Toyota Corolla TS 2.0 Hybrid – Elektřina na každý den

Novou Corollu dvanácté generace najdete v nabídce Toyoty hned ve třech karosářských verzích. Můžete dostat základní hatchback, ale i elegantní sedan nebo praktické kombi Touring Sports. Dieselové motorizace už nehledejte – ty Toyota ponechala jen u velkých aut s přesahem do třídy užitkáčů – všechny osobáky přezbrojily na ryze benzinové a samozřejmě i hybridní motorizace.

Není proto divu, že se ke mně do redakce dostala právě elektrifikovaná verze. Ze všech hybridních aut na našich silnicích jezdí bezpečně nejvíc právě toyot a sofistikovaný pohonný řetězec se i přes svou komplikovanou náturu stal paradoxně symbolem spolehlivosti. Až dosud ovšem platilo, že pohonná jednotka s benzinovým čtyřválcem 1,8 litru, která se objevila napříč všemi modely, od Priusu přes Auris až po C-HR, byla poněkud slabá.

I v nové Corolle můžete vybírat hybridní ústrojí s osmnáctistovkou, jehož výkon činí 122 koní, ale když připlatíte 75 tisíc, dostanete výrazně silnější hybrid s novým dvoulitrem. Ten už má rovnou 180 koní a zatímco 1.8 Hybrid zrychluje z nuly na sto za předlouhých 11,1 sekund, 2.0 Hybrid umí totéž za 8,1. Což je dost značný rozdíl.

Kdo už měl někdy tu čest usednout za volant hybridu od Toyoty, moc dobře ví, s jakou snadností a lehkostí se auto ovládá. Fakt, že se jedná o hybrid, nemusíte vůbec nijak řešit. Prostě voličem převodovky zařadíte „D“ a pak jenom šlapete na „plyn“ a brzdíte. Prakticky všechny rozjezdy absolvuje auto na elektrický pohon elektromotoru, který se spolu se čtyřválcem schází v jedné převodovce s plynule proměnným převodem. Teprve po rozjezdu se do hry podle situace a potřeby přiřadí benzinový motor. Ten je sám o sobě nastartován elektrickým motorem-generátorem a přestože se nedá říct, že by vůbec nebyl slyšet, je jeho přiřazení tak tiché a hladké, jak jenom může být.

Stačí pak sundat nohu z plynu a motor zase zhasne. Během popojíždění po městě elektronika nastartuje a umrtví čtyřválec nesčetněkrát, ale jakkoliv to zní hrozivě, Toyota svůj motor na tohle používání připravila a starší auta ukazují, že mu to na životnosti nijak neubírá. Jediný způsob, jak lze elektronice auta „kecat“ do její práce, je stiskem tlačítka EV Mode. To ovšem jenom oddálí moment, kdy auto spustí benzinový motor.

Na elektrický pohon jako takový se dá najezdit maximálně pár kilometrů, a to hodně pozvolným tempem. Logicky – nejedná se o plug-in hybrid, ale pouze o klasický hybrid, jehož baterie se nedobíjí externě, ale elektronika auta s ní hospodaří sama. Dobíjí ji od motoru a při rekuperaci, aby následně využila elektrický pohon v pomalém provozu městských zácp, kde spalovací motor prakticky nepřijde ke slovu.

Jak už jsem naznačil výčtem ze specifikací, nová dvoulitrová verze hybridního ústrojí od Toyoty je o dost svižnější než ta stará s motorem 1,8. A znát je to zejména mimo město. Zatímco v městském provozu působila i starší jedna-osmička příjemně čile díky vysokému točivému momentu elektromotoru, mimo město je svižný až dvoulitr. Auto nepůsobí „upachtěně“, a přestože je stabilně vytočený motor během prudšího zrychlení trochu hlučný, hybridní Corolla s klidem zvládne i rychlejší předjetí. Takže i když se to s hybridem z principu tak úplně nesluší, tenhle zvládá i jiné ježdění než to „na spotřebu“.

A tím se dostávám právě ke spotřebě, která je parádní. Mám hodně těžkou pravou nohu a na silnicích se neloudám, přesto jsem ale jen naprosto výjimečně přesahoval hranici pěti litrů na sto. Přes pět litrů jezdí silnější hybridní Corolla prakticky jenom po dálnici, všechny ostatní režimy se dají stlačit hluboko pod pět a budete-li skutečně šetrní, není zapovězená ani spotřeba slabě přes čtyři litry benzinu na sto.

Spotřebou a dynamikou je na tom Corolla velmi dobře, po stránce vnitřního pohodlí pak dokonce výborně. Vše začíná už interiérem – příplatková bílá kůže, kontrastující s tmavými plochami, je sice poněkud nepraktická, ale vypadá hezky a luxusně. Zpracování samo o sobě je nadprůměrně kvalitní, zvolené materiály jsou příjemné na dotek a celkově působí vnitřek solidním dojmem.

Za volantem kromě tuhého a sportovně laděného sedadla kvituji možnost nízké pozice na dlouhé nohy a krátké ruce. Vzadu se najde dost místa pro dva dospělé, ačkoliv vyšší postavy mohou trochu strádat s prostorem nad hlavou. Kufr má v hybridním provedení základní objem 581 litrů.

Nezaostávají ani technologie – dotykový displej vystupující z palubní desky svižně reaguje na povely a částečně digitalizovaný je i přístrojový štít před řidičem, ovládaný z volantu. Na straně jízdních asistentů se pak najde aktuální standard, zahrnující protikolizní asistenty, adaptivní tempomat, monitorování slepého úhlu nebo čtení dopravních značek.

Kouzlo komfortního auta pak dokresluje i podvozek, který není tak měkký a poddajný jako u prvoplánově hybridního a úsporného Priusu, ale drobnější městské nerovnosti hltá s absolutní samozřejmostí i bez toho, aby působil jakkoliv nejistě v zatáčkách. Dokonce i při sportovnějším svezení se Corolla nenechá vyvést z míry, ochotně mění směry a nepůsobí nijak těžkopádně na předek. Gejzíry řidičské radosti tu ale rozhodně nečekejte. Hybridní Toyoty plní primárně úplně jiné účely.

Ten nejdůležitější účel však zvládá Corolla na výbornou. Je totiž hybridem na každý den, který opravdu dává smysl. Hybridem, který umí jezdit rychle i pomalu, po městě i mimo město, nestojí dramaticky víc než konvenční spalovací auta a nedává svůj hybridní pohon nijak okázale najevo. Svůj návrat na náš trh tedy zvládla nová generace Corolly s plnou parádou a ustojí přímé srovnání se zaběhnutou konkurencí, jezdící na klasická paliva.

Ceník hybridních Coroll začíná na částce 584 900 korun za slabší 1.8 Hybrid o výkonu 122 koní se základní výbavou Active. Silnější 2.0 Hybrid však znamená přinejmenším výbavu Comfort (ta začíná na 609 900) a příplatek 75 tisíc. Testovaná motorizace tak vychází přinejmenším na 684 900 korun.

Zajímá vás, jak se během půlstoletí vyvíjelo jedenáct předchozích generací legendy jménem Toyota Corolla? Dočtete se o tom v článku Martina Jánského zde...