkou CB23, se kterým v oné době sbíral vavříny ze závodních tratí.

Tenhle Lotus není jen tak obyčejný. Opravdu je tím prvním sériově vyrobeným modelem Elite s číslem šasi 1009, který Colin Chapman Barberovi prodal nejen proto, že měl peníze, ale byl to i jeho osobní přítel, jehož muziku si rád pouštěl. Chris Barber s autem závodil pět sezon a zúčastnil se i mezinárodních okruhových podniků. V Goodwoodu při závodě „Tourist Trophy“ se mu jeho třídu v rámci produkčních vozů podařilo dokonce v roce 1963 vyhrát. A to už někteří závodníci mezitím přesedlali na modernější a lépe konstrukčně řešené Lotusy Elan.

Lotus Elite však byl na svou dobu nesmírně pokrokový. Samonosná karoserie, do které bylo vlepeno jen několik málo ocelových výztuh a dílů zavěšení kol, byla nesmírně lehká a přísně aerodynamická. Součinitel odporu vzduchu činil pouhých Cd 0,29 a hmotnost stroje byla jen 503 kilogramů. Alain De Cadenet, závodník i motoristický žurnalista, který závodění se starými Lotusy zažil na vlastní kůži, s oblibou říkal, že Elite byl vlastně zcela bezpečný stroj. Havárie představovala jen totální destrukci vozu, který náraz velmi dobře utlumil. Řidič zůstal typicky sedět ve svém sedadle obklopen troskami povalujícími se všude okolo.

Jistěže při svém vyprávění docela přeháněl. S tehdejšími závodními vozy nechtěl pochopitelně bourat vůbec nikdo. Vůz poháněl motor o objemu 1 200 kubických centimetrů od Coventry Climax a v závodním provedení dokázal vyvinout až 120 koní. Auto je dnes opět kompletně připravené závodit v rámci historických okruhových seriálů a hledá ostříleného gentlemana, který se nebude bát usednout na horké křeslo závodního jezdce.

Atraktivních závodních vozů s osobitým příběhem se bude tento víkend dražit hodně. I proto mě toto téma nesmírně zaujalo. Na prodej bude mimo jiné špičkově připravený závodní Ford Falcon ročníku 1964, což je auto, které se na starých britských okruzích nahánělo v úžasných bitvách s Lotusy Cortina a Mini Coopery. Je to osmiválcový Goliáš, který bojoval proti Davidům, a věřím, že závodění v něm bude nesmírně naplňující zážitek.

Dále pak je v nabídce zrestaurovaný tovární závodní Talbot Lotus Sunbeam z roku 1980. Osmdesátá léta přestavuje úžasný bavorák M3 v dobové áčkové úpravě pro rallye anebo úžasné MG Metro 6R4 skupiny B, které soutěžilo v privátní stáji a barvách firmy ARTiX Ltd. Devadesátá léta pro změnu představuje jedna z méně známých legend britských cestovních vozů šampionátu BTCC, Honda Accord po závodníku Peteru Koxovi. Ostatně prolistujte si nahoře přiloženou galerií, a pokud by vás zajímal celý aukční katalog, neváhejte nahlédnout na stránky Silverstone Auctions, kde naleznete veškeré informace.