Hlavní obsah

Bájný Záporožec. Příběh o lidovém ukrajinském voze, který se k nám nikdy oficiálně nedovážel

Foto: Tomáš Hyan

Vylepšený Záporožec ZAZ-968A dostal větší motor 1,2 litru o výkonu 40 koní (29 kW)

Záporožec vznikl v tehdejším Sovětském svazu jako malý osobní automobil pro široké masy motoristů včetně válečných invalidů. Byl vyvinut v Moskvě, ale výroba byla v roce 1960 přidělena do ukrajinského závodu Kommunar, jenž měl v té době téměř stoleté zkušenosti se strojírenskou výrobou (založen v roce 1863 v Záporoží).

Článek

Ze spolupráce výzkumného automobilového institutu NAMI a moskevské automobilky ZMA (Závod malolitrážních automobilů) se v letech 1957–1959 zrodily prototypy Moskvič 444, které byly v definitivní verzi přejmenované jako výrobky Záporožského automobilového závodu (později AvtoZAZ) na ZAZ 965 Záporožec.

Úspěch zrozený z nedostatku

Zatímco automobily Moskvič, Poběda nebo Volga byly pro většinu ruských motoristů těžko dostupné, plán výroby Záporožce počítal s masovou motorizací, kterou později dále podpořila licenční smlouva na výrobu upravených vozů Fiat 124 od roku 1970 v Togliatti (známá Lada Žiguli). Záporožec je však o deset let starší, k výrobě byl schválen před více než šedesáti lety (přesně 25. července 1960). Ta se rozběhla v ukrajinském Záporoží o tři měsíce později 25. října.

Foto: Tomáš Hyan

První prototypy Záporožce vznikly v Moskvě, a proto nesly označení Moskvič 444, některé i s nápisem 650 podle objemu motoru

Továrna, která do té doby vyráběla obilní kombajny Kommunar SK-3, byla podle státního dekretu z listopadu 1958 přestavěna na největší ukrajinskou automobilku. Pomocnou ruku přiložily zavedené sovětské automobilky ZIL z Moskvy, GAZ z Gorkého (dnes Nižnij Novgorod) a MZMA (Moskvič) z Moskvy. Výroba osobních vozů, které na počest místa produkce dostaly jméno Záporožec, přežila do roku 1994, a podle dostupných údajů vzniklo celkem 3 422 444 Záporožců, z toho 322 166 prvního typu ZAZ 965.

Vlastní konstrukce

Přestože oblé tvary prvního Záporožce byly inspirovány úspěšným malým vozem Fiat 600, v jejich konstrukci jsou podstatné rozdíly. Konstruktéři z Moskvy samozřejmě prověřili západoevropskou konkurenci a prozkoumali i jiné výrobky. Italský Fiat se jim líbil nejvíc, i když pokukovali po Volkswagenu a dalších. Největším rozdílem je koncepce motoru, přední náprava, větší kola a zadní stupňovitá část karoserie.

První funkční vzorky byly dokončeny koncem roku 1957 ještě s motocyklovým dvouválcem boxer MD-65 uloženým vzadu, který se při objemu 650 kubických centimetrů ukázal slabý, navíc si tvar klikové skříně vynutil redukční převody v kolech, aby se zvýšila světlá výška pro ruské cesty. To bylo drahé řešení, a tak bylo po zkouškách obdobného a originálního dvouválce BMW 600 přistoupeno k vývoji zcela nového motoru.

Projekt originálního motoru

Ke slovu přišel opět výzkumný automobilový institut NAMI, jenž se pustil do projektů vzduchem chlazených motorů třídy 750 kubických centimetrů, a to NAMI-G s válci jako plochý boxer a NAMI-V s vidlicovým uspořádáním. Údajně byly oba čtyřválce, jiné prameny hovoří o G coby derivátu motocyklového dvouválce. Jisté však je, že byl vybrán vidlicový čtyřválec unikátní konstrukce, jehož klikovou skříň tvoří odlitek z lehké hořčíkové slitiny, opatřený výztužnými žebry.

Foto: Tomáš Hyan

Unikátní vzduchem chlazený čtyřválec v zádi vozu měl klikovou skříň z lehké hořčíkové slitiny a litinové válce

Individuálně odlévané válce ze šedé litiny jsou ve dvou řadách s úhlem rozevření 90 stupňů, přičemž každá dvojice má společnou hlavu. Válce i hlavy válců jsou shodné a tedy vzájemně zaměnitelné, klikový hřídel je třikrát uložen v kluzných ložiskách a vzduchové chlazení zajišťuje axiální ventilátor, poháněný klínovým řemenem a uložený mezi řadami válců. Ventilový rozvod je vrchový OHV s centrálním vačkovým hřídelem.

Pomozme Ukrajině

Kam posílat peníze, aby byly využity správně, kde jsou sběrná místa a co je zrovna potřeba, kam nabídnout možnost ubytování pro ukrajinské běžence? Podívejte se, jak můžete pomoci Ukrajině a jaká pomoc vhodná není.

Pokud máte ve svém okolí lidi, kteří do České republiky prchli před hrůzami války, nasměrujte je na tento manuál pro Ukrajince v ČR. Najdou v něm, kde hledat relevantní informace, které by jim mohly pomoci, jak je to nyní s vízy, se zdravotním pojištěním, možností ubytování apod.

První typ motoru pro vůz ZAZ 965 měl objem válců 748 kubických centimetrů při vrtání 66 mm a zdvihu 54,5 mm, po modernizaci v roce 1962 se objevil ZAZ 965A se zvětšeným objemem na 887 cm3 po převrtání na 72 mm. Výkon tak vzrostl z 23 na 27 koní (ze 17 na 20 kW) při 4 000 ot/min, později až na 30 koní (22 kW). Čtyřmístný vozík podle toho dosahoval rychlosti 80 až 95 km/h při spotřebě do sedmi litrů benzinu na stovku ujetých kilometrů.

Postupný vývoj a modernizace

Oblý dvoudveřový Záporožec první generace měl na rozdíl od Fiatu 600 stupňovitou záď, třináctipalcová kola (o palec větší) a zcela jinou přední nápravu s klikovými rameny, odpruženou torzními tyčemi (inspirace Broukem VW). Zadní náprava s vlečenými rameny a vinutými pružinami ovšem Fiat 600 opravdu připomínala, rozvor náprav byl s 2 023 mm o těch třiadvacet milimetrů větší, zatímco délka vozu 3 330 mm ve srovnání s italskou inspirací narostla o 115 mm.

Největším rozdílem obou vozů zůstal motor, u Fiatu 600 kapalinou chlazený řadový čtyřválec, u Záporožce vzduchem chlazený vidlicový čtyřválec. Jen pro exportní trhy se to u pozdějších typů změnilo, v Belgii se vůz prodával coby Yalta (jméno Záporožec bylo pro cizince těžko vyslovitelné), ale také s kapalinou chlazeným řadovým čtyřválcem z Renaultu 8 (objem 956 kubických centimetrů). Není bez zajímavosti, že vznikla i typová řada užitkových verzí s motorem vzadu i vpředu, z nichž se odvozený terénní ZAZ 969 vyráběl sériově v Lucku (později jako LuAZ 969 podle Luckého automobilového závodu). Motor V4 se u tohoto typu přestěhoval dopředu.

S novou karoserií

V roce 1961 se představil Záporožec 966 s modernizovanou pontonovou karoserií, která se tvary blížila německým vozům NSU Prinz, ovšem ani s nimi neměl nic společného (ty poháněly vzadu napříč uložené vzduchem chlazené řadové motory). Na sériovou výrobu však čekal až do roku 1966, v postupně vylepšovaných verzích přežila druhá generace do dubna 1994. Kromě motoru 887 se uplatnil nový o objemu 1 198 kubických centimetrů (vrtání x zdvih zvětšeno na 76 × 66 mm), označený jako typ 968, a tak se jmenovaly všechny vozy od roku 1974 po stylistických úpravách.

Výkon postupně vzrůstal na 40, 45 i výjimečně 50 koní (tedy 29, 33 a 37 kW). Typickým prvkem Záporožce 966/968 byly „kapsy“ na zadních bocích pro přívod chladicího vzduchu k motoru, od modernizace 968M je nahradily decentní větrací mřížky. Verze pro invalidy se dodávaly se slabším motorem, vybaveným samočinnou elektromagnetickou spojkou, převodovka zůstala čtyřstupňová. Pontonová karoserie druhé generace ZAZ 966/968 nabídla také více vnitřního prostoru, délka vozu se prodloužila o 0,4 metru.

A co následovalo? Záporožce s motory vzadu nahradil moderní ZAZ 1102 Tavrija, hatchback s kapalinou chlazeným řadovým čtyřválcem, uloženým vpředu napříč a s pohonem předních kol. Byla to třetí a poslední generace automobilů ze Záporoží. Další kroky společnosti AvtoZAZ už reprezentovala jen montáž zahraničních vzorů, k nimž patří ZAZ Sens (Daewoo Lanos), Vida (Chevrolet Aveo) a Forza (čínský Chery A13).

Reklama

Související témata:
ZAZ
Načítám