Toužíte po závodním Ferrari F40? Máte možnost!

Ferrari F40. Potřebuje takové auto představit? Nemyslíme si. „Effe Quaranta“, jak říkají Italové, má po světě tolik příznivců, že by jeden musel žít poslední pětatřicet let v jeskyni, aby o ní alespoň neslyšel. A ti z nás, kdo měli její model, plakát nad postelí nebo případně obojí, znají i ty nejpodrobnější zajímavosti a pikantnosti. Jak by také ne, vždyť jde o „Ef-čtyřicítku“!

Lepší už to snad ani být nemůže, ledaže by šlo o extrémně vzácnou závodní verzi, což je i tento případ. Jenže se závodním autem se nedá jezdit po silnici. To prostě nejde! Nebo? Dosavadní majitel této závodní F40 udělal několik málo úprav tak, aby bylo možné auto schválit k silničnímu provozu na (japonských) pozemních komunikacích. O „sponzorském daru“ nebo o známostech na úřadech se v inzerátu aukční síně nic nepíše, ale znáte to.

Tenhle vůz je jinak plnokrevná závodní verze Ferrari F40 pro šampionát JGTC, neboli „Japanese Grand Touring Car Championship“. V roce 1988, když bylo auto nové, byl majitelem japonský závodní tým Taisan Japanese Auto Racing, v jehož rudo-červených „válečných barvách“ se v průběhu let vystřídaly vozy jako Nissan Skyline GT-R, Porsche GT2 nebo Porsche 962.

Auto na fotografiích, které je momentálně na prodej v Japonsku, je vyvedeno ve svém starém závodním zbarvení i v závodní specifikaci. To znamená silnější motor, závodní kola Speedline obutá do závodních pneumatik, „mrkací“ světla jsou nahrazena konvenčními kvůli snížení aerodynamického odporu, zadní křídlo je naopak upraveno pro vyšší přítlak a v interiéru jsou závodní sedadla, závodní volant a ochranná klec. Je tu tedy všechno, co v závoďáku nesmí chybět.

Výkon onoho „silnějšího“ motoru je neveřejným tajemstvím, ovšem třeba u verzí GTE, které se zúčastnily mimo jiné vytrvalostního klání Le Mans, prý výkon sahal až k sedmi stovkám koní. V tomto případě tedy očekávejme velmi podobnou hodnotu.

Závodní F40 většinou připravovala firma Michelotto Automobili a motory F40 v jejich podání mívaly větší turbodmychadla IHI a výkonnější mezichladiče. V kombinaci s vylepšeným vstřikováním Weber-Marelli se tedy zvěsti o více než šestisethlavém stádu koníků pod kapotou dají považovat za reálné.

Ovšem co si budeme povídat, výkon je v tomto případě irelevantní. Tohle je F40. Závodní F40, se kterou se dá jezdit i po veřejných silnicích. Navíc má skvěle dochovanou (a poměrně úspěšnou) závodní historii – vůz totiž několik ze svých závodů také vyhrál. Například ten na japonském okruhu Mine, kdy jej na první místě dovezla posádka Oscar Larrauri a Tetsuya Ota.

Vůz se pyšní nájezdem pouhých 13 854 kilometrů, takže je sotva zajetý. Navíc má kromě ojedinělosti a závodní historie výhodu prakticky původního stavu, investiční potenciál je tedy téměř zaručen.

Má tohle vůbec nějakou chybu? Jedna by se možná našla – aukční síň BH Auctions zdrženlivě nezveřejňuje hodnotu vozu, ba dokonce ani odhadovanou částku. Takže popravdě ani nevíme, kolik prasátek musíme rozbít. Umí tady někdo japonsky?