Hlavní obsah

Výběr deseti nejhorších superaut v historii

Foto: Weber Sportcars

Když ne nejkrásnější, tak měl být Weber alespoň jedním z nejrychlejších aut na světě. Jenže se mu nepodařilo ani to

Nejeden z nás si musel někdy říct, že vlastnit superauto musí být naprosto skvělé. Že nic lepšího už snad ve světě motorismu není. Jenže pokud jste se s některým z nich někdy svezli, pak jistě víte, že je to radost, ale i starost. Natankujete plnou nádrž a na ukazateli svítí dojezd 28 kilometrů. Nebo najedete na výmol a vypadne vám zub. Anebo v případě těch nejsilnějších se v nich tak bojíte šlápnout na plyn, že raději jedete jako šneci.

Článek

Musíme však uznat, že výrobci udělali v posledních letech obrovské pokroky, a dnes tak už i superauta umějí být poměrně využitelná. Takže díky chytré kontrole trakce s nimi lze jet i rychleji než 49 km/h a nedostanete infarkt. A díky moderním podvozkům si po absolvování cesty Praha-Brno a zpět nemusíte brát týden dovolenou. Jenže existuje i nějaké opravdu špatné superauto? Ano, existuje – kéž by jen jedno…

1. Weber Faster One (2008)

Jestli odhadujete, že Weber Faster One (zkráceně také Weber F1) bude jistě jeden z těch ambiciózních projektů, který nakonec skončil v propadlišti dějin, pak máte naprostou pravdu. Na internetu lze stále najít webové stránky „automobilky“ Weber, kde technická data zní víc než slibně – karbonový monokok, konstrukce inspirovaná světem závodů a o pohon se měl starat 5,6l V10 s dvěma turbodmychadly.

Jenže jak už asi správně tušíte, realitou se nestalo ani oněch slibovaných „přes 900 koní“, a dokonce už vůbec ne maximální rychlost 400 km/h, protože nikdo nikdy žádného Webera neřídil. Možná na tom má částečný podíl i ten podivný design.

2. DeLorean DMC-12 (1981)

Správné superauto má hned při prvním pohledu chytit za srdce – a to DeLorean v podstatě uměl, dokonce i dnes vypadá poměrně k světu. Racčí dveře, motor uprostřed, lamely přes zadní okno… už chyběly jen mrkačky a byl by dokonalý. Navíc byl na filmovém plátnu pravděpodobně nejrychlejším autem na světě…

Realita však byla jiná. Stylově vypadají DMC totiž poháněl šestiválec Peugeot o výkonu řekněme rozvážných 130 koní. Verze s katalyzátorem dokonce měly co dělat, aby se z nuly na stovku dostaly za deset sekund. Což nejsou úplně výkony hodné superauta.

3. Vector M12 (1995)

Devadesátá léta byla rodištěm několika ambiciózních projektů, ovšem opravdu minimum z nich přežilo až do dnešních dní. Jedním z přeživších ale byl Vector M12. Automobilka Vector Motors patřila pod křídla významné indonéské společnosti Megatech, která si jako designéra najala zkušeného Petera Stevense.

Dokonce i technika zněla slibně – jako základ Vectoru posloužilo Lamborghini Diablo, takže jej poháněla 5,7l V12 a řadilo se manuálním pětikvaltem. Lamborghini však tehdy nepřekypovalo kvalitou, což se Vectoru nepodařilo úplně vylepšit. Jistý Jeremy Clarkson v dobovém testu napsal, že je to „nejhorší auto na celém širém světě“. Vyrobilo se pouhých 17 kusů.

4. Caparo T1 (2007)

Dost možná jedno z největších zklamání 21. století – přitom si ale velká část automobilové veřejnosti přála, aby Caparo bylo dobré. No uznejte, nebylo by skvělé, kdyby se někomu podařilo postavit opravdovou silniční Formuli 1?

Myšlenka byla skvělá. I expertíza by nějaká byla – na Caparu dělali lidé, kteří dělali na bájném McLarenu F1. Vlastně i výkony byly velice slušné – zrychlení z klidu trvalo jen pět vteřin, ovšem ne na 100 km/h, nýbrž na 160 km/h! Problém byl, že Caparo o hmotnosti zhruba 600 kg a výkonu 575 koní se rádo porouchávalo. Nebo hořelo. A občas také obojí zároveň.

5. Panther 6 (1977)

Jeden by si řekl, že Panther připomíná šestikolovou Formuli Tyrrell, typ P34. A vlastně na tom něco pravdy je, protože Panther 6 byl opravdu inspirován tímto úžasným monopostem.

Pohon měl obstarávat 8,2l osmiválec twin-turbo, přičemž slibovaná rychlost se udávala až 320 km/h. Z nějakého důvodu se však projekt nedostal dále než za fázi konceptu – revoluce se tedy nekonala a automobil stále používá „jen“ čtyři kola. Vznikl pouze jeden kus s levostranným a jeden kus s pravostranným řízením.

6. Ferrari 400 (1976)

Ferrari 400, jedno z prvních čtyřsedadlových kupé z Maranella, je důkazem, že i mistr tesař se někdy utne. Svým způsobem bylo revoluční, protože šlo o první Ferrari, které používalo automatickou převodovku – jistě tedy nepřekvapí, že model 400 byl původně zamýšlen primárně pro americký trh.

Nikdy se tam však oficiálně nedovážel. V retrospektivě, když se jeden britský novinář a moderátor ohlížel za historií některých modelů Ferrari, při testování tehdy nové 458 Italia prohlásil, že Ferrari 400 bylo špatné snad úplně ve všem.

7. Aston Martin Virage (1989)

Ano, je to kupé s velkým silným osmiválcem a ano, je to Aston Martin. Ale přesto má jednu nebo dvě chyby. Podle dostupných informací byla kvalita jízdy průměrná a ani výroba nebyla zrovna dvakrát pečlivá. A přesto jste tehdy zaplatili 120 tisíc liber (dnes by to bylo 200 tisíc, tedy 5,8 milionu korun) za auto, které mělo přední světla z Audi 200. Charakter tedy zdá se není všechno.

8. Mistuoka Orochi (2006)

Název Orochi je inspirován osmihlavým japonským drakem. Konstrukce potom údajně byla inspirována Hondou NSX. Pohon však zajišťoval 3,3l V6 od Toyoty spřažený s rozvážným pětistupňovým automatem, takže stará dobrá NSX by mu napráskala. Přesto se Mitsuoka údajně vyráběl až do roku 2014.

9. Lamborghini Jalpa (1981)

O modelu Jalpa asi málokdo z nás slyšel, a je pro to poměrně dobrý důvod. Nejde o to, že by bylo vyloženě špatné. Spíš jde o to, že mělo jít o využitelnou, dostupnou alternativu k tehdejšímu Countachi. Jenže Jalpa nebyla ani využitelná, ani příliš dostupná. A v neposlední řadě – nebyl to Countach…

10. Jaguar XJ220 (1992)

Přítomnost XJ220 je v tomto výběru velmi překvapivá, uznáváme. XJ220 byla velmi pohledná, a dodnes si díky ní nejeden automobilový nadšenec takříkajíc „spraví oko“. Navíc díky rychlosti 347 km/h šlo ve své době o nejrychlejší auto na světětedy alespoň na pár let

Problém byl v tom, že Jaguar ve spolupráci s týmem TWR (Tom Walkinshaw Racing) představil XJ220, které mělo využívat závodní technologie a zkušenosti, které automobilka získala při závodech Sportovních vozů, a dokonce měl odtud pocházet i mocný 6,2l atmosférický V12. Jenže co se nestalo – zákazníci složili zálohu na dvanáctiválcové monstrum s pohonem 4x4, aby dostali zadokolku s 3,5l V6 biturbo. Takže šlo vlastně trochu o podfuk. Představte si, že by vám ve Škodovce dodali místo Octavie s dvoulitrovým motorem verzi s litrovým tříválcem – jednoho to zrovna nepotěší…

Reklama

Načítám