UAZ 2924 Hunter – Věrný soudruh do neklidné doby

Etalonem ruského vojenství je vedle legendární „buchanky“ také sovětský džíp UAZ 469, který se v současné civilní verzi nabízí pod kódovým označením 2924 Hunter. Dnes jde o jeden posledních pravověrných off-roadů na evropském trhu – má totiž žebřinový rám, dvě tuhé nápravy a karoserii s převládajícím podílem železa, co pamatuje ještě Sovětský svaz. S designem si inženýři z Uljanovského automobilového závodu příliš nevyhráli, prostě použili klasické tvary ze 70. let a přidali pár dílů (světla, zrcátka) s evropskou homologací. Výsledkem je ovšem ruský Jeep Wrangler ze staré školy, který disponuje jen nejnutnějšími konstrukčními prvky pro splnění podmínek individuálního schválení v Evropské unii. Pokud se z nějakého důvodu děsíte elektroniky v autech, tady můžete být úplně v klidu, protože jediným počítačem uvnitř je řídicí jednotka motoru, respektive ještě ABS u modelové řady 2019.

Absence moderních bezpečnostních prvků celkem logicky odradí většinu kupujících, skutečně tu nehledejte airbagy, výztuhy nebo propočítané deformační zóny. Na první pohled můžete v Hunteru vidět archaický „křáp“, jenže karta má dvě strany a esem v rukávu této postsověstské mašinky je právě ona jednoduchost. Spartánský interiér hostí kovovou lakovanou palubní desku, pár ukazatelů, hodně gumy a koženkové čalounění – což znamená, že k omytí vnitřku postačí kýbl s vodou a hadr. Ryze staromódní provedení také minimalizuje možnosti poškození vnitřních komponentů – zkrátka není moc co ulomit, poškrábat nebo zničit. Základní sedadla jdou dokonce sklopit téměř do roviny, takže se dá v autě nouzově přespat.

Seznam technických řešení ze staré školy pokračuje také pohonným ústrojím, které zahrnuje výhradně zážehový čtyřválec (ZMZ 409060) s vícebodovým vstřikováním o objemu 2,7 litru a pětirychlostní manuální převodovku (Hyundai Dymos), která přenáší sílu standardně na zadní nápravu pomocí klasické kardanové hřídele. Krátkým posunutím druhé ovládací páky se připojuje pohon předních kol a v další poloze řadíte ještě neutrál a redukci. Jelikož jde o čistě mechanické řešení, je zapojení pomalých převodů kolikrát o kvedlání, couvání, násilí a dechovém cvičení na uklidněnou.

UAZ 2924 Hunter s výkonem necelých 135 koní není žádný závodník, ovšem na silnici překvapí svojí hbitostí. Převodové poměry jednotlivých kvaltů nahrávají spíše akceleraci, takže pětku můžete nasadit klidně při rychlosti šedesát kilometrů za hodinu a motor si bude spokojeně brumlat. Jízda je sama o sobě zážitkem a adrenalinem hodným sportovních vozů, protože si kolikrát říkáte, že jste horší auto ještě neřídili. Za běhu uvnitř permanentně něco vrže, drnčí, kmitá nebo rezonuje. Zpětná zrcátka se náporem vzduchu sama sklápí a bez otevřených posuvných okének se uvnitř v létě uvaří i brzdová kapalina exotických supersportů. Pedály jsou moc blízko u sebe, volant příliš velký a nakřivo – to kvůli viditelnosti kulatého tachometru umístěného vpravo.

Odvážně jsme vyrazili i na dálnici – sklízet pohledy ostatních řidičů a zkusit maximální povolenou rychlost. Zase jsme nevěřili svým očím, když se Hunter dostal relativně zakrátko na rychlost 130 kilometrů za hodinu a my neměli pocit, že chce vzlétnout. Tuhé nápravy sice znamenají, že vůz bude na cestě trochu plavat, ale nejde o nic nebezpečného. Spotřeba paliva ruské železné krabice při české dálniční maximálce je asi 14 litrů na sto, takže dálkové přesuny doporučujeme absolvovat s ručičkou tachometru na čísle 110.

Přirozeným prostředím „gazika“ jsou rozbité silnice, nezpevněné plochy, případně dosud neexistující cesty. Občas natrefíte na komunikacích třetích tříd na hluboké výmoly, kde raději jedete krokem, abyste si neškrtli nárazníkem nebo nezničili disk. V Hunteru se na takových místech můžete vrhnout do dobrodružství jako Colin McRae na rallye. Jedete kupředu, neřešíte díry, protože ty za vás řeší odolné tlumiče, vinuté pružiny vpředu a listová pera vzadu. Připadáte si jako chlapík, co si v rychlém občerstvení koupí 40 cheeseburgerů a tři z nich laxně ztratí, protože se cítí jako sendvičový král. Poměrně hrubě jsme vymetali díry, projížděli lesem, loukou, občas schválně skočili a vířili prach na poli. A víte co, ohromně jsme se bavili!

Vývoj se však nedá zastavit, takže Hunter prošel menší modernizací. V Rusku ho výrobce přetypoval z osobního auta (M1G) na nákladní (N1G), přibyl systém ABS, nouzové volání ERA-Glonass (v EU plně funkční), zmizelo letité označení 3151 (dnes 2924) a v položkách tovární výbavy na přání se objevila uzávěrka zadního diferenciálu, příprava pro klimatizaci nebo vyhřívaná přední sedadla. Světlo světa spatřila také limitovaná edice Expedition s funkční výbavou a výrazným oranžovým lakováním.

Věrný soudruh UAZ Hunter už není jen nástrojem pro práci v dolech, pomocníkem geologů nebo lesníkem či objevitelem. Jde o hračku pro zábavu, auto pro nadšence, odmítače křemíkových mikročipů, nesmyslnou investici, co vám udělá stejnou radost jako Harley Davidson, nebo vzpomínka na dávno minulé roky, kdy bylo autonomní řízení považováno za čiré bláznovství. Vůz má vážně hodně nedodělků, chyb, konstrukčních nesmyslů a nešťastných řešení, ovšem nabízí srdce pravověrného off-roadu, mechanické ovládání a slušnou terénní prostupnost. Základní cena je zhruba 470 tisíc korun, ovšem s příplatky nutnými pro dlouhodobý provoz (antikorozní nástřik), větší off-roadové schopnosti a pohodlí se snadno dostanete přes půl milionu.

Tipujete správně, že nejde o žádný prodejní trhák, nicméně i tak si fungl nový UAZ najde v Česku asi 10 šťastných majitelů za rok. O něco lépe se Hunteru daří v Itálii a Německu, kde převládá především klasické zelené lakování, což značí zapálení zahraničních majitelů do historického vojenství nebo nesouhlas s politickou situací v zemi. U našich západních sousedů totiž rapidně stouply prodeje ruských off-roadů na protest proti kancléřce Merkelové. Ať už zvolíte Huntera z jakéhokoli důvodu, máte jistotu, že si pořizujete sice nové, ale vlastně staré auto, které bude vašim věrným soudruhem na silnici i v terénu.