Hlavní obsah

Legendární Mossův Mercedes a jeho poslední cesta do muzea

Foto: Mercedes-Benz

Pustit se s originálním závodním Mercedes 300 SLR do ranních ulic Londýna chce nejen odvahu, ale i policejní doprovod

Ten výkon se zapsal do dějin motosportu zlatým písmem. Píše se rok 1955 a Stirling Moss s Mercedesem 300 SLR zajel závod Mille Miglia na 1 600 kilometrů za deset hodin, sedm minut a 48 sekund, průměrnou rychlostí děsivých 157,7 km/h. Teď má 300 SLR za sebou svou poslední jízdu…

Článek

Stirling Moss zemřel na jaře před dvěma lety. Také Mercedes 300 SLR má za sebou poslední jízdu a od teď ho můžete obdivovat v muzeu ve Stuttgartu. Jak symbolické rozloučení. A ve videu, které Mercedes pořídil v ulicích Londýna, je těch symbolů daleko víc…

Jedno oko nezůstane suché. Vážně. Mercedes to hraje na citlivou strunu a připomíná nejen heroický Mossův výkon na Mille Miglia a dokonalé tvary otevřeného 300 SLR, ale objeví se v něm i Mossův syn Elliot, který v 7:22 ráno čeká před domem, až se tam auto objeví. A vy určitě víte, že tahle číslovka není jen startovní číslo, ale že je to čas, kdy Stirling Moss odstartoval do závodu Mille Miglia.

Foto: Daimler AG.

Mossův výkon je mimořádný a patří mezi nejlepší závodní jízdy všech dob!

„Bylo to extrémně intenzivních deset hodin, hlavně proto, že se jezdilo po veřejných silnicích,“ vzpomínal Moss opakovaně. „Řízení nikdy nešlo ztěžka, protože většinu času jste auto řídili výkonem a jelo se ve smyku, v poslední fázi závodu byly dlouhé úseky, kdy se jelo přes 290 km/h. Nejvíc namáhavé bylo být pořád soustředěný a být připraven okamžitě reagovat. Blázniví diváci obklopovali silnici, takže nebylo vidět na apexy zatáček, nevěděli jste, kdo vám tam kdy skočí… Byl to masakr.“

Moss sice svoji jízdu často zlehčoval, ale zároveň přiznal, že to bylo o mnoho těžší než závodit na Le Mans nebo ve Formuli 1. „Mille Miglia byl jediný závod, který mě opravdu děsil. Alespoň do chvíle, kdy byl odmávnutý start, potom už na to nebyl čas myslet.“ A o tom, že celý závod zvládl i díky amfetaminu, který mu dal jeho rival, ale i přítel Manuel Fangio (dojel na druhém místě s půl hodinovým zpožděním), se snad ani nemusíme bavit.

Možná by vás ale mohlo zajímat, že Mercedes 300 SLR s řadovým osmiválcem z monopostu W196 od Rudolfa Uhlenhauta točil 8 500 otáček a nabízel přes tři sta koní. A víte, proč jel Fangio sám? Mille Miglia mu totiž přišla příliš nebezpečná, aby riskoval, že zabije spolujezdce. Jeho Mercedes nakonec protnul cílovou pásku v Brescii jako druhý v pořadí.

Gert Straub, který celé roky pracoval v Mercedes-Benz Classic Center ve Stuttgartu, byl jistě také ve stresu (ale bez podpůrných látek). Právě on byl totiž vybrán, aby 300 SLR ranními ulicemi Londýna řídil. Měl na starosti provoz auta na všech roadshow a navíc právě odchází do důchodu. Nemůžete si přát lepší loučení.

„Co pro mě značka Mercedes znamená? Tradici a rodinné hodnoty. V Mercedesu totiž pracoval můj tatínek, dědeček i pradědeček,“ nechal se Straub slyšet v rozhovoru pro firemní magazín Mercedesu.

A ve videu o tom, jak to celé vznikalo, pak říká: „Na začátku jsem byl trochu nervózní, protože jste pod tlakem, je to nejen o řízení auta, ale taky abyste poslouchali pokyny režiséra. K tomu závodní 300 SLR má svoje roky a je navržené tak, aby fungovalo, když jede na závodní dráze, v plné rychlosti, a ne pro opakované zastavování a rozjíždění ve městě. Naštěstí policie odvedla perfektní práci, provedli mě městem a my přijeli na čas.“

A když už jsme zmínili tu policii… Jeden z policejních strojů měl na kapotě samolepku se slovy: „Kdo si myslíte, že jste? Stirling Moss?“ Což není nic jiného než odkaz na legendární incident, při kterém policista položil Mossovi právě tuto otázku po jednom poněkud optimistickém řidičském manévru v centru Londýna. Něco podobného pak zažil i Emerson Fittipaldi, tentokrát v USA.

Každopádně Stirlingův Mercedes 300 SLR můžeme od nynějška obdivovat v dechberoucím muzeu Mercedesu ve Stuttgartu. Nádherná stavba organických tvarů ukrývá spoustu cenných exemplářů, ale tenhle jistě patří k těm nejvzácnějším. Rozhodně stojí za návštěvu, jen připomínáme, že na devíti patrech a rozloze 16 500 m2 se nachází okolo 1 500 výstavních exponátům. Takže čtyři hodiny na návštěvu berte jako nezbytné minimum.

Reklama

Související témata:
Načítám