Hlavní obsah

VW Passat B3 vs VW Passat B8: Jak moc se změnil za 30 let?

Foto: Dalibor Žák

Je mezi nimi skoro třicet let, ale rychlé srovnání ukazuje, že Passat byl etalonem své třídy už dávno. A v přímém porovnání jsme zjistili, že mezi nimi vlastně zas takový rozdíl není.

Článek

Mám rád stará auta. Ne snad, že bych opovrhoval novými produkty regulacemi svázaného automobilového průmyslu, ale auta z přelomu 80. a 90. let mají prostě své kouzlo a teď po zhruba třiceti letech se ukazuje, že to byl začátek zlaté éry.

Moc rád vzpomínám na kupé BMW 318is generace E36 a Mercedes E500 W126, se kterými jsem zažil mnoho rozkošných automobilových zážitků. A nikdo mi nevymluví, že po BMW M3 E46, kterého nemám srdce se zbavit, už BMW neudělalo tak podmanivé sportovní auto.

Ono je to samozřejmě subjektivní a každý chce od auta něco jiného, ale osobně si myslím, že nejlepší auta vznikala právě v této době zhruba do velké ekonomické krize v roce 2008. Pak začaly automobilky šetřit a především se od té doby orientují na crossovery a SUV. A to jsou auta, která z celého srdce nenávidím. To jen tak na úvod, abyste pochopili, proč toto srovnání Passatů bude značně subjektivní. Ale nebojte, dojde i na skutečně objektivní hodnocení.

Passat z dvaadevadesátého

Když jsem na začátku prosince domlouval bazarovky na testy ojetin, objevil se v Auto ESA naprostý unikát. Červený kombík Pssat Variant z roku 1992 s motorem 1,8 l a na první pohled ve velmi zachovalém stavu. Po pár emailech, které potvrdily původní stav a snad i skutečných 211 000 km na tachometru, se podařilo auto domluvit na zápůjčku. Musel jsem jednat rychle, protože tenhle pěkný kousek se v Auto ESA za směšných 46 000 korun moc neohřeje.

Foto: Dalibor Žák

Takový krásný kousek v bazaru moc dlouho nevydrží, zvláště za 46 tisíc korun. Auto je z roku 1992 a bylo koupené nové ještě v Československu

A protože je na trhu právě faceliftovaný Passat B8, řekli jsme si, že zkusíme rychle sehnat nového Passat pro srovnání. Volkswagen měl ve flotile nakonec k dispozici pouze sedan, ale to nám rozhodně nevadí. Sedám proto do bazarové Octavie 1.4 TSI (o té si přečtete již brzy) a jedu starého Passata do Auto ESA vyzvednout.

Při bližším zkoumání se nestačím divit. Zvenku sice člověk hned pozná, že tohle není muzejní leštěnka a auto opravdu jezdilo, ale interiér je naprosto parádní. Takhle zachovalý Passat B3 je skutečný unikát, aspoň tedy v našich (a určitě i východoevropských) podmínkách.

Volkswagen Passat B3 se představil v roce 1988 v Ženevě a od předchůdců se dost lišil. Přišel s upravenou platformou z Golfu a s motory napříč. Ve své době se ale jednalo o velmi moderní vůz, což dokazuje třeba součinitel odporu vzduchu jen 0,29. Systém ABS ve standardní výbavě také nebyl ještě samozřejmostí a Passat B3 je snad první Volkswagen, při jehož konstrukci se začalo více přemýšlet nad deformačními zónami.

Passat také patřil mezi velmi oblíbená dovážená auta. Především v první polovině 90. let k nám mířilo mnoho podobných západních ojetin a třetí generace Passatu ještě na přelomu tisíciletí patřila k oblíbeným autům. Pak je ale rychle nahradily nové generace a starší kousky rychle skončily v rukou stále chudších a méně velkorysých majitelů, kteří je prostě nechali shnít. Nebo byly ukradeny někam na východ.

Foto: Dalibor Žák

Interiér Passatu B3 je překvapivě velmi prostorný, za což vděčí právě příčné zástavbě motoru. Kuriozitou je originální autorádio. Na dnešní dobu se sedí moc daleko od volantu a sedadla mají příliš krátká opěradla

Historie auta je také zajímavá. Koupené bylo nové ještě v Československu a celou dobu bylo provozované u nás. Pohled na tehdejší dobu opravdu bohatou výbavu (třeba originální autorádio a střešní okno) ukazuje, že tohle muselo být docela drahé auto. A nejlepší na tom je, jak stále všechno v autě funguje.

Pod kapotou klasika. A jede pěkně!

Benzinová osmnáctistovka s jednobodovým vstřikováním naskočí hned, a i když za studena trochu váhá, brzy se usadí na vyrovnaném volnoběhu. Řazení jde poměrně lehce a stačí vyrazit. Posilovač, který se k benzinovým verzím dával za příplatek, ukazuje, že v téhle době sloužil hlavně proto, abyste se nenadřeli při parkování. Řízení je o poznání těžší než v nových autech.

Foto: Dalibor Žák

Osmnáctistovka s jednobodovým vstřikováním měla 90 koní a 145 Nm. Na lehkého Passata (1320 kg) ale bohatě stačí. Současný Passat je asi o 300 kg těžší

Najíždím na pražský okruh a mířím pro Dominika, se kterým pojedeme vyzvednout domluveného nového Passata pro srovnání. Hned na tříproudé silnici se ukazuje, jak dobře bylo ze starých aut vidět. Mají tenké sloupky a velká okna, takže výhled z vozu je opravdu výborný. Ale to se nedá říci o zpětných zrcátkách, ve kterých vidíte... no, respektive nevidíte skoro nic. Člověka to nutí se vždy otočit přes rameno, aby se přesvědčil, že má v druhém pruhu místo.

Motor 1,8 l s atmosférickým plněním má sice papírové parametry 66 kW v 5500 ot/min a 145 Nm v 2500 ot/min, ale s relativně lehkým Passatem, který váží 1320 kg, nemá vůbec žádnou práci. Sbírá se z nízkých otáček, nebojí se plného plynu a pocitově jede jako za mlada. Čekal jsem línou zdechlinu, ale tenhle motor pracuje ochotně.

Foto: Dalibor Žák

27 let starý kousek by si zasloužil trochu lepší pneumatiky a nové brzdy. Jinak ale jede jako za mlada a ani v současném provozu se nemá za co stydět. Překvapí vysoká úroveň komfortu a kultivovanosti

Jistě, pod zátěží je motor trochu hlučnější, ale není to nic, s čím by se nedalo žít. Celé auto je i na dnešní poměry poměrně kultivované a tiché a rozhodně snese srovnání s moderní dobou. Vlastně jen poloha za volantem je poplatná tehdejší době a v autě se člověk neuvelebí tak přirozeně jako právě v novém Passatu, který by naopak mohl sloužit jako vzor tomu, jak má být ergonomicky auto navržené. Volant bych ve starém Passatu potřeboval blíž k tělu. Ale nezapomínejme, že na počátku 90. let minulého století ještě nebyl airbag běžnou součástí výbavy a čím dále se od volantu sedělo, tím to bylo pro bezpečnost lepší.

Dnes se učíme něco jiného:

„No to je teda retro!“ rozplývá se Dominik nad interiérem tohoto starého Passata. A cestou nešetří slovy obdivu, v jak pěkném stavu auto je a že z pohledu spolujezdce rozhodně nevypadá tak strašně, jak očekával. To už ale vyzvedáváme nového Passata s motorem 2.0 TSI o výkonu 190 koní a automatem DSG. Dominikovi přenechávám aspiranta na průkaz historického vozidla (na ten si bude muset počkat do roku 2022) a upozorňuji ho, že s „kličkatronikem“ musí opatrně, že už je ta klička trochu volnější. Inu, ani elektrická okna vpředu nebyla před třiceti lety standard.

Nemohla by ta nová auta chvíli držet zobák?

No a sotva si sednu do nového Passata, už mě stíhá naštvat. Otravné pípání, blikání, upozorňování, varování, vyhrožování, vnucování „ekotipů“, přeplácané dotykové infotainmenty... Vážně tohle někdo v autě chce? Já sakra vím, že je venku zima. Já krucinál vím, že si mám vzít pásy. Proboha já vím, že je tady třicítka, vidím značku! Ne, nechci stáhnout aktualizace map, teď fakt ne.

Foto: Dalibor Žák

Nový Passat je bez zrcátek o 112 mm širší, o 178 mm delší, o 71 mm vyšší a má o 161 mm delší rozvor. Je ale také o zhruba 300 kg těžší

Člověk nevyjede ani z parkoviště a už ho nové auto rozčiluje. Já vím, proč tyhle otravné upípané ptákoviny v autech jsou. Aby se s automobilkami nesoudily zástupy hloupých obézních nesamostatných nemyslících Američanů, kteří jsou schopní dát vykoupaného psa osušit do mikrovlnky jen proto, že jim výrobce trouby nenapsal do návodu, že se to nesmí.

Ale pro nás, kteří víme, že sedíme v autě za volantem a že se máme soustředit na řízení, by mohli výrobci někam zespoda přístrojové desky dávat tlačítko, kterým se to všechno vypne. Podepíšu vám, co chcete. Klidně, že si máte v případě nehody vzít moje ledviny. Jen ať na mě to auto, prosím, pořád nepípá. Já zatraceně vím, co mám dělat a kam jedu.

Po zdlouhavém procesu vypíná všech těch „asistentů“ a „pomocníků“ už ale nový Passat přestane vydávat otravné zvuky a sahat do řízení a konečně si zas můžu připomenout, jak dobrý dopravní prostředek tohle je. Je v něm ticho jako v hrobě a vypadá opravdu hodnotně. V tomhle se prostě doba posunula.

Foto: Dalibor Žák

Nový Passat ukazuje, jak moc se za třicet let automobilový trh posunul. Vyšší hmotnost je hlavně daň za nepopsatelně vyšší úroveň pasivní bezpečnosti, ale nelze zcela jednoznačně tvrdit, jestli všechno to otravné pípání a varování před vším přispívá bezpečnosti aktivní. Tak jako tak je ale nový Passat výborné auto

Jen ten nový přeplňovaný dvoulitr by mohl být pohotovější, ale to by se zase nelíbilo ekoaktivistům v Bruselu, takže i když se můžete chlubit, jak máte pod kapotou motor 2.0 TSI, já měl celou dobu pocit, že řídím čtrnáctistovku. Teprve když se na to pořádně šlápne, zabere dvoulitr tak, jak člověk od 190 koní čeká.

Ale abych jen „nehejtoval“. Takovéhoto Passata bych si opravdu dovedl představit jako auto, ve kterém najezdím za rok třeba 50 000 km. Jen bych na něj chtěl menší kola, tedy menší průměr ráfku, a na nich pneumatiky s vyšším profilem, aby to tolik nedrncalo. To i ten starý dědeček vedle žehlí příčné nerovnosti lépe než tohle nové auto, jehož nízkoprofilová kola zbytečně tlučou.

Foto: Dalibor Žák

Na velkých náklonech je vidět, že starší Passat je orientovaný hlavně na komfort. Tehdy se desetinky na okruhu vážně nehonily a na tlustých kolech pak lehké auto nerovnosti doslova žehlí

Foto: Dalibor Žák

S novým Passatem můžete z mnohem vyšší rychlosti brzdit tak o 50 metrů později a do zatáčky se vrhne hladově. Rychlost v apexu je nesrovnatelně vyšší, auto je stabilnější a silný motor ho bezstarostně vytáhne na další rovinku. Má to ale i stinnou stránku. Nová auta jsou na průměrné silnici příliš tvrdá a řidičsky trochu odtažitá

Společně auta fotíme a také je ještě čas na dynamické svezení. Tady se samozřejmě nemůže třicet let starý model s tím novým měřit, pokud jde o syrovou dynamiku, pružnost, zrychlení a ovladatelnost. Možná je nové auto o několik set kilogramů těžší, ale v zatáčkách se tolik nenaklání, má vytrvalé brzdy a dálniční tempo udržuje s naprostým přehledem a velkou rezervou.

Starší kousek zkrátka tak svižný není, do každé zatáčky se pořádně naklopí a brzdy má slabé. I když nedokážu posoudit, jak dobře by tenhle starý Passat brzdil, kdyby dostal brzdy úplně nové a také nějaké lepší pneumatiky, o které by se mohl pořádně opřít. Rozhodně se ale nedá očekávat takový trvalý účinek jako u nového auta.

Foto: Dalibor Žák

Aby se takhle nový Passat naklonil, museli byste provádět nějaký prudký vyhýbací manévr ve vysoké rychlosti. Tomu starému stačí trochu svižnější průjezd zatáčkou

Musíme si ale uvědomit, že tohle auto vznikalo v době, kdy technologie pneumatik byla na zcela jiné úrovni a ABS nebylo naprostým standardem. Bylo zvykem, že pedál byl měkčí, aby se řidiči při každém větším zabrzdění hned neblokovala kola. Dnes vám s brzděním pomáhají všemožné asistenty, rozdělovače brzdného účinku a podobně. Dříve nic takového v obyčejných autech nebylo.

Velký zvenku, uvnitř ale skoro stejný

Když jsem si pak při focení interiéru sedl dozadu ve starém Passatu, překvapilo mě, kolik je vzadu místa. Rozhodli jsme se proto obě auta změřit, ale srovnávat sedan a kombi nemá smysl, takže bylo potřeba někde sehnat nového Passata v kombíku. Volkswagen v novinářské flotile jiné auto aktuálně k dispozici neměl, ale vstříc nám vyšel prodejce vozů Amond v Kladně, který měl nového Passata Variant v nabídce a ochotně nám měření rozměrů interiéru umožnil.

A zjistili jsme opravdu zajímavá čísla, které najdete v přiložené tabulce:

Foto: Dalibor Žák

V nejdůležitějších rozměrech je nový Passat samozřejmě větší, ale povšimněte si třeba níže umístěných podsedáků vzadu u nového auta a také totožné vzdálenosti mezi opěradly sedadel. Nový Passat má totiž masivnější sedačku řidiče. Celkově starý model nepůsobí vzadu nijak stísněně, naopak je vzdušnější a uvnitř je pocitově více světla

Všimnete si především údajů pro vzdálenost opěradel sedadel, výšku podsedáku a prostoru pro nohy vzadu. V nich dokonce starý Passat toho nového překonává. Ovšem ve všech ostatních kritériích je vidět, jak nové auto narostlo. A to i v zavazadlovém prostoru. Nicméně vnitřní rozměry moc nekorespondují s tím, jak auto narostlo zvenku. Prostě byl prakticky stejný vnitřní prostor obestavěn větším množstvím železa.

Foto: Volkswagen

Nový Passat je prostě někde jinde. Řešení interiéru je ergonomicky výborné, ale asi nejznatelnější rozdíl je v sedadlech s delšími opěradly. Zatímco z nového auta vylezete po několikasetkilometrové etapě odpočatí, z toho starého se vypotácíte jako zmlácený pes

Nové, lepší a hlavně bezpečnější, ale bez duše

A tím se dostáváme asi k tomu nejdůležitějšímu. Všichni chceme, aby byla nová auta hlavně bezpečná. Chceme, abychom měli v maléru aspoň nějakou šanci. Ne snad, že bychom šli všichni bouračkám naproti, ale budou nedílnou součástí provozu a můžete být sebeopatrnější řidič, ovšem nikdy nevíte, co se stane kolem vás. A když už máte tu smůlu, že jste ve špatný čas na špatném místě a proti vám se řítí SUV, jehož řidič usnul nebo zrovna zírá do mobilu, chcete vždycky sedět v autě, které vám dá aspoň nějakou šanci.

Starý Passat z roku 1992 tak sice může být stále slušné, dostatečně svižné a docela pohodlné a hlavně velmi praktické auto, ale je otázkou, zda s ním dokážete žít každý den a pohybovat se s ním mezi tou záplavou oteklých arogantních SUV, která mají přední mlhovky v úrovni vaší hlavy.

Foto: Dalibor Žák

Volkswagen Passat B3 bylo (a vlastně ještě pořád je) velmi slušné auto a klidně byste ho mohli používat každý den i dnes. Moc kompromisů a ústupků dělat nemusíte. Otázkou ale je, zda jste ochotni převzít roli slabšího účastníka provozu

Navíc tato stará auta kladou na majitele mnohem větší nároky. Potřebují opravdu velice pečlivou údržbu, abyste se na ně mohli kdykoli spolehnout, díly se na ně shánějí trochu obtížněji a chtě nechtě je větší šance, že se nějaká věc opotřebuje nebo rozbije. To se samozřejmě může stát i u auta moderního, ale u třicetiletých aut se to přece jen stává častěji. Ať se o ně staráte sebelíp.

Passat B3 jako auto na každý den i dnes?

Jsou to samozřejmě věci, se kterými lidé provozující veterány a klasická auta počítají, umí s nimi žít a vlastně utvářejí celkový zážitek z vlastnictví takového vozu. A především mají pro denní potřebu nějaké modernější auto. Přijde mi také škoda tohoto pěkného Passata trápit každý den v provozu, posypové soli a výmolech českých silnic.

Kupovat tento krásný zachovalý kousek jako auto na dojetí je nesmysl. Ale pro nějakého nadšence, který má k Passatu nostalgický vztah (třeba to bylo jeho vůbec první západní auto po revoluci), to bude určitě velice lákavá možnost, jak si za velmi pěkné peníze dopřát aspiranta na veterána. Pokud tohoto Passata udržíte v provozu a hlavně v takhle pěkném stavu, bude z něj jednou ceněná rarita.

Nečekejte proto nějaký verdikt, které z těchto aut je lepší. To nebylo účelem tohoto „srovnání“. Samozřejmě, že ve všech myslitelných objektivních kritériích je nový Passat o světelné roky lepší auto. Červený kombík z roku 1992 ale ukázal, že i po letech funguje velice dobře a připomněl, že před třiceti lety se auta dělala jinak. Byla jednodušší a možná proto také tak dlouho vydrží. Jestli i moderní auta s velice složitou technikou budou fungovat za třicet let, to můžeme pouze odhadovat. A kdo ví, jestli nám vůbec bude dovoleno za 30 let s takovými auty jezdit.

Reklama

Načítám