Hlavní obsah

Za hubičku si můžete v Nevadě prohlédnout řadu krásných aut

Foto: Tomáš Hyan

Na prohlídku Harrahovy sbírky potřebujete celý den, a tak jsme přijeli do Rena o den dříve. Hotely jsou zde relativně laciné, protože se předpokládá, že více prohrajete v kasinu. Vstupné do muzea je už dlouho dvanáct dolarů (265 Kč), což je na tak unikátní sbírku z dnešního pohledu rovněž levné. The Harrah Collection, nyní známá pod hlavičkou The National Automobile Museum, je v nových objektech téměř ve středu města. Po smrti Billa Harraha jeho sbírka více než 1 300 historických vozidel prošla výprodejem, nicméně řada vzácných kousků byla zachráněna a přes 250 automobilů je nadále k vidění.

Článek

Nevadské město heren Reno, známé jako „The Biggest Little City in the World“, tedy „Největší malé město světa“, poskytlo za symbolický nájem ve výši jednoho dolaru ročně velký pozemek u řeky Truckee, nedaleko největšího Harrahova hotelu. V září 1988 začaly zemní práce, 5. listopadu 1989 byla slavnostně otevřena zcela nová budova automobilového muzea, jež dostalo název The National Automobile Museum (Harrah Collection).

Foto: Tomáš Hyan

Studebaker Champion, jeden z klasických amerických šestiválců 2,8 litru (1953)

Nebylo to tak jednoduché, všechny půjčky však byly splaceny a automobilové muzeum vděčí za svou existenci především městu Reno a státu Nevada. Automobily jsou vystaveny ve čtyřech velkých halách (Gallery 1 až 4), spojených chodbami, jež jsou vyzdobeny jako ulice dob dávno minulých; nechybí ani zvláštní místnost věnovaná Billu Harrahovi a nahlédnutí do restaurátorské dílny.

Jak to v Nevadě začalo...

Zámožný podnikatel William (Bill) Harrah otevřel veřejnosti první sbírku vzácných automobilů, která čítala 325 vozů, dne 14. února 1962 ve velké hale ve Sparksu v Nevadě. Sbíral především ty automobily, jež byly buď unikáty už od vzniku, či se dochoval jen jediný anebo také první a poslední kousky výrobních sérií či vozy výjimečné pro svou konstrukci, historii a slavné uživatele. Jeho kolekce byla od počátku největší na světě, byť začala velmi skromně v roce 1948 zakoupením vozu Maxwell z roku 1907 (později zjištěno, že vznikl o čtyři roky později) a legendární „Plechové Lízy“ Ford Model T (opravdu z roku 1911).

Harrahova sbírka se neustále rozrůstala a počet vozidel přesáhl 1 300, více než 750 jich bylo vystaveno v showroomech na předměstí Rena, kam se kolekce ze Sparksu přestěhovala. Mezi exponáty nechyběly ani motocykly, letadla, parní lokomotivy, kočáry a motorové čluny. Vybrané kousky zářily v pasážích Harrahova impéria, tedy v jeho hernách a hotelech. Z hotelů vyjížděly zdarma autobusy, přepravující návštěvníky do muzea, kde vybírali vstupné 1,5 dolaru pro dospělé a 75 centů pro děti v doprovodu dospělých. Psal se rok 1967 a oficiální katalog uváděl 1 336 automobilů a dalších 31 získaných později, takže ještě nezařazených; 34 motocyklů, 12 člunů a lodí i 9 letadel. Pod pořadovým číslem 1 244 byla Tatra 87 ročníku 1947, obě slavné Bugatti 41 Royale z roku 1931 nesly čísla 95 (Berline de Voyage s tovární karoserií) a 96 (Coupe de Ville od Bindera).

Velké změny po Billově smrti

Uplynulo šestnáct let. Bill Harrah, který řídil automobil Hudson ročníku 1911 poprvé jako osmiletý a v šestnácti dostal od otce zánovní Chevrolet modelu 1926 (narodil se 2. září 1911 v Pasadeně), začal podnikat v rodné Kalifornii, ale už roku 1937 se přestěhoval do nevadského Rena, kde vytvořil největší komplex hotelů a heren na světě, kromě toho, že se stihl sedmkrát oženit (jednu ze svých žen si ale vzal dvakrát!). Zemřel 30. června 1978 po dvou neúspěšných operacích v St. Mary´s Hospital v Rochesteru v Minnesotě. Jeho obrovský majetek se stal předmětem zájmu mnohých, v roce 1980 hotelová síť Holiday Inns koupila firmu Harrah´s Hotel & Casinos včetně automobilové sbírky, kterou nabídla v aukcích.

Foto: Tomáš Hyan

Thomas Flyer 35, slavný vítěz legendárního závodu New York – Paříž 1908 (originál z roku 1907)

Zdvihla se vlna odporu a na nátlak veřejnosti Holiday Inns věnovaly 175 automobilů ze sbírky a obsáhlou knihovnu neziskové organizaci pod záštitou města Reno. Ostatní vozy, včetně Tatry 87 i obou unikátních Bugatti 41, byly rozprodány v aukcích, ty zbylé však vyplnily čtyři velké galerie nového muzea. V první galerii jsou ty opravdu nejstarší automobily od parních povozů přes vozy s neobvyklými pohonnými jednotkami až po elektromobily; druhá galerie je zaměřena na třicátá léta a ve třetí jsou vrcholné kousky padesátých až šedesátých let.

Thomas Flyer ze závodu New York – Paříž

Čtvrtá hala je věnována sportovním speciálům a uvádí je jeden z nejslavnějších maratonských typů, automobil Thomas Flyer 35, čtyřválec o objemu 9 362 kubických centimetrů a výkonu 60 koní (44 kW), slavný vítěz závodu New York – Paříž 1908. Éru páry ovšem nereprezentují jen stroje z počátku minulého století, ale také moderní Barber-Nichols Steamin´ Demon, jenž v srpnu 1985 dosáhl rychlosti 237,5 km/h, a zajel tak nový americký rekord (světový 205,4 km/h z roku 1906 pro nedodržení podmínek zůstal nepřekonán, to se podařilo až Britům s rychlostí 238,6 km/h v roce 2009).

Ještě větší ambice měl speciál Flying Caduceus (1960), s nímž se Nathan Ostich pokusil překonat absolutní rekord, ale dosáhl „jen“ 578,8 km/h, takže Craiga Breedlova nepokořil. Jeho stroj však byl prvním rekordním monstrem, poháněným leteckým proudovým motorem (General Electric J47 z bombardéru Convair B-36). Superkuriozitou sbírky je Jerrari (1977), vlastně Jeep Wagoneer s dvanáctiválcovým motorem Ferrari 365 GTC/4, postavený pro zimní cesty Billa Harraha z Rena k jezeru Tahoe.

Skutečné unikáty, jaké jinde neuvidíte

Nechybí jediný originální Dymaxion (1934), aerodynamický tříkolový vůz s motorem Ford 3,6 litru V8 o výkonu 75 koní (55 kW) a rychlostí přes 190 km/h; bájný Tucker (1948) ve stylu Tatry 87, ale s plochým šestiválcem v zádi a manuální automatizovanou převodovkou; experimentální kupé Phantom Corsair (1938), postavené příslušníkem známé kečupové rodiny H. J. Heinze; kupé Ghia L6.4 (1961) s motorem Chrysler 6,3 litru V8 pro Franka Sinatru, hliníkový Julian Sport Coupé (prototyp 1925) se vzduchem chlazeným dvouřadovým hvězdicovým šestiválcem v zádi.

K vidění je v muzeu i mohutný Fiat 50 HP Seven Passenger Touring (1914) z americké produkce italské značky v Poughkeepsie ve státě New York, jeden ze dvou kousků pozlacených vozů De Lorean DMC-12 (1981), ale také Mercury z roku 1949, s nímž hrál legendární James Dean ve filmu „Rebel Without A Cause“ a mnoho dalších jinde nevídaných skvostů.

Reklama

Související témata:
Nevada
Načítám